Schizofrenie a zákazy 2

Nyní se podívám na druhou část otázky – co mají schizofrenici dovoleno, přestože jim v tom může bránit nevzdělaný psychiatr? Hlavní je to, že schizofrenici mohou být aktivní, jak chtějí. A naopak, je to pro jejich psychiku prospěšné, než kdyby byli pořád doma a nic nedělali. Myslím si, že v takových okamžicích duše člověka jakýmsi způsobem zahnívá. A má čím dál tím méně energie.

Mohou pracovat. Dokonce jsou někdy pracovní pozice vytvořené přímo pro ně. Obecně se dá říci, že často zaměstnavatelé hledají tzv. OZP (tedy technicky de fakto lidi s invalidním důchodem), protože na ně dostávají dotace a podobně. Někdy hledají přímo schizofreniky, tak jako ve dvou chráněných dílnách v Praze a v Brně. Právě práce může dát životu řád, a nakopnout tak jeho psychiku.

Podobně mohou posloužit i dobrovolnické aktivity. Člověk tím, že se někde prakticky uplatní a dostává za svou práci pozitivní vazbu, může jenom získat - často se jeho psychika zlepšuje. Také bydlet může schizofrenik kde chce, a záleží na něm, kde je mu nejlépe. Někdy se může cítit schizofrenik nejlépe s rodiči, někdy má dost síly na to, aby bydlel se svým partnerem, v některých místech existují i chráněná bydlení.

Řekl bych tedy na závěr, že schizofrenik by měl mít co nejvíce svobody tam, kde to jde, ale měl by si dávat dobrý pozor na to, co je problematické (alkohol, drogy…).

(Pozvánka) 10 let s Iskérkou: Když už člověk zjankovatí, netřeba se toho báti

Obecně prospěšná společnost Iskérka sídlící v Rožnově pod Radhoštěm (sever Zlínského kraje) připravuje oslavy desíti let své existence. Celou dobu své existence se zaměřuje na péči o duševně nemocné, nejen schizofreniky, ale i ostatní duševně a psychicky nemocné. Oslava se bude konat 28. června v Camp Sport v Rožnově.

Hlavní program oslavného festivalu bude probíhat od dvou do sedmi hodin. V rané fázi zahraje velmi zajímavá kapela Z horní dolní a dál na jih, která mi místy připomíná hudbu Bratří Ebenů. Mezi další vystupující, které osobně ale neznám, patří divadelní představení Ševcův Verpánek a Pěvecký sbor Zdeňka Šimůnka.

Kromě kulturního programu je součástí festivalu i doprovodný program. Lidé mohou navštívit Anonymní poradnu, Psychobudku, která zprostředkovává pocity duševně nemocných, sportovní odpoledne pro děti a stánek s prodejem řemeslných výrobků od uživatelů služeb Iskérky.

Pro ty z Vás, kteří chtějí vědět více, přikládám plakát (zvětší se po rozkliknutí).

Několik bodů „Co by měli prosadit“ aktivisté za práva duševně nemocných

Stejně jako gayové a jiné skupiny mají své aktivisty, měli by je mít i duševně nemocní. Slibné je v tomto směru občanské sdružení Kolumbus, ale to se zatím věnuje spíše lokálním projektům. Možná se takovým aktivistou stanu i já, to má ale čas, minimálně dokud nebudu mít slušný a kvalitní blog. Níže je seznam několika bodů, na co by se takoví aktivisté měli zaměřit.

Zákon o duševním zdraví

V zemích západní Evropy jsou tyto zákony v právním řádu běžné. Jejich zavedení dokonce vyžadují zásady OSN pro státní správu v oblasti péče o lidi s těmito poruchami. Jsou zaměřeny speciálně na silně duševně nemocné, kteří potřebují oporu druhé osoby. Upravují například obecná pravidla pro nedobrovolné umístění v léčebnách, stanovují pravidla takového pobytu. Jindy pomáhají nemocným lidem, aby snáze našli práci. Podle některých názorů, se kterými jsem se setkal, obecně zlepšují postavení takto nemocných ve společnosti. Více se lze dočíst například zde.

Transformace péče o duševně nemocné

Na západě je také běžnější domácí péče, kdy zdravotnický personál dojíždí za nemocným domů, a ten tak nemusí jít na několik týdnů do léčebny. Myslím si, že taková změna by obecně prospěla kvalitě života nemocných, protože život doma je pestřejší než dlouhé hodiny nudy na psychiatrickém oddělení. Pokud se nepletu, tak lidé z občanského sdružení Kolumbus spustili petici za takovou změnu. Domnívám se, že částečnou náhradu za transformaci péče může nabídnout systém ITAREPS, který pomáhá dopředu diagnostikovat blížíci se relaps (návrat nemoci), a tak se pacient vyšší dávkou léků vyhne nemocnici.

ITAREPS

Ale i ITAREPS potřebuje aktivistickou oporu. Některé zdravotní pojišťovny totiž systém nechtějí podporovat - přestože může podle odhadů zabránit až sedmdesáti procentům atak (a podle japonského zdroje až devadesáti). Již jsem domluvený s tvůrcem tohoto systému, Filipem Španielem, že s ním udělám rozhovor.

Chráněné dílny pro duševně nemocné

Je zde ještě jeden problém, který mne napadá, a to ten, že chráněné dílny v poslední době docela silně živoří a nemohou již získávat dotace tak dobře, jako v předchozích letech. Možná je za tím pravicová vláda, možná konec dotačního období Evropské unie. Vláda by ale měla prostřednictvím nějakého ministerstva zavést institut pravidelných dotací pro sociální dílny, aby byla jejich existence co nejvíce stabilní. Přeci jen jsou pro těžší schizofreniky docela důležité.