Můj komentář z Deníku Referendum: Jak se má proměnit péče o schizofreniky?

Systémová řešení v péči o schizofreniky jsou možná, chybí ale odvaha vydat se novou cestou. Různé návrhy, co dělat, přitom existují, zatím však k jejich aplikaci nebyla dostatečná vůle.

S lítostí nad zmařeným životem vnímám aktuální zprávu o oběti agresivní schizofreničky. Zároveň mne ale znepokojují nenávistné komentáře na adresu duševně nemocných. Duševní nemoc si člověk nevybírá a velká část schizofreniků žije běžným životem a mnozí i normálně pracují, a do svého šíleného stavu se propadnou jen občas na pár týdnů.

Téma nebezpečných schizofreniků je mediálně lákavé, proto například některé bulvární noviny používají dnes již neexistující medicínský termín psychopati, ale zdravotní stav jiných zločinců je jim lhostejný. Také je vhodné zmínit, že mnohem častěji se stává to, že duševně nemocný obrátí agresi proti sobě.

Na rozdíl od střízlivého a rozumného postoje prezidenta Miloše Zemana se v tomto případě ČSSD svezla na poněkud populistické vlně. Požaduje systémová řešení. Ta jsou sice možná, ale volání některých po větším dohledu nad schizofreniky se dá přirovnat k tomu, jako kdybychom chtěli zjišťovat genetické předpoklady všech lidí ke spáchání zločinu, a potom je podle toho preventivně zavírali. 

Ve skutečnosti je nebezpečných jen okolo pěti procent schizofreniků. Navíc stav, do kterého se nemocní propadají, se v průběhu času příliš nemění – zkušený psychiatr proto podle celkového klinického obrazu dobře pozná, který pacient obecně nebezpečný je, a který nebezpečný není.

Podle toho by potom mělo být s nemocným nakládáno. Těm, kteří mohou být nebezpeční sobě nebo okolí, by měla být věnována zvláštní péče. Podstatně tady chybí systém návazné péče o pacienty, kteří jsou propuštěni z psychiatrické léčebny. Slibovaná reforma psychiatrické péče by měla být po řadě let konečně provedena, její součástí by měli být zdravotní sestry a sociální pracovníci, kteří budou v pravidelném kontaktu s nemocnými v ambulantní péči.

U potenciálně nebezpečných schizofreniků je velkým rizikem alkohol a jiné drogy, i s tímto problémem by mohli sociální pracovníci pomoci. Transformace péče zároveň zlepší kvalitu života těm duševně nemocným pacientům, jejichž onemocnění je pouze mírné povahy a mohou tak být vyléčeni doma bez nutnosti pobytu na uzavřeném oddělení. Zároveň je třeba se vyhnout chybě západních zemí, které úplně uzavřely všechny léčebny. Někteří nemocní tato zařízení skutečně potřebují a bez jejich existence se mohou ocitnout na ulici.

Zároveň čeští psychiatři vyvinuli metodu, která okouzlila západní svět i Japonsko, ale která se kvůli nedůvěře zdravotních institucí (zejména pojišťoven) nemohla u nás plně rozvinout. Jedná se o systém ITAREPS, který pomocí elektronického systému s využitím mobilního telefonu dokáže odhadovat riziko blížícího se návratu onemocnění a adekvátně včas zareagovat, aniž by se pacient propadnul úplně do své nemoci.

Díky tomuto systému se ušetří, neboť nebudou potřebné některé hospitalizace (podle japonského výzkumu má tento systém účinnost až devadesát procent), a provozovatelé systému budou mít přehled o aktuálním stavu rizikových pacientů. Bude tak možné dohlédnout nad těmi, kteří by mohli být nebezpeční. Součástí propuštění ze soudem nařízené ochranné léčby bude nutnost pravidelně spolupracovat s tímto systémem.

Také se trochu odkláním od názoru některých organizací spolupracujících s nemocnými. Odpovědnost není možné z nemocných odebrat. Lze připustit nepříčetnost, není možné omluvit nespolupráci s lékařem. Zákony by se měly upravit tak, aby lidé, kteří nespolupracují se svým lékařem, nebyli úplně zbaveni trestné odpovědnosti jen na základě nepříčetnosti.

Lidé si stěžují, že psychiatři věnují svým pacientům jen deset minut. Je třeba říci, že mezi psychiatry existují velké rozdíly. Některým stačí pět minut, jiní se věnují pacientům půl hodiny, a sami pacienti by si měli proto vybírat, jakým doktorům se svěří do péče. Doktory nikdo centrálně nepřiděluje, a v této oblasti proto můžeme uplatnit tržní princip.

Článek původně vyšel na Deníku Referendum. 

Čeští vědci objevili nový způsob testování schizofrenie

Dosud neexistoval způsob, jak přesně určit přítomnost schizofrenie u pacientů. Psychiatři se většinou spoléhali pouze na informace, které o sobě sami pacienti uváděli (informace o svých bludech, problémech a podobně). Dále už existovala jen velmi náročná technologie na měření dopaminu v mozku. S novinkou ale nyní přišli výzkumníci z českého Národního ústavu pro duševní zdraví. K měření využívají počítačové hry Unreal Tournament. 

Vědci zjistili, že myši s uměle navozenou schizofrenií hůře nacházely cestu ven z bludiště a hůře se vyhýbaly nebezpečné zóně. Posléze vědci zjistili, že tyto problémy se dají nalézt i u schizofreniků. A upravili počítačovou hru tak, aby se v ní mohly projevit nedostatky práce mozku pacientů.

V prvním testu měli schizofrenici podle dosavadních testů zhruba o 20 procent horší výsledky a ve druhém kole byli dokonce dvakrát až třikrát horší. Podle vědců je to dáno tím, že lidé se schizofrenií mají mimo jiných symptomů také deficit v prostorovém učení a v paměti. Podle výsledků testu dokáží vědci posoudit budoucí prognózu onemocnění. Technika umožní diagnostiku schizofrenie a také půjde použít na testování účinnosti psychiatrických léků.

Schizofrenie a zákazy 1

Někteří psychiatři mohou nemocným zakazovat všelijaké věci, a to mnohdy opravdu nesmyslně. Člověk se schizofrenií má možnost žít skoro stejným životem jako zbytek většinové populace a doktor či sociální pomocník by mu k tomu měl dopomáhat. Samozřejmě jsou zákazy, které smysl mají. Proto napíšu sérii dvou článků o tom, co by schizofrenici dělat neměli a co dělat naopak mohou. Začnou tím horším – tím, co by schizofrenici dělat neměli.

Základní oblastí zákazu a možná skoro jedinou, jsou drogy. Sem patří jak klasické tvrdé (pervitin, heroin) či lehké (marihuana, LSD) drogy, tak bohužel i některé další látky. K nim určitě patří alkohol a asi smůlou je to, že i některé příliš psychoaktivní látky. Tedy silný čaj, silnou kávu, energetické drinky a podobně. Pokud má poslední zmíněné občerstvení rád, dá se to vždycky nějak nahradit. Pytlíkové čaje neobsahují skoro žádný tein (onu škodlivou látku) a mohou být někdy i velmi dobré. Potom jsou i bylinné čaje, rooibos a podobně. Káva se dá nahradit Kapučínem či Meltou. Bohužel energetické drinky náhradu nemají, snad jen možná Coca Cola či Kofola.

Z látek, které jsou obecně považované za škodlivé, jsou pro schizofreniky naopak povolené cigarety. Dokonce se říká že valná většina schizofreniků kouří. Ale i za koužení cigaret se platí, byť ne zrovna schizofrenií. Cigarety způsobují rakovinu a obecně škodí celému tělu. Záleží potom, kolika let se člověk chce dožít a jak chce prožít své stáří, jestli v síle nebo v nemoci. Je ale spousta technik, jak kouření omezit či zrušit. Já sám kouřím, ale snažím se cestou pomalého snižování množství cigaret za den kouření omezit.

Schizofrenie a invalidní důchod

Dostal jsem na schizofrenii invalidní důchod 1. Stupně. Částka, kterou měsíčně dostávám, je celkem pěkná, takže mám určitý příjem zajištěný. Vede mne to k větší jistotě, kdybych neměl žádné peníze a nemohl sehnat práci, bylo by to pro mne psychicky velmi neblahé. Domnívám se, že invalidní důchod na schizofrenii není moc velký problém získat. Rád bych proto v tomto článku přinesl několik svých zkušeností s jeho získáním.

Dlouho jsem se rozmýšlel, kde chci po dokončení studií zakotvit. Brno je sice pěkné místo s bohatými možnostmi, co ve volném čase dělat, ale větší klid a harmonie je podle mne na venkově. Proto jsem se rozhodl, že budu žít ve své rodné vesnici na severní Moravě. Ale severní Morava má jeden problém – je zde práce skoro jenom v technických oborech, nikoliv v humanitních, sociálních a podobně. Proto jsem začal uvažovat, jak si zajistit finance.

Napadlo mne, že si seženu různé menší úvazky pro práci z domu a z těch poskládám obživu. Samozřejmě jedním z těchto menších zdrojů mohl být i invalidní důchod. Proto jsem se s touto otázkou obrátil na svého psychiatra, a ten mi poradil, jak postupovat. A tyto informace rád přinesu i Vám.

Nejprve je potřeba zajít si na českou správu sociálního zabezpečení v místě svého bydliště, a tam podat žádost. Musíte doplnit materiály dokumentující předchozí práci či studium (i to je pro pozdější výpočet důchodu důležité). Následně Vám zašlou žádost o zdravotní dokumenty, které informují o nemoci a jejím stavu. Na jejich vytvoření se obvykle podílí psychiatr spolu s praktickým lékařem.

Poté několik měsíců čekáte. Nejprve Vám musí posudkový lékař české zprávy sociálního zabezpeční určit stupeň invalidity. Ty jsou celkem tři, kde první je nejnižší a třetí nejvyšší. První stupeň je pro ty, kterým poklesly pracovní schopnosti o celkem 30 až 45 procent, tento stav charakterizuje zákon takto: „značně snížená úroveň sociálního fungování, jediná ataka nebo ojedinělé ataky, po které/kterých přetrvává reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit narušen.“ Druhý je určen s těmi s poklesem o 50 – 60 procent, charakterizuje se takto: „častější ataky, mezi atakami přetrvává závažná reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit podstatně narušen.“ Třetí je tedy pro ještě horší stavy, než druhý. Jiným označením jde o plný invalidní důchod.

Pokud jste měli více než jednu ataku a do nemoci se vracíte pravidelně, je velmi pravděpodobně, že nějaký stupeň invalidního důchodu dostanete. Někde na internetu jsem se dočetl, že z 8 tisíc žádostí dostane invalidní důchod 6 tisíc lidí. Poté, co Vám posudkový lékař určí stupeň postižení, čekáte už jen na sídlo ČSSZ v Praze, aby Vám spočítali, kolik peněz přesně máte dostat. To je proces, do kterého nevidím, podle jakých metodik se to nepočítá. Každopádně za několik měsíců Vám přijde dopis s přesně určeným invalidním důchodem a pak pár dní na to i peníze – a to peníze za každý měsíc od doby, kdy jste si o důchod požádali.

Nový výzkum: Schizofrenie nemusí lidem bránit ve štěstí

Magazín Science Daily informoval o zajímavém výzkumu, který zjišťoval stav štěstí u lidí s diagnostikovanou schizofrenií. Podle výsledků je sice pravda, že schizofrenici mají obecně nižší hladinu spokojenosti, ale velké procento nemocných má úroveň této hodnoty srovnatelnou s běžnou populací.

Až sedmatřicet procent lidí trpících schizofrenií má stejnou úroveň spokojenosti jako běžná populace. A navíc je možné posilovat ty prvky života, díky kterým se nemocní cítí takto dobře. Profesor psychiatrie a neurověd Dilip V. Jeste uvedl: “aniž bychom chtěli zmenšovat význam utrpení, které nemoc svým obětem přináší, naše studie ukazuje, že štěstí je dosažitelný cíl alespoň pro některé pacienty trpící schizofrenií.“

Úroveň štěstí není u schizofreniků navázána na těžkost či délku trvání nemoci a ani na socioekonomické faktory jako je věk či vzdělání (jak je tomu u běžné populace). Schizofreniky činí šťastnými zejména optimismus a snížená úroveň stresu. Těm, kteří jsou nešťastní, může pomoci zejména změna návyků a tréninkové techniky všímavosti.

Doktor Paris Williams: úplné vyléčení ze schizofrenie je možné

Psycholog ze San Franciska Paris Williams zkoumá možnosti vyléčení ze schizofrenie. Ve svém článku na blogu Brain Blogger píše, že je to „common,“ tedy běžné. A to zvláště v rozvojových zemích, kde nejsou antipsychotika volně k dispozici. Odvolává se na natolik oficiální a seriózní zdroje, jako jsou statistiky Světové zdravotnické organizace.

Případy úplného vyléčení zkoumal v rámci svého postgraduálního studia. Jeho významné výsledky dokazují, že plné a trvalé vyléčení je skutečně možné. Jak jsem již uvedl, jeho data pocházejí z nejchudších zemí světa jako jsou Kolumbie, Nigéria a Indie, stejně jako z míst, kde se používají alternativní metody léčby, jako je například přístup Otevřeného dialogu, který se provozuje v Laponsku, v západním Finsku. Podle statistik se v rozvojových zemích dokázala se schizofrenií poprat více než polovina takto diagnostikovaných lidí.

Podle Williamse je hypotéza o nerovnováze v mozku nesmyslem, schizofrenie je podle něj spíše snaha psychiky vyrovnat se s dlouho neudržitelnou situací. Mysl se při ní intenzivně utápí v existenciálních otázkách, se kterými se ale občas setkávají všichni lidé. Tyto krize vyřešíme, pokud najdeme smysluplný život, jenž nás bude těšit silněji, než jak jsou silné naše problémy s žitím. Williams představuje i pět faktorů, které jsou pro úplné vyléčení nezbytné, těm se ale budu věnovat v pozdějším článku. Jedním z těchto faktorů je například víra, že je plné vyléčení možné. 

Ještě více zajímavý pohled má na schizofrenii africký šaman. Píše o tom český portál Pravdu.cz. Psycholog dr. Malidoma Patrice Somé, původem z Afriky, které měl také určité zkušenosti se šamanským zasvěcením, uvádí, že "z šamanského hlediska duševní nemoc signalizuje, že se narodil léčitel."

Podle něj se člověku stane, že se setká s novými energiemi a přístupem do jiných, neviditelných světů, ale zvláště v západním světě není psychika člověka na takové setkání připravena. Server Pravdu.cz píše: "Podle tradice afrických Dagarů pomáhá komunita jedinci smířit energie obou světů – „světa ducha, který se s ním spojuje, a vesnice, společenství.“ Takový jedinec může sloužit jako most mezi světy a pomáhat soukmenovcům s informacemi a s léčením."