Čeští vědci objevili nový způsob testování schizofrenie

Dosud neexistoval způsob, jak přesně určit přítomnost schizofrenie u pacientů. Psychiatři se většinou spoléhali pouze na informace, které o sobě sami pacienti uváděli (informace o svých bludech, problémech a podobně). Dále už existovala jen velmi náročná technologie na měření dopaminu v mozku. S novinkou ale nyní přišli výzkumníci z českého Národního ústavu pro duševní zdraví. K měření využívají počítačové hry Unreal Tournament. 

Vědci zjistili, že myši s uměle navozenou schizofrenií hůře nacházely cestu ven z bludiště a hůře se vyhýbaly nebezpečné zóně. Posléze vědci zjistili, že tyto problémy se dají nalézt i u schizofreniků. A upravili počítačovou hru tak, aby se v ní mohly projevit nedostatky práce mozku pacientů.

V prvním testu měli schizofrenici podle dosavadních testů zhruba o 20 procent horší výsledky a ve druhém kole byli dokonce dvakrát až třikrát horší. Podle vědců je to dáno tím, že lidé se schizofrenií mají mimo jiných symptomů také deficit v prostorovém učení a v paměti. Podle výsledků testu dokáží vědci posoudit budoucí prognózu onemocnění. Technika umožní diagnostiku schizofrenie a také půjde použít na testování účinnosti psychiatrických léků.

Nový výzkum: Schizofrenie nemusí lidem bránit ve štěstí

Magazín Science Daily informoval o zajímavém výzkumu, který zjišťoval stav štěstí u lidí s diagnostikovanou schizofrenií. Podle výsledků je sice pravda, že schizofrenici mají obecně nižší hladinu spokojenosti, ale velké procento nemocných má úroveň této hodnoty srovnatelnou s běžnou populací.

Až sedmatřicet procent lidí trpících schizofrenií má stejnou úroveň spokojenosti jako běžná populace. A navíc je možné posilovat ty prvky života, díky kterým se nemocní cítí takto dobře. Profesor psychiatrie a neurověd Dilip V. Jeste uvedl: “aniž bychom chtěli zmenšovat význam utrpení, které nemoc svým obětem přináší, naše studie ukazuje, že štěstí je dosažitelný cíl alespoň pro některé pacienty trpící schizofrenií.“

Úroveň štěstí není u schizofreniků navázána na těžkost či délku trvání nemoci a ani na socioekonomické faktory jako je věk či vzdělání (jak je tomu u běžné populace). Schizofreniky činí šťastnými zejména optimismus a snížená úroveň stresu. Těm, kteří jsou nešťastní, může pomoci zejména změna návyků a tréninkové techniky všímavosti.

Rybí tuk pomáhá léčit schizofrenii

Občas se dá zaslechnout zpráva, že rybí tuk (omega - 3 mastné kyseliny) pomáhá léčit schizofrenii. V následujícím článku chci přinést bližší informace o tomto aspektu rybího tuku. Našel jsem na internetu osobní příběh jednoho schizofrenika a našel jsem k tématu také některé vědecké zprávy.

Článek o ozdravné funkci rybího tuku na schizofrenii přinesla Kendra Imann na americkém nezávislém portálu Independent. Napsala o Anne a jejím čtyřicetiletém synovi trpícím schizofrenií. Anne se na internetu dočetla o výzkumu, podle kterého může rybí tuk pomoci právě takovým způsobem. K práškům, které její syn užíval, mu přidala velké množství rybích omega-3 mastných kyselin. Od té doby se jeho stav začal zlepšovat každým dnem. Předtím trávil dlouhé hodiny doma, od této změny začal hrát golf, chytat ryby a podobně. Doktor mu dokonce kvůli tomuto zlepšení snížil množství užívaných klasických antipsychotik.

Kendra Imann ve svém článku zmiňuje také některé výzkumy na toto téma. Například podle dvou studií zlepšuje rybí tuk příznaky schizofrenie o více než jednu čtvrtinu. Podle doktora Malcolma Peeta to ale v žádném případě neznamená, že by mohly omega-3 mastné kyseliny plně nahradit psychotika. Doktor Basant Puri ale provedl výzkum na pacientovi, který nebral klasická antipsychotika. I jeho stav se v rámci šesti týdnů rapidně zlepšil. Podle jeho výzkumu může tato služba rybích tuků fungovat možná kvůli tomu, že mozkům pacientů chybí některé polonenasycené mastné kyceliny, které obsahuje právě výtažek z ryb.

Více potrvrzená je ovšem hypotéza, že rybí tuk může pomoci ještě zdravým mladým lidem s rizikem na propuknutí poruchy, aby se to v jejich případě nestalo. Na toto téma jsem našel hned několik zajímavých článků.

Jak píše například Medical News today, užívání omega-3 mastných kyselin s sebou nese mnohem více pozitiv v porovnání s riziky, kterých je minimum. Podle výzkumu, který byl uveden na stránkách NCBI, mají lidé trpící depresí i schizofrenií snížené množství omega-3 mastných kyselin v krvi. Podle stejného článku 5 z 6 výzkumů s kontrolovaným placebo efektem ukazuje, že tyto kyseliny dobře působí při léčbě schizofrenie v kombinaci s antipsychotiky. A navíc je rybí tuk užitečný i při dalších typech duševních potíží. 

 

Uzdrav se knihou?

Kdysi jsem při brouzdání internetem narazil na článek jedné paní, která se prý vyléčila ze schizofrenie díky čtení Bible. Nevěnoval jsem tomu příliš pozornosti, protože podle mne léčba duše musí být mnohem komplexnější, ale zároveň jsem tuto možnost nepopíral. Nicméně v poslední době jsem narazil na jeden článek, podle kterého je možné léčit psychiku čtením vybraných knížek.

Zprávu o tomto způsobu léčby přinesl v jednom článku portál Svět literatury. „V roce 2003 si doktor Neil Frude všiml, že někteří pacienti, frustrovaní dlouhou dobou čekání na léčbu, v tomto mezidobí četli knihy. A mezi nimi začal pozorovat, že čtení u pacientů s depresemi hromadně pomáhá,“ napsal autor zmíněného článku na literárním portálu. Vědci chtěli objevit způsob léčby depresí, který by byl co nejméně náročný na délku léčení a zároveň měl co nejméně nežádoucích účinků. Proto se rozhodli vyzkoušet právě četbu – a v rámci britského National Health Service začaly být lidem s mírnou či střední depresí předepisovány knihy. Podle zmíněného serveru jim toto čtení knih prokazatelně pomáhá.

Dokonce jsem se dočetl, že existuje i tzv. Hagioterapie. V ní jde zejméne o léčbu prostřednictvím čtení Bible. Jde ovšem o mnohem komplexnější léčbu. Jak je napsáno na českém portálu Hagioterapie.cz, „Cílem hagioterapie je proměna (očištění) dysfunkčních vzorců chování, prožívání a vztahování se ke světu cestou kladení otázek po existenciálách spojených s transcendentnem. Při tom se vychází z předpokladu, že se v této oblasti životní příběhy člověka a příběhy Bible vzájemně interpretují.“ Jak autoři webu píší v jednom článku, je hagioterapie užívána i v psychiatrické léčebně v Bohnicích při léčbě zejména závislostí a také pro léčení pacientů s neurotickými poruchami či poruchami osobnosti.

Na portálu Osel.cz jsem se dočetl o jiném zajímavém způsobu léčby jednoho z příznaků schizofrenie - hlasů. 16 schizofrenikům vytvořili avatara podle jejich hlasu - jeho grafickou podobu - a následně s nimi skrze tento hlas promlouval terapeut. Někteří se díky tomu zbavili hlasů úplně, jiným se zmírnilo utrpení, které z těchto hlasů pochází (když jim říkají, co mají dělat, a podobně).

Jiný zajímavý způsob léčby nastínil protagonista českého new age Vlastimil Marek. Podle článku na jeho blogu stačí, aby nemocní poslouchali jednoduché hudební nástroje jako jsou didžeridů, buben nebo dešťová hůlka. V článku ale trochu diferencuje mezi schizofrenií a psychospirituální krizí, když píše, že se často stává, že psychospirituální krize je mylně diagnostikovaná jako schizofrenie.

Rozhovor s Filipem Španielem, tvůrcem systému ITAREPS

Již jsem na svém blogu několikrát informoval o zajímavém systému pro prevenci relapsu ITAREPS. Pacienti v něm posílají do informačního systému smsky o svém zdravotním stavu.  Tento systém potom může odhalit blížíci se relaps - následně doktor zvýšením medikace může pomoci návratu nemoci zabránit. Nyní přináším rozhovor s jeho tvůrcem, Filipem Španielem.

Jak jste dospěl k prvotní myšlence, že založíte systém ITAREPS? Co Vás inspirovalo?

Bylo to někdy v roce 2004 ... Myšlenka byla naroubovaná na moji práci s pacienty u nás na klinice. Už od poloviny 90. let v PCP pořádáme psychoedukační skupiny pro bývalé klienty a jejich příbuzné. Takže jsem viděl nemocné během hospitalizace, což byla moje hlavní náplň práce, řadu z nich ve své ambulanci a většinu s odstupem na našich skupinách. Relaps byl vždy naprostou zhoubou, dal obvykle do pohybu otáčecí dveře, kterými se nemocný stále znovu a znovu dostával do lůžkového zařízení. A s tím nastoupily nemilosrdně i prohlubující se problémy v rodině, zaměstnání, škole, vztahu s nejbližšími. Protože už v té době bylo mezi lidmi více mobilních telefonních čísel, než obyvatel, zkusili jsme tyhle malé krátkovlnné vysílačky zapřáhnout do služeb prevence relapsu psychotického onemocnění. Do dneška se divím, jak dobře to funguje.

Co přesně znamená název, slovo ITAREPS?

Znamená to anglickou zkratku pro informačními technologiemi podporovaný program prevence relapsu schizofrenie.

Slyšel jsem, že někde v České republice systém už funguje. Můžete vyjmenovat oblasti, ve kterých funguje a jaké jsou s ním zkušenosti?

V ČR funguje systém úplně všude a už dobrých 8 let. Máme ale malý problém - nechtějí ho pojišťovny, nechce ho řada ambulantních psychiatrů. V obou případech je brzdou to, že jde o zcela nový přístup. V psychiatrii obzvlášť. Jde totiž o obor, kde má lékař naprosto výsadní postavení už dobré století. Nepoznali jsme tonometry, EKG, EEG, neexistují téměř žádné přístroje. A najednou chceme po profesionálech, aby část své autority podstoupili elektronickému systému. To bude chtít čas.

Podle Vašich údajů může zabránit až sedmdesátí procentům relapsů. Podle čeho tento systém rozpozná, že se relaps blíží?

Pacient s psychózou, v drtivé většině s diagnózou schizofrenie, každý týden pomocí mobilního telefonu odesílá do elektronického systému jednoduchou SMS zprávu o svém stavu. Vyplnění trvá asi minutu. Hlavní přidanou hodnotu je složitý matematický algoritmus, který umí rozpoznat konfigurace příznaků ohlašující jemné náznaky hrozícího relapsu. Automaticky tuto událost oznámí pomocí e-mailu lékaři, který okamžitě upravuje medikaci. Pokud jde o účinnost, máme řadu studií, které prokazují stále stejné číslo – snížení počtu hospitalizací o 70%. V prestižním americkém psychiatrickém časopisu ale  na podzim vyje zcela nezávislá studie z Japonska, kam jsme program vyvezli. Tady nalezli téměř 90% snížení počtu relapsů. Program, jehož provoz nestojí téměř nic, jehož obsluha nevyžaduje téměř žádnou  časovou investici,  může změnit obraz psychiatrie a zlepšit osudy tisíců lidí.

Server mobilmania píše, že je možné, že v letošním roce možná tento systém skončí. Jaký je aktuální stav?

Dlouhá léta jsme jaksi dřeli kýlem o dno. Neměly zájem pojišťovny, ale ani lékaři. Sháníme peníze kde se dá, aby ty tisíce pacientů, kteří už v systému jsou, nepřišli o hlídacího psa relapsu.  S odřenýma ušima přežijeme do konce  tohoto roku. To vše přesto, že program je v sazebníku zdravotních výkonů a tudíž by měl být podle zákona proplácen pojišťovnami. Není. Ale snad se to příští rok změní, máme náznaky pozitivních signálů. Už to  ale trvá příliš dlouho...

Systém funguje již od roku 2005 na dobrovolné bázi. Jak se Vám dařilo získávat peníze na jeho fungování?

Všelijak. Je to dosti absurdní. Poměr nákladů a výnosů je u programu 1:3. To znamená, že investujete korunu do provozu a ta se vám vrátí jako tři koruny uspořených nákladů na hospitalizace. Kromě primárního prospěchu pro nemocného je tady i výrazná úspora peněz. Ale to ve stávajícím systému není argument. Peníze získáváme z darů od farmaceutických firem. S nimi ale nijak provázáni nejsme, jde o akademický podnik.

Čím si vysvětlujete nezájem pojišťoven tento systém financovat? Jsou za tím nějaké lobbystické tlaky nebo něco podobného?

Myslím, že si to lze vysvětlit spíše úpornou setrvačností systému a výraznou odolností vůči jakýmkoliv změnám. Ale všude jsou osvícení lidé, pojišťovny nevyjímaje, kteří s  námi začali jednat a to je velmi dobrý příslib do budoucnosti. Bez podpory vlastních uživatelů programu, pacientů  i rodinných příslušníků ale neprorazíme. Otázka tedy je, pomohou nám prolomit ledy i čtenáři tohoto blogu?

Jak to aktuálně vypadá? Myslíte si, že se nakonec podaří systém ITAREPS prosadit?

Stoprocentně ano. Jenom je nebezpečí, že se nebude jmenovat ITAREPS a nepřijde od nás, ale po pár letech třeba z Ameriky, nebo kdovíodkud. Jsme první na světě, ale půda, na které by mělo semínko našeho programu vyklíčit, je vyprahlá. Velmi rychle tohle výsadní postavení můžeme ztratit. Kolikrát se to už v naší historii stalo?

Domníváte se, že by systém v případě jeho schválení mohl nějak výrazně zpropagovat Českou republiku?

Jsem přesvědčen že ano. Prozatím jsme ale známi spíše v negativní souvislosti:  jako psychiatrický systém, který je postavený na léčebnách z doby monarchie. Působíme tak trochu jako psychiatrický skanzen. Stálo by za to něco změnit, že?

Občas se u nás mluví o tzv. transformaci péče. Jde v ní o to, že duševně nemocní nebudou muset chodit do léčeben, ale bude o ně postaráno doma. Systém ITAREPS mi připadá, že tržní cestou provádí tuto transformaci. Souhlasíte se mnou?

Neviděl bych na tom nic tržního. Rozhodně jde  ale ITAREPS  směrem, který transformace jasně ukazuje, od léčeben k ambulantní a komunitní péči, od půlročních hospitalizací v cimrách po 8-10 k důstojnému životu ve většinové společnosti.

Domníváte se, že prosazení tohoto systému může přinést ještě nějaké společenské změny v péči o schizofreniky?

Domnívám se, že sám o sobě nikoliv, ale v kontextu ostatních změn jistě. Struktura psychiatrické péče v naší zemi je neblíže Gruzii a Ázerbájdžánu. Tohle chceme?

Máte v plánu s tímto systémem do budoucna proniknout i do zahraničí?

Pracuje se na tom. Nenápadný půvab našeho systému je, že ho od stolu doma můžeme otevřít kdekoliv ve světě do dvou měsíců. Máme stránky v arabštině, čínštině, malajštině, francouzštině... Jsme připraveni na cokoliv.

rozhovor zpracoval Petr Salamon

MUDr. Filip Španiel, Ph.D.

"Pracoval po absolutoriu lékařské fakulty na psychiatrickém oddělení v Pardubicích. Zde se stal rovněž ředitelem nově založeného občanského sdružení, které vytvářelo mimonemocniční model péče o pacienty s psychotickou poruchou. Od té doby se datuje jeho profesionální zájem o prevenci relapsu psychóz a psychoedukaci. Po svém nástupu do Psychiatrického centra Praha, kde dnes působí, se začal podílet na psychoedukačních programech pro pacienty s psychotickým onemocněním. Kromě psychosociální léčby u schizofrenie, se věnuje základnímu výzkumu tohoto onemocnění zejména s využitím funkčních zobrazovacích metod. Kromě své klinické práce působí jako odborný asistent na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy." (Zdroj: www.psychosy.cz)

Cyril Höschl v pořadu Hyde Park Civilizace: Systém ITAREPS by se měl rozšířit napříč Českou republikou

V České televizi, v pořadu Hyde Park Civilizace, vystoupil známý český psychiatr Cyril Höschl. Sice se většinu pořadu věnoval stavu společnosti a dalším tématům, ale určitá část rozhovoru byla věnována i schizofrenii. Pořad je volně k shlédnutí. Pokud Vás zajímá jen část věnována schizofrenii, posuňte si čas zhruba na 29:10.

V úvodu pořadu se objevil krátký exkurz do historie psychiatrie. Autoři pořadu v něm například uváděli, že se dříve psychiatři dělili na práškaře a duchaře – podle toho, kde spatřovali příčinu nemoci a jak ji chtěli řešit. Současnost oba proudy sblížila. I podle Höschla se  v posledních dvaceti letech objevil velký pokrok v neurovědních disciplínách, ze kterého bude psychiatrie těžit dál. Nyní se například nově pro léčbu depresí používá magnetická stimulace.

Po části věnované náladě české společnosti se objevil krátký spot o českých novinkách v psychiatrii. Zmíněn byl projekt ITAREPS. Jeho jádro spočívá v tom, že pacienti posílají smsky do systému, který dokáže odhalit riziko blížícího se relapsu. Jeho citlivost dosahuje citlivosti EKG.

Ve spotu byl rovněž zmíněn nový objev doktora Horáčka, podle kterého kombinace latentní toxoplasmósy (cizí bakterie z kočky latentně přítomné v cystách) a genetických předpokladů může vést k propuknutí schizofrenie. Pokud se výsledky potvrdí, můžou se otevřít nové dveře v léčbě a prevenci schizofrenie.

Höschl později dodal některé zajímavé informace k ITAREPSu. Je přesvědčen, že bude časem fungovat napříč Českou republikou. Zmínil i jednu novinku. Podle nové dohody s VZP se systém vyzkouší na určité skupině pacientů (buď na definované kohortě, nebo v geografické oblasti) a podle výsledků by se poté mohl rozšířit i dále. Tak by mohlo padnout nebezpečí blokace tohoto slibného systému ze strany českých pojišťoven.

Vybrané vědecké noviny z července 2013

Se schizofrenií může pomoci také Famotidin 

(3. července)

Vědecký tým vedený profesorem Jesperem Ekelundem objevil další látku, která může pomoci při léčbě schizofrenie. Jedná se o Famotidin, který se od osmdesátých let 20. století používá pro léčbu pálení žáhy. Když jej podali skupině pacientů se schizofrenií ve vyšších dávkách (tak aby ovlivnily histaminový systém v mozku), dospěli k pozitivnímu zjištění. Po jednom týdnu začaly jejich příznaky mizet a do čtyř týdnů vymizely výrazně. Famotidin ale zatím nemůže být používán, protože není prokázána jeho bezpečnost při podávání ve vysokých dávkách. Výzkum ale ukazuje, že potenciálním cílem léčby schizofrenie nemusí být jen dopaminový, ale také histaminový systém.

Zdroj: 
Medical news today: Famotidine Blocks Histamine H2 Receptor, Offering New Treatment For Schizophrenia

Proč schizofrenikům chybí motivace?

 (12. července, 17. července)

Na to se zaměřil výkum Jamese Golda z Marylandské univerzity. Zjistil, že nemocní nechtějí obětovat nepohodlí možnému zisku v budoucnosti. K tomuto závěru dospěl pomocí psychologického testu, ve kterém schizofrenici měli na výběr ze dvou variant. Buď vynaloží větší úsilí, aby dospěli k většímu zisku, nebo úsilí mnohem menší, rovněž s menším výsledkem. Většina nemocných si v testu vybrala druhou variantu.

Vědci z Michignské univerzity rovněž udělali pokrok ve výzkumu negativních symptomů schizofrenie. Zjistili, že tyto vyplývají z problému v jedné oblasti přední části mozku (orbitofrontal kortex). A pokud se další výzkum na léčbu této části zaměří, může být objeven způsob, jak zmírnit negativní příznaky.

Zdroj:

Medical news today: Lack Of Motivation In Schizophrenia
Medical news today: Schizophrenics Likely To Benefit From Brain Discovery

Odpověď na to, proč schizofrenici tak často kouří

(3. července) 

Paměť je závislá na pyramidálně uspořádaných mozkových buňkách v přední části mozku. Ty se musejí navzájem aktivovat a to se děje, jak vědci z univerzity v Yale zjistili, prostřednictvím neurotransmiteru acetylcholinu, který aktivuje proteiny v nikotinových receptorech. Tyto receptory mají schizofrenici pozměněné.

Kouření cigaret jejich funkci posiluje, čímž dochází ke snížení míry dezorganizace myšlení. Podle informace, kterou jsem našel na internetu, až 88 % schizofreniků kouří. 

Zdroj: 
Medical news today: Discovery Of Protein Essential For Cognition And Mental Health

Kouření marihuany v adolescenci narušuje mozkové funkce

 (24. července)

V dospělosti ne, ale v adolescenci ano, může kouření marihuany narušit mozkové funkce a proces poznávání. Navíc zvyšuje riziko rozvinutí vážných psychiatrických potíží, jako je například právě schizofrenie. Výzkumníci z univerzity v Marylandu to zjistili díky pokusům na mladých myších. Zjistili, že i když byly vystaveny marihuaně jen po krátký čas, zůstaly mozkové abnormality přítomné i v dospělosti. Jejich zjištění se dá vysvětlit tím, že přední části mozku (které jsou schizofrenií nejvíce poškozeny) dozrávají až během adolescence.

Zdroj: 
Science Daily: Marijuana Use in Adolescence May Cause Permanent Brain Abnormalities, Mouse Study Suggests

Vybrané vědecké novinky z června 2013

Objevena nová fakta ohledně biochemických drah v mozku

(8. června)

Vědci z Ústavu farmakologie a experimentální terapeutiky na BUSM se zaměřili na klíčové komponenty v mozku, známé jako receptory NDMA. Ty umožňují, aby do mozkových buněk vstupovaly elektrické signály  prostřednictvím kalciových iontů. U schizofreniků fungovaly tyto receptory velmi špatně nebo byly málo aktivní. Vědci zjistili, jak může být jejich funkce posílena pomocí neuroaktivního steroidu "pregnenolone sulfátu" (PregS). Po užití této látky se během deseti minut množství funkčních receptorů zvýšilo z šedesáti procent na sto. Další pokrok v tomto výzkumu může přinést nové metody léčby schizofrenie.

Zdroj:
Medical News Today: Treatment Clues For Schizophrenia Suggested By Neurochemical Traffic Signals

Vědci blíže prozkoumali protein, který se může podílet na nemoci 

(18. června)

Dlouhodobá paměť je poháněna L-typovými kalciovými kanály, které reguluje protein nazvaný RAP1. Vědci v čele s Alexei Morozovem blíže pochopili právě tento protein. Zjistili, že molekula RAP1 zajišťuje regulaci kalciových kanálů. Ty pak díky molekule reagují ve správný okamžik, a nevyskytuje se v nich přílišné množství ruchů. Protože tento komplex bývá spojován s duševními nemocemi, objev umožní dalším vědcům pochopit fyziologické základy takových poruch. Morozov určil jako další výzkumný cíl zjistit, jak je komplex narušen během duševních nemocí. Tak se následně mohou objevit nové léčebné metody.

Zdroj:
Medical News Today: Psychiatric Disorders May Be Linked To Protein Involved In Memory Formation

Široká genetická studie říká: za schizofrenií nestojí žádný jednotlivý gen 

(29.května)

Genové variace s vlivem na biochemické procesy mohou vést k riziku schizofrenie. Zjistili to vědci z institutu Johna Hopkinse s využitím nových metod k analýze genové informace. Jejich výzkum může prohloubit porozumění vztahu mezi geny a nemocí a může vést ke genetickým testům, které přiřadí jednotlivým pacientům ty nejvhodnější léky.

Vědci zkoumali geny několika rodin, ve kterých alespoň dva členové trpí schizofrenií. Konkrétně sledovali změny v neuregulinových signalizačních genech, které řídí signalizaci mezi neurony v mozku. Některé rodiny  s výskytem nemoci tyto genetické změny měly, jiné naopak neměly. A ty, které ji měly, se od ostatních lišily specifickými vlastnostmi psychózy (měli například více halucinací).

Vědci obecně předpokládají, že v příčinách schizofrenie nelze nalézt jednu jednoduchou genetickou formaci. Je podle nich navíc možné, že za každým typem schizofrenie tkví odlišná genetická mutace. A výzkum tento předpoklad potvrdil.

Zdroj:
Medical News Today: Genome-Wide Analysis Suggests 'No Single Genetic Recipe' For Schizophrenia.

Schizofrenie: Nejednoduchá nemoc

 Převzato z Kulturních novin 20/2012

 Nedávno prolétlo médii několik zpráv o nebezpečných, násilných schizofrenicích. V následujícím rozhovoru se zkušeným psychiatrem Petrem Zahradníkem se náš spolupracovník Petr Salamon snaží získat vyváženější pohled na schizofrenii a na problémy, které jsou s tímto závažným a z hlediska porozumění komplikovaným psychickým onemocněním spojovány. Jedním z povrchních tradovaných mýtů je například tvrzení o agresivitě schizofreniků směrem k okolí. 

Na začátek bych měl jednoduchý dotaz: Co znamená a jak se projevuje schizofrenie?
 
Jako schizofrenie je označováno psychické onemocnění, které se nejnápadněji projevuje zásadnějším zkreslením kontaktu s realitou. To se může dít cestou poruch vnímání (pacient nejčastěji slyší to, co jiní lidé nikoliv, tedy „halucinuje“ – zrakové halucinace jsou méně časté a objevují se spíše u psychóz navozených například drogami). Lidé ale také mohou smyslově vnímat realitu přesně, jen jejich myšlenkové pochody jsou takové, že ze získaných vjemů vyvozují neobvyklé závěry (třeba tmavé oblečení lékaře naznačuje pacientovi, že se má připravit na smrt…). Výsledek by se snad dal ve značném zjednodušení vyjádřit tak, jak nám jej kdysi dávno na lékařské fakultě popisoval náš přednášející – rozdíl mezi neurotickým a schizofrenním pacientem je v tom, že zatímco s neurotikem se domluvíte, se schizofrenikem nikoliv (právě proto, že jeho vnímání reality – v akutní fázi choroby – je zásadně změněno). Přesná diagnostická kritéria jsou k nalezení i na internetu a zahrnují další momenty, jako délku trvání potíží a podobně.

Může se běžný schizofrenik zařadit do normálního života, nebo ho tato nemoc ovlivňuje i v pracovním prostředí?
 
Ano, může, záleží ale na průběhové variantě schizofrenie (zda se střídají období zdraví s obdobími „nemoci“, či zda stále přetrvávají příznaky, případně zda se prohlubují). Existuje vlivný názor, dle kterého schizofrenie není jediné onemocnění (nakonec v klasifikaci nemocí je vyjmenována řada subtypů, dost zásadně se lišících) s jedinou příčinou a typem průběhu, ale spíše se jedná o řadu nemocí, které se mohou zásadně lišit jak původem, tak průběhem a prognózou.

Můžete porovnat schizofrenii s jinými duševními onemocněními? Třeba jestli je těžší, nebo lehčí, jestli více ovlivňuje pacientův život a podobně?
 
Opět záleží na typu, průběhu a dalších okolnostech. Je možné si představit, že onemocnění, které nespadá do kategorie „psychóz“, může mít pro pacientův život více devastující důsledky (člověk s nutkavými potížemi, který nedokáže opustit dům z obavy, že nezavřel plyn, vodu, nezamkl byt, není psychotický, jeho možnosti vést „normální život“ mohou být ale hodně omezené).
 
V různých článcích na internetu se dá dočíst, že někteří bibličtí proroci trpěli schizofrenií, podobně jako Johanka z Arku. Jak je vůbec možné rozpoznat tuto nemoc ve vzdálené minulosti?
 
Byl bych asi velmi opatrný v pokusech označovat psychiatrickou terminologií prožitky historických postav. Snad jen obecně bych uvedl, že pokud někdo zažije neobvyklý zážitek (například „zjevení“), nelze tvrdit, že trpí schizofrenií, zvláště v případě, že jeho další život se odvíjí bez větších nápadností, které by svědčily pro přítomnost psychiatrického onemocnění.
 
Jaké faktory hrají roli při rozvoji schizofrenie? Bylo by možné třeba vytvořit i nějakou prevenci pro lidi, u kterých je z genetických důvodů riziko tohoto onemocnění větší?
 
Faktory jsou jak biologické, tak psychologické. Jednoduše – musí být přítomna určitá vulnerabilita (zranitelnost), nejspíše na biologické bázi, současně se onemocnění spustí nejspíše v konkrétní „psychotické“ situaci, pro kterou nemáme žádné adekvátní způsoby řešení (lze obrazně a velmi zjednodušeně říci, že naše vnitřní psychická realita zvítězí v zájmu udržení alespoň určité psychické rovnováhy nad tou vnější, zaplatíme ale za to tím, co je popsáno výše, tedy ztrátou adekvátního kontaktu s okolím). Nemyslím si, že se jedná jen o „biochemické onemocnění mozku“. Současně je zřejmé, že pokud se nemoc rozvine, nemáme zatím jiné možnosti než zasáhnout prostřednictvím léků. S prevencí je to složité – můžeme se zajímat o příznaky onemocnění a všímat si, zda se u nás nezačínají objevovat, mnoho jiných možností ale nemáme. (Jestliže mám v rodině častý výskyt rakoviny střeva, mohu se snažit zdravě stravovat, mohu chodit na preventivní vyšetření, abych zachytil včas počátek onemocnění, jeho vzniku ovšem ale asi zatím zcela zabránit nemohu.) Asi před patnácti lety s nástupem antipsychotik druhé generace se vážně zvažovalo preventivní podávání medikace u osob s genetickým rizikem. To vnímám jako eticky velmi problematické a naštěstí se tento postup neprosadil.
 
Často se říká, že schizofrenii podporuje i kouření marihuany. Tato rostlina také způsobuje například rakovinu mozku, na druhou stranu zase pomáhá při roztroušené skleróze a revmatu. Jaký máte vy postoj k této lehké droze?
 
Nijak vyhraněný. Nemyslím si, že by bylo nutno marihuanu jakkoliv démonizovat, na druhé straně je u lidí, u kterých existuje jistý problém s testováním reality, užití veškerých psychotropních látek (třeba včetně alkoholu), které uvedený problém mohou prohlubovat, značně problematické. K použití marihuany v jiných oblastech medicíny se necítím kompetentní vyjadřovat.

Jaký máte postoj k myšlence dekriminalizace marihuany?
 
Nemyslím si, že je reálná plná legalizace marihuany. Důvodem je známý argument, dle kterého cokoliv, co je jednou legalizováno, již nelze znovu ilegalizovat – viz neúspěšné pokusy o prohibici alkoholu. Zákonodárci zřejmě nebudou mít velký zájem na rozšiřování scény legálních drog. I když – pokud by se objevila mocná a finančně silná lobby…

Nejběžnějším způsobem léčby schizofrenie je podávání léků, v současnosti převládají antipsychotika druhé generace, která se objevila v 90. letech: můžete popsat, na čem je tato druhá generace založena?
 
Cílem antipsychotik druhé generace bylo snížit výskyt vedlejších efektů původních léků, které vedly také k tomu, že je pacienti často vysazovali. Jak už to v životě bývá – původní očekávání se nikdy úplně nenaplní. Na jedné straně skutečně ustoupily potíže typu třesu rukou, na druhé straně se ukázalo, že tyto léky způsobují metabolické změny, usnadňují vznik cukrovky, vedou ke zvýšení hmotnosti a podobně. Není vždy snadné rozlišit, které vedlejší efekty jsou důležité, a které nikoliv, někdy jsou i zveličovány v rámci konkurenčního boje farmaceutických firem (myslím, že ani internetové diskuse v tomto smyslu nejsou zcela neovlivněné). Mám za to, že je dobré, když každý pacient udělá s lékem – pokud jej už musí užívat – nejprve vlastní zkušenost, kterou až pak konfrontuje třeba právě s údaji na internetových fórech; síla negativního očekávání může mít velkou moc.

Na jednom medicínském webu jsem se dočetl, že doktoři přesně neznají způsob, jakým antipsychotika pomáhají při léčbě schizofrenie. Jak mohou tedy vyvíjet nové typy léků?
 
Myslím, že to není zcela přesné – má se za to, že léky s antidopaminergním efektem působí proti pozitivním schizofrenním příznakům. Druhá otázka je, na jaké úrovni vlastně zasahujeme a jak jsme vzdáleni od „příčiny“ nemoci. Na druhé straně je řada léčebných postupů i v somatické medicíně, které „neléčí“, jen nemoc stabilizují (léky na vysoký tlak či cukrovku), ale i to má svou cenu. Nové léky – právě nyní jich tedy mnoho není – vznikají tak, že se modifikují již existující farmaka se snahou minimalizovat jejich vedlejší efekty. Dále se vychází z nových hypotéz, na základě nichž se vytvářejí léky zasahující do dalších biochemických systémů, někdy funguje i empirie a trochu náhody.

Většinovým přístupem k léčení schizofrenie je předepsání léků. Můžou se při léčení nemoci uplatnit i nějaké jiné metody?
 
Určitě. Psychoterapie v různých podobách – kognitivně behaviorální, s určitou opatrností odkrývající, sociální a pracovní rehabilitace, asistenční služby a podobně. Myslím, že za posledních dvacet let se u nás v tomto směru hodně změnilo k lepšímu. Bez léků se ale bohužel nadále obejít nelze.
 
Začínají se se současným rychlým rozvojem medicínské vědy objevovat i nějaké nové moderní fyziologické přístupy k léčbě schizofrenie? Někde jsem četl o jakémsi tělísku přidaném do mozku pomáhajícím proti hlasům nebo o magnetické terapii a tak podobně.
 
Vůči invazivním technikám bych byl asi hodně opatrný (vzpomeňme na zobrazení lobotomie v Přeletu nad kukaččím hnízdem). Pokud magnetickou terapií máte na mysli transkraniální magnetickou stimulaci, ta je dnes spíše směřována k léčbě depresivních potíží než schizofrenie.
 
Dá se někdy v brzké budoucnosti očekávat nějaký výrazný přelom v léčbě schizofrenie? V poslední době se objevily nové způsoby, jak zkoumat pochody v mozku. Nemohla by tedy medicína konečně přijít na jednoznačnou příčinu schizofrenie, která dosud není známá? 
 
Právě v tomto momentě to tak příliš nevypadá, snad i v souvislosti s ekonomickými obtížemi. Ale jak jsem uvedl již výše, dost možná není jen jediná příčina schizofrenie, stejně jako není jediná příčina rakoviny a v současné době se snad již ani nalezení „léku proti rakovině“ neočekává.
 
Velká část výzkumu schizofrenie se věnuje studiu genetických kořenů nemoci. Má vůbec tento výzkum smysl, daly by se nějak ovlivňovat geny člověka?
 
Není vyloučeno, že zásahy do genotypu výhledově možné budou. Nebudu spekulovat o tom, jaké etické otázky by pak bylo nutno řešit.
 
V poslední době se objevily zprávy o vraždících schizofrenicích. Jak je to obecně, mají schizofrenici nějakou větší tendenci k násilným činům než běžná populace? Není možné, že některé takzvané pozitivní příznaky nemoci mohou nějakým způsobem ovlivnit člověka, aby se dopustil násilí? Když například uvidí v druhém člověku nějakou zrůdu, když mu hlasy udělují pokyny, aby někoho zabil, a tak podobně?
 
Publikované statistické údaje se sice různí, ale celkově se má za to, že výskyt násilného jednání se u schizofrenních pacientů výrazněji neliší od běžné populace (viz poslední sloupek Cyrila Höschla v časopisu Reflex 26/2012). Spíše jsou ohroženi tím, že agresi obrátí proti sobě (je vyšší výskyt sebevražd), a rovněž tím, že se sami stanou obětí násilí. Nicméně nelze popřít, že například pocity ohrožení mohou v určitých momentech vést k tomu, že pacient na domnělé útočníky sám zaútočí, aby předešel jejich předpokládané agresi (i zde se ale zdá, že pacienti v podobných situacích volí spíše sebevražedné řešení). Stejně tak hlasy, přikazující usmrtit jinou osobu, představují samozřejmě riziko.

Může léčba zmírnit toto nebezpečí? Může nespolupráci pacienta s lékařem nějak ovlivnit i samotná psychóza?
 
Léčba jistě toto nebezpečí zmírňuje, na druhé straně je ovšem situace opět asi trochu složitější – nespolupráce pacienta nemusí být podmíněna jeho leností a neochotou (tím, že na léčbu „kašle“), ale může být rovněž symptomem nemoci. Je asi něco trochu jiného, když pacient s cukrovkou prostě nedodržuje dietu než když psychotický pacient nemá pocit, že by lékař rozuměl jeho realitě a že by kontakt s ním byl jakkoliv prospěšný. Pokud pacient nemá dojem, že je nemocný, nemá pak logicky ani důvod užívat jakékoliv léky.
 
Schizofrenie nemá příliš dobrou pověst mezi běžnou populací, někteří lidé se schizofreniků bojí. Čím je to podle vás způsobeno?
 
Myslím, že jsem se o některých aspektech již částečně zmínil. Schizofrenie je – vzhledem ke zdánlivé nesrozumitelnosti myšlení pacienta a nemotivovanosti jeho jednání – chápána jako synonymum skutečného šílenství, v podstatě ji lidé vnímají trochu jako definitivní psychický kolaps, smrt, byť „jen“ psychickou. Myslím, že ve vztahu ke schizofrenikům se částečně odráží vztah společnosti k psychiatrii obecně: psychiatrie vlastně plní společenské zadání – pacifikovat lidi, kteří se chovají nezvykle, můžeme říci „deviantně“, a současně společnost na psychiatrii projikuje formou kritiky (určitě mnohdy zasloužené) vlastní pocity viny vůči lidem, kteří psychicky selhávají. Na tom asi mnoho nezmění ani osvěta, ani přejmenování některých nemocí…
 
Jedním z mála známých schizofreniků je nositel Nobelovy ceny za matematiku John Forbes Nash. Ovlivnil jeho filmový životopis Čistá mysl nějakým způsobem mínění lidí o schizofrenii? Znáte některé další významné osobnosti s touto diagnózou? 
 
Schizofrenie snad byla diagnostikována u některých rockových hudebníků – Petera Greena z původních Fleetwood Mac, Syda Barretta z první sestavy Pink Floyd, Briana Wilsona z Beach Boys. Jak moc ovlivnil film o Nashovi náhled lidí na schizofrenii, si netroufám posoudit: vyskytly se informace o tom, že scénář se reality moc nedržel, základní příznaky popsané ve filmu (vizuální halucinace) skutečně nejsou nejtypičtější – na druhé straně chápu, že pro vizuální umění je zobrazení hlasů mnohem méně atraktivní. Pravděpodobně jistou popularizaci tematiky, i když v komerčně uhlazeném balení, nakonec přinesl.
 
Na případu Johna Nashe je zajímavé to, že se dokázal naučit žít se svými přeludy tak, aby ho to neovlivňovalo při práci. Myslíte si, že takového způsobu řešení nemoci jsou schizofrenici schopni, nebo se tato schopnost objevuje jen zřídka?
 
Jak tomu bylo v realitě, nevím. Pamatuji si, že například zmíněný Brian Wilson znovu natočil roce 2004 album Smile, při jehož natáčení v roce 1967 onemocněl. V anglickém hudebním časopise Q se ho tehdy ptali, zda pořád slyší hlasy – Wilson odpověděl, že je slyší každý den. Možná, že cílem není „vymazat“ vše, co můžeme považovat za příznaky nemoci. Existuje představa, že schizofrenie je pro některé lidi nejdostupnější formou organizace psychiky tak, aby ta byla chráněna před neúnosnými prožitky – může na tom být dost pravdy.
 
Dalším trochu méně známým schizofrenikem byl český básník Ivan Blatný, píšící surrealistickou tvorbu během svého dlouholetého pobytu v britské psychiatrické léčebně. Myslíte si, že tato nemoc může nějak podněcovat v lidech tvořivé stránky?
 
Zcela jistě v sobě i schizofrenie obsahuje kreativní momenty, i když asi ne každý je dokáže zužitkovat. Pokud ale někdo dokáže zachytit a přetvořit do uměleckého artefaktu to, co nikdo jiný než on neprožívá, může být výsledkem fascinující umění.

Připravil Petr Salamon

MUDr. Petr Zahradník (1962), absolvent lékařské fakulty MU v Brně se specializovanou způsobilostí v oboru psychiatrie a funkční specializací v psychoterapii, pracuje jako ambulantní psychiatr v Brně. Je rovněž tréninkovým terapeutem v Brněnském institutu psychoterapie.

Zdroj:
Kulturní noviny 20/2012