Tragická smrt šestnáctiletého chlapce má kořeny v zanedbávání péče o duševně nemocné

Praha, 17. října 2014: Zpráva o smrti šestnáctiletého chlapce, který bránil napadenou spolužačku a sám se stal obětí útoku duševně nemocné ženy, nás hluboce zasáhla. S velkou lítostí nad zmařením života mladého člověka a nad bolestí pozůstalých, musíme upozornit na hlubší příčiny toho, co se stalo. Do naší skupiny, která se dlouhodobě zasazuje o transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v České republice, patří zástupci lékařů, pacientů, jejich rodinných příslušníků a také poskytovatelů zdravotně-sociálních služeb pro lidi s duševním onemocněním. Sdílíme pobouření veřejnosti i přesvědčení většiny lidí, že je nutné něco udělat, aby se podobným tragédiím zabránilo. 

V současné situaci jsou ohroženy i životy lidí s vážným duševním onemocněním. Jedno procento výskytu schizofrenie odpovídá zhruba stu tisícům nemocných lidí, kteří v České republice žijí. Každý desátý schizofrenik končí svůj život sebevraždou, většinou v depresi ze zhroucení životních perspektiv, pod tíhou obrovské zátěže onemocnění, někdy pod vlivem akutních psychotických prožitků. Ohrožení jiného člověka, naštěstí daleko méně časté, je výsledkem dekompenzace zdravotního stavu a jednání pod vlivem narůstající úzkosti, bludného systému myšlení a halucinací. Ochrana životů lidí ohrožených psychózou nemůže spočívat v represi. Jediným účinným způsobem je prevence a lepší systém péče. 

Víme, že není v lidských silách tragickým případům zcela zabránit, je však možné udělat daleko víc pro to, aby k nečekaným útokům na nic netušící občany za normálních okolností nedocházelo. K „normálním okolnostem“ života v civilizované zemi patří funkční systém péče o lidi s duševním onemocněním. Ten v České republice chybí. Respektive existující systém je zanedbaný, zastaralý a z hlediska zajištění bezpečnosti lidí zcela nevyhovující. Je však mimořádně levný. Za finanční úsporu platíme cenu v lidských životech. 

Česká republika využívá síť dvacítky velkých psychiatrických léčeben (dnes přejmenovaných na psychiatrické nemocnice), které byly postaveny ještě v dobách Rakouska-Uherska. Bez dalších investic a za minimální náklady (platby od zdravotních pojišťoven) se v každé z nich léčí tisíce lidí. Kvalita péče není dostatečně zajištěna. Vážně duševně nemocní bývají hospitalizováni opakovaně. K nedobrovolné hospitalizaci je přivážejí záchranáři až když „bezprostředně ohrožují sebe nebo své okolí.“ Nikdo nemá povinnost, aby o pacienty propuštěná z psychiatrické nemocnice pečoval. Měli by brát léky, měli by docházet k ambulantnímu psychiatrovi, ale nikdo to nekontroluje. O to, jak žijí, se nikdo nestará. Jestliže pacient trpící schizofrenií přestane do ordinace docházet, neděje se dál nic. 

Oprávněné pobouření veřejnosti je bohužel mechanismy bulvárního zpravodajství manipulováno do slepé uličky odporu proti duševně nemocným. Viníky nejsou útočící schizofrenici, ale lidé, kteří jsou zodpovědní za „nastavení systému.“ Systém psychiatrické péče v České republice se omezuje na hospitalizace převážně v psychiatrických nemocnicích a na možnost využívání ambulantní péče (v průměru dvanáct minut jednou za měsíc). Chybí legislativa, která by stanovila povinnost zajištění péče o vážně duševně nemocné, chybí odborníci v terénu, kteří by se věnovali těm nejtěžším nespolupracujícím pacientům i po propuštění ze zdravotnického zařízení. Chybí odpovídající zařízení (krizová centra, denní sanatoria), vyškolený personál, finanční zajištění. Pokud nedojde ke skutečné transformaci systému psychiatrické péče, podobné tragédie jako ve Žďáru nad Sázavou se mohou opakovat.

Mluvčí Platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR:
Pavel Novák – ředitel Fokusu Praha
MUDr. Ondřej Pěč
Jan Jaroš – ředitel občanského sdružení KOLUMBUS -
Mgr. Jana Poljaková – za organizace rodinných příslušníků pacientů

Kultura a duševní nemoci

V tomto článku chci udělat krátké shrnutí toho, co se v průběhu roku děje v kulturní oblasti, která nějak souvisí s duševními nemocemi. Jaké kulturní akce pořádají psychiatrické léčebny, jaké akce pořádají sdružení podporující duševně nemocné a podobně.

Možná největší a nejznámější akcí je hudební a divadelní festival Mezi ploty. Ten se koná v areálu bohnické psychiatrické léčebny. Slyšel jsem, že jediné pivo, které se tam smí čepovat, je nealkoholické. Poprvé se tento festival konal v roce 1992 a jeho cílem je přiblížit duševně nemocné běžným lidem (tyto dvě skupiny se tak na festivalu potkávají). Tato akce se většinou koná ke konci května.

Psychiatrická léčebna Bohnice ale hostí ještě jeden festival, a to multižánrový festival Babí léto, který se obvykle koná v září. Dříve jej pořádalo kulturní sdružení Unijazz, v roce 2013 se konal již čtvrtý ročník pořádaný nemocnicí. Program je hodně poskládán z místních zdrojů, jeho součástí tak jsou terapeutické dílny, komentované procházky, infocentrum, přednášky pro veřejnost, prezentace volnočasových aktivit, léčeben a neziskových organizací, výtvarná dílna a podobně. Součástí je ale také hudební a divadelní stage.

10. října je mezinárodně vyhlášen jako Den duševního zdraví. A u této příležitosti se konají mnohé akce. Brněnské sdružení Práh pořádá několikadenní festival plný přednášek, dále se v jeho rámci konají vernisáže, divadelní představení a podobně. V několika městech najednou (České Budějovice, Děčín, Chrudim, Rožnov pod Radhoštěm, Hradec Králové,...) probíhá od září do 10. října festival Týdny pro duševní zdraví. Cílem festivalu je mimo jiné zlepšit postoj veřejnosti kvůčiduševně nemocným. Program je podobný festivalu v Brně, navíc je v něm například prohlídka psychiatrických zařízení.

Také existuje několik klubů, které mají nějaký program v průběhu celého roku. V Brně je to například Kavárna Práh patřící výše zmíněnému sdružení, v Praze se konají menší akce také v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Další zajímavé místo je v Praze Café na půl cesty, kde probíhají hudební jamy, koncerty a podobně.

Několik bodů „Co by měli prosadit“ aktivisté za práva duševně nemocných

Stejně jako gayové a jiné skupiny mají své aktivisty, měli by je mít i duševně nemocní. Slibné je v tomto směru občanské sdružení Kolumbus, ale to se zatím věnuje spíše lokálním projektům. Možná se takovým aktivistou stanu i já, to má ale čas, minimálně dokud nebudu mít slušný a kvalitní blog. Níže je seznam několika bodů, na co by se takoví aktivisté měli zaměřit.

Zákon o duševním zdraví

V zemích západní Evropy jsou tyto zákony v právním řádu běžné. Jejich zavedení dokonce vyžadují zásady OSN pro státní správu v oblasti péče o lidi s těmito poruchami. Jsou zaměřeny speciálně na silně duševně nemocné, kteří potřebují oporu druhé osoby. Upravují například obecná pravidla pro nedobrovolné umístění v léčebnách, stanovují pravidla takového pobytu. Jindy pomáhají nemocným lidem, aby snáze našli práci. Podle některých názorů, se kterými jsem se setkal, obecně zlepšují postavení takto nemocných ve společnosti. Více se lze dočíst například zde.

Transformace péče o duševně nemocné

Na západě je také běžnější domácí péče, kdy zdravotnický personál dojíždí za nemocným domů, a ten tak nemusí jít na několik týdnů do léčebny. Myslím si, že taková změna by obecně prospěla kvalitě života nemocných, protože život doma je pestřejší než dlouhé hodiny nudy na psychiatrickém oddělení. Pokud se nepletu, tak lidé z občanského sdružení Kolumbus spustili petici za takovou změnu. Domnívám se, že částečnou náhradu za transformaci péče může nabídnout systém ITAREPS, který pomáhá dopředu diagnostikovat blížíci se relaps (návrat nemoci), a tak se pacient vyšší dávkou léků vyhne nemocnici.

ITAREPS

Ale i ITAREPS potřebuje aktivistickou oporu. Některé zdravotní pojišťovny totiž systém nechtějí podporovat - přestože může podle odhadů zabránit až sedmdesáti procentům atak (a podle japonského zdroje až devadesáti). Již jsem domluvený s tvůrcem tohoto systému, Filipem Španielem, že s ním udělám rozhovor.

Chráněné dílny pro duševně nemocné

Je zde ještě jeden problém, který mne napadá, a to ten, že chráněné dílny v poslední době docela silně živoří a nemohou již získávat dotace tak dobře, jako v předchozích letech. Možná je za tím pravicová vláda, možná konec dotačního období Evropské unie. Vláda by ale měla prostřednictvím nějakého ministerstva zavést institut pravidelných dotací pro sociální dílny, aby byla jejich existence co nejvíce stabilní. Přeci jen jsou pro těžší schizofreniky docela důležité.