Jak se pozná schizofrenie? Příznaky nemoci.

Máte podezření, že někdo z Vašeho okolí onemocněl touto nemocí? V tomto článku se pokusím představit základní symptomy nemoci, ovšem vždy je nejlepší začít konzultací u lékaře. Má cesta vysvobození z této nemoci začala tím, že mne rodina odvezla na krizové centrum: tam jsou jak psychologové, tak psychiatři a jsou schopni rozpoznat jakoukoliv duševní či psychickou poruchu a ví také hned, jak je třeba ji léčit.

Je několik základních typů schizofrenie. Asi nejběžnější je paranoidní schizofrenie. Jak vyplývá z názvu, velmi často se při ní vyskytuje paranoia, tedy pocit, že se proti mne svět / konkrétní osoba či konkrétní skupina lidí spikli. Může to mít různé formy. Někdo má pocit, že ho ovládají Číňané, někdo si spiknutí spojuje s komunisty (Ivan Blatný), 'proti někomu se spikly ženy, proti někomu zlé síly, satanisté, satan' a tak podobně. Někdo to nemusí vnímat ve spojení s lidmi, může mít pocit, že je třeba otrávený celý jeho dům, nebo že je někým odposloucháván.

Dalšími příznaky paranoidní schizofrenie jsou hlasové či zvukové halucinace. Většinou převažují ty zvukové (tedy zejména slyší hlasy), a zvláště pokud se na nemoci podílejí drogy (ale nejen v tomto případě), můžou to být i halucinace zrakové – John Nash viděl konkrétní osoby, já jsem viděl různé symboly a obrysy postav. Častá je i deorganizovaná mysl, někdo mívá pocit, že kdosi mu čte myšlenky, někdo jiný má pocit, že dokáže své myšlenky vysílat k druhým lidem, těch variant je více. Často bývá přítomný také pocit, že je člověk nadán nějakými zvláštními schopnostmi.

Jsou i jiné formy schizofrenie. „Hebefrenní (dezorganizovaná) schizofrenie se obvykle projevuje v období dospívání a mezi ústřední příznaky řadíme nevhodné, necitlivé chování vůči svému okolí, chorobnou náladovost a především progresivní dezorganizaci myšlení.“(Zdroj: Wiki) Katatonní schizofrenici mají zase naopak tendenci setrvávat ve strnulých polohách. Zde se můžete podívat na video o jednom katatonickém schizofrenikovi.

https://www.youtube.com/watch?v=1snvu0Ff6oM

„Simplexní schizofrenie je charakterizována především postupným uzavíráním se do sebe, desocializací, ztrátou hygienických návyků, bezúčelným potulováním se po okolí a degenerativním úpadkem mysli.“ (Zdroj: Wiki)

Jsem blázen? Jsou schizofrenici blázni?

• Začátek nebo Nový směr
• Otevřenost
• Odvaha. Svoboda
• Nekonvenčnost
• Originalita
• Skok do nového
• Nevinnost, Čistota, Naivita
• Ztřeštěnost, Nezodpovědnost, Pošetilost
• Bezstarostný člověk
• Hravost, Kreativita
• Nejvyšší důvěra
• Nezávislost

Takové významy v sobě nese Tarotová karta blázen. Jak je vidět, nepovažuje bláznovství za něco velmi negativního, ale spojuje jej s množstvím pozitivních významů.

Slovo blázen si tedy můžeme spojit, jak jsem již ukázal, s pozitivními významy. Ale pro některé lidi v sobě bláznovství nese něco negativního. Člověk, který se nechce podřídit obvyklým normám, který se nějakým způsobem odlišuje, je jiný či dokonce divný. 

Záleží na každém člověku, s čím si to spojí. Lidé xenofobní, nesnášenliví, případně primitivní, budou odlišnost považovat za něco nežádoucího. Ale člověk, který vnímá důležitost rozmanitosti, si bude bláznivé odlišnosti vážit.  Jak se ukazuje v přírodě, to, co výrazně posiluje celek, je právě rozmanitost, nikoliv uniformita. 

A potom je zde ještě jedna otázka: co už je v normě a co je mimo, co už patří bláznům? A kdo ty normy určuje?

Myslím si, že schizofrenici jistou odlišnost přinášejí. Jednak v době akutní nemoci – vidí svět jinak, vidí ve věcech roztodivné významy, vnímají věci, které běžní lidí nevnímají, a podobně. Ale také v době mimo nemoc – pokud je jejich stav horší než minimální postižení (tak nějak podobně to definuje zákon o invalidních důchodech), určitou odlišnost psychiky si podle mne nesou i v době remise. A také mají invalidní důchod a je potom na nich, jak se spoustou volného času naloží. Někteří dělají hudbu, jiní skládají básně a další kreslí.

Ale člověk, který má papíry, že je blázen, by měl hledět, aby byl blázen. Neměl by svou nemoc odmítat, měl by ji přijmout, a třeba právě díky invalidnímu důchodu se odvážit hledat jiný způsob života, který by v sobě ale obsahoval neběžnou hodnotu.

Samozřejmě, prášky mají v podání prastaré psychiatrie srovnat člověka do latě. Ale jak říká můj psychiatr Zahradník – někdy symptomy člověku dokonce pomáhají (například když slyší hlasy, které ho chválí). Vždy by se měla proto podle mne nastavit taková míra medikace, která člověka na jedné straně neumrtví, neznecitliví, ale která mu umožní po většinu času fungovat v realitě. Vždyť ostatně jak uvádějí publikace o psychiatrii, někteří nemocní vzpomínají na okamžiky, kdy žili intenzivně (tedy byli v atace), jako na ty světlé okamžiky.

Jde tedy o to, aby společnost odlišným lidem zajistila jistou úroveň fungování, ale zároveň popřemýšlela o tom, jak jinakosti využít. Někteří psychotičtí lidé již dokázali, že jsou schopni svět obohatit. Matematik John Nash získal Nobelovu cenu a byl o něm natočen film. Básník Ivan Blatný napsal několik sbírek úžasné poezie a vydavatel Martin Reiner nedávno vydal knihu o jeho životě.

Milí čtenáři, nemocní i mocní, v čem jste odlišní Vy? Můžete mi napsat do komentářů pod článkem. A ještě jedna moje stará báseň.

Dítě

Hrej si kamaráde.

Ještě tě otec nespatřil.

Neřekl Ti "dělej to tak".

Kohout neví proč.

Poštolka,jepice, jednorožec,ti taky ne.

Ale táta jo.

Dělali to lidé přesýpacích hodin.

A to není jen tak!

 

Web Vyléčte se

Našel jsem docela zajímavý web, ve kterém autorka píše o svých zážitcích při snaze o alternativní léčbu schizofrenie. Tento web najdete na stránce: http://vylectese.webnode.cz. Přináším z tohoto webu výběr některých zajímavých článků.

Co jsem také pochopila o hlasech a jak Vám to může pomoci

Ono pochopení je vlastně prosté. Bude Vám to připadat banální. Hlasy jsou programy v naší hlavě a potlačené pudy. Já jsem během výchovy přijala program “nejsem dost dobrá” a opravdu silně jsem mu věřila. Během života jsem dělala všechno proto, aby mi někdo řekl, jak jsem dobrá, ale stále to nestačilo. Trik je v tom, že to nikdy stačit nebude. Takový program je perpetum mobile. Čím více s ním bojujete, tím více Vás ovládá. Až se to jednou zhroutilo a já jsem se propadla do alternativní reality hlasů, kde mě všichni dobří lidé milovali a já jsem byla ze všech nejlepší a naprosto dokonalá. Řešením je podívat se na to, co jsem si to během ataky vytvořila za svět. Možná to je něco, o čem bych se ani neodvážila snít. A jak odlišný to byl svět od té “skutečné” reality tam venku.

Důležitá je i cesta, jak jsem se k tomuto poznání dostala. Nevedla přes přehnané úsilí, nelámala jsem si hlavu nad tím, čím by to tak asi mohlo být, jen jsem se snažila být otevřená a laskavá. Někdy je ten největší krok přiznat si, že jsme zranitelní a mít se stále rád.

Myslím, že takové pochopení, které jsem v úvodu označila za banální, je velká věc. Tedy aspoň pro mě byla. Když ty své programy objevíte a laskavě a vědomě se na ně podíváte a přijmete je jako součást své minulosti, stanou se velké věci. Zjistíte, že už nejsou.

Více zde: http://vylectese.webnode.cz/news/co-jsem-take-pochopila-o-hlasech-a-jak-vam-to-muze-pomoci/

(Sebe)Přijetí

Důležitým tématem je i přijetí situace takové, jaká je a přijetí sebe sama se všemi svými chybami a nedokonalostmi. Mou velkou chybou po první atace bylo, že jsem se snažila téma schizofrenie naprosto vytěsnit ze svého života. Říkala jsem si, že to byl omyl. Omyl byl chtít vše navrátit do doby před atakou a žít přesně tak jako dřív.

Nachladíte se proto, že jste se vystavili velkému chladu, které vaše tělo není schopné zvládat. Duševní onemocnění přichází proto, že člověk žije v situaci, která je dlouhodobě neunesitelná. Potom stačí nějaký spouštěč a dlouhodobě oslabená psychika se dekompenzuje do nějakého nezdravého projevu. 

Spuštěč je však jenom spuštěč a ne příčina nemoci. A i slovo nemoc v sobě obsahuje to, že “nemůžete” dál. Důležité je podívat se na věc z ptačí perspektivy a najít směr, kam vás to vše vede. Možná, že v malém měřítku Vám to nedává smysl, ale  zkuste najít něco, co má být výsledkem. Mě hlasy “vedly” například k tomu, abych se lépe oblékala, snažila se najít přátele a byla celkově společenštější. Samozřejmě, že v akutní fázi nemoci to bylo naprosto nemyslitelné, byla jsem plachá a nesebevědomá, ale teď když jsem stabilizovaná zjišťuji, že se s lidmi setkávám velice ráda a sama vyhledávám příležitosti, jak si najít více přátel, a docela se mi to daří. Oproti mému dřívějšímu stylu života je to velká změna.

Snažte se s laskavostí pochopit, proč se Vaše psychika dekompenzuje do schizofrenie. Kde jste se ocitli v podobné situaci, kterou Vám navozují hlasy? Má to nějaký vzorec? Smyslem není se ve všem “šťourat” a analyzovat do všech možných úrovní a širokých souvislostí, ztratili byste v tom. Smyslem je pochopit vše z ptačí perspektivy, laskavě to přijmout, a tím uzdravit. 

Opatrně se podívejte také na to, před čím jste si utekly do “alternativní reality”, kterou jste si stvořili ve své hlavě. Možná to bude něco bolestného, co jste zažili. Zkuste to s laskavostí přijmout jako součást vaší minulosti. Možná k Vám časem přijde i pochopení toho, proč se to stalo. Do těchto náhledů do své psychiky se však pouštějte, až se na to budete cítit a dělejte malé krůčky. I malé uvědomění si něčeho může přinést změny v mnoha oblastech vašeho života. Pokud budete spěchat dojde Vám brzy dech.

Více zde: http://vylectese.webnode.cz/news/sebe-prijeti/

Jsou schizofrenici opravdu nebezpeční?

Podle Cyrila Höschla bývá agresivita přítomná jen u pěti procent pacientů se schizofrenií. Psychiatrické statistiky a výzkumy přesvědčivě dokázaly, že agresivita u duševně nemocných osob není větší než u ostatní populace. Pokud psychiatričtí pacienti nezneužívají alkohol či drogy, jejich agresivita se nijak neliší od stupně agresivity duševně zdravých lidí.

Celý dojem o agresi u schizofreniků vytvářejí média, která se ráda chytají žhavých témat. A když tedy spáchá nějaký zločin schizofrenik, je to pro ně lákavé, protože schizofrenie je něco podivného, mimo běžný standard populace. Pokud by zločin spáchal někdo například s dřevěnou nohou, tak by to média vůbec nezajímalo. O mnoha schizofrenicích, kteří normálně pracují (učitel na vysoké škole, učitel angličtiny, zaměstnanci ostravských železáren) nikdo nepíše. Je zde sice pokus vyrovnání ze strany filmové produkce (film o nositeli Nobelovy ceny Johnu Nashovi, film o českém schizofreniku Jiřímu Láskovi), ale filmy mají přece jen menší dosah než média.

Pokud už nějaký schizofrenik nebezpečný, je to především kvůli bludům. Pod jejich vlivem si myslí, že některé osoby v okolí ohrožují jeho existenci a podobně. Nikdy proto nespáchá promyšlený zločin, vždy jedná pod tíhou aktuálních myšlenek. A zde podle mne dochází k selhání psychiatrie, protože pokud by byl pacinet ve stabilizovaném stavu, těžko by k něčemu takovému došlo.

Jak píše prof. Höschl, „se stejnou logikou bychom se mohli ptát, proč „jen tak volně běhají na svobodě“ děti z rozvrácených rodin, když se ví, že jsou v porovnání s dětmi z úplných rodin také častěji původci násilných trestných čin.“ Ve stejném článku rovněž uvádí: „Podobně uvržení šílenců „zpět do okovů“ by znamenalo takový zásah do lidských práv drtivé většiny nemocných, co neublíží ani mouše, že by na to celá společnost katastrofálně doplatila.“

Brněnský psychiatr, dr. Zahradník, se kterým jsem dříve dělal rozhovor, zase uvádí, že schizofrenici jsou spíše “ohroženi tím, že agresi obrátí proti sobě (je vyšší výskyt sebevražd), a rovněž tím, že se sami stanou obětí násilí.“

Ataky

Napsal pp (guest blogging).

Ataky - to nejhorší, co vás může během schizofrenie potkat.
Sám jsem jich zažil kolem desítky, všechny byly léčeny doma, protože jsem zde měl
výborné prostředí a podmínky a milující manželku. Nejdříve, zpočátku nemoci,
byly častější, pak byla 11letá odmlka a teď se 2krát ozvaly po padesátce.
Snad největší závislost pozoruji na ročním období, objevují se převážně na jaře,
někdy na podzim. Nejvíce ohrožující měsíc je květen.
Svým průběhem, uvržením člověka do středu bludů a halucinací ohrožují
člověka přímo na životě. Je to tím, že začíná tomu, co nemoc produkuje, věřit, že
ho stravuje, ničí a učiní ho neschopného cokoli dělat, vyjma základních potřeb,
tj. jídla a brání prášků. Ani to si člověk nemůže dělat sám, protože vnímání
reality a vše je natolik rozhozeno, že i dopočítání se, pamatování si, chystání,
systém v prášcích není schopen zvládnout. O vaření a dalších praktických
základních činnostech ani nemluvě. Jsem odkázán na 2-3 měsíce na lůžko,
závislý na pomoci nejbližších.
Vnitřní svět je pohroužen do vzpomínek, které stravují, do zmatených bludů a
halucinací, které jsou prožívány jako skutečné a nesmírně významné. Nejsem
schopen kromě nemocného světa prožívat nic. Nejsem schopen porozumět
ničemu, co ke mně přichází z vnějšího světa, jde-li třeba o řeč, TV, radio, o
počítači a knihách ani nemluvě. Jakákoli vlastní aktivita je naprosto vyloučena.
Člověk není schopen sám o sebe bojovat a postupné navracení se zdraví prožívá
jako znovuzrození. Do fantasmagorických představ se míchá převážně vlastní
život podivně zkarikovaný. Vnímání je překrouceno a objevuje se silná
vztahovačnost, což se ovšem vleče celou nemocí.
Představy jsou často megalomanické, ovšem k činu či jen třeba ústnímu projevu
je daleko. Vše je prožíváno vnitřně, potichu, ve sféře obraznosti, sluchových
halucinací a bludných myšlenek.
Během celé nemoci, ale při nastupujících atakách zvláště, se objevuje
schizofrenní opar ve vnímání, jakési smysly vnímané obluzení. V atakách a
často i během celé nemoci člověk vidí a slyší, přitom ovšem toto vidění a slyšení
vůbec nevnímá.
Člověk žijící sám a procházející schizofrenními atakami je mnohdy odsouzen
k záhubě, protože jeho vnímání reality je natolik deformováno, že je mu odepřeno
i to základní, potřebné k přežití.

pp, Esej č. 79, 29.12. 2008

Diagnóza F

Ve středu jsem na Rádiu Wave (stanice Českého rozhlasu pro mladé) objevil zajímavý pořad. Jmenuje se Diagnóza F a věnuje se celému spektru duševních nemocí (psychózy, závislosti, …). Název plyne z medicínského označení této skupiny chorob - označují se písmenem F (například schizofrenie je F200). Na webu ČRo naleznete archív tohoto pořadu, kde si můžete poslechnout rozhovory o mnoha různých tématech.

Našel jsem si pořad věnovaný schizofrenii. 15. dubna 2011 v pořadu Diagnóza F vystoupil Martin Jarolímek, který se v Sanatoriu Ondřejov věnuje péči o duševně nemocné. Zaujal mne jeho postoj k lékům, které sice považuje pro léčbu nemoci za zásadní, ale trvale se snaží snižovat jejich množství. Oproti obvyklé době užívání léků po první atace, která u většiny psychiatrů trvá dva roky (má to své opodstatnění, protože druhá ataka v době prvních dvou let zhoršuje celoživotní prognózu), uvádí jen půl roku. Navíc se snaží psychologicky (či psychosociálně) působit na pacienta tak, aby mohl trvale snižovat množství svých léků. Dokonce si oproti většině ostatních psychiatrů myslí, že schizofrenii lze skutečně úplně vyléčit a že se s takovými případy opravdu setkal.

Dále Jarolímek uvádí, že pravidlo tří třetin (první třetina má jednu ojedinělou ataku, druhé se to po nějaké čase vrací a jinak je v pořádku a třetí třetina má celoživotní problémy) platilo už na konci 19. století, kdy byly metody léčby na počátku. Níže přináším pár poznámek z tohoto dílu pořadu, které mi přišly velmi podnětné a pro mne nové:

• halucinaci dokáže vytvořit každý smysl člověka, nejčastější jsou hlasové, dále zrakové, ale mohou být i čichové (podivné zápachy) či tělesné

• zájem některých lidí o schizofrenii může pramenit i z toho, že je tato nemoc tak záhadná – nikdo přesně neví, v čem tkví její prvotní příčina

• marihuana je v poslední době velmi častým spouštěčem schizofrenie (pokud má člověk silné predispozice k nemoci, tak stačí nějaká výrazná událost – kromě nešťastné události právě i užití marihuany -, aby nemoc propukla)

• marihuana je velmi zrádná – mladí nervózní lidé ji mohou kouřit, protože krátkodobě způsobuje uklidnění, nicméně dlouhodobě se může obrátit proti nim

• bludy se s vývojem kultury proměňují, například dříve měli lidé často bludy či halucinace, že k nim hovoří Panenka Marie, dnes mají například bludy, že jsou ovlivňováni přes satelit, snímáni na internet a vysílání po celém světě (tady mne napadá dodat, že třeba v době studené války se mohl často vyskytovat blud spojený s komunisty či jejich tajnými službami – něčím podobným trpěli například John Nash či Ivan Blatný)

• člověk, který má bludy, potřebuje rychlou pomoc; doktor Jarolímek ale nedoporučuje psychiatrické ambulance, ale spíše nízkoprahová sanatoria, protože se v nich nečeká a nesnaží se pacienta ihned nálepkovat - takových zařízení je bohužel málo

• pokud je pacient agresivní, tak vždy pod vlivem akutních psychotických příznaků – i přesto se takto postižení pacienti dopouštějí násilí statisticky daleko méně než lidé duševně zdraví

• bulvár má tendenci spojovat schizofreniky s jejich násilnými činy – pokud by zločin spáchal někdo s dřevěnou nohou, tak by to média vůbec nezajímalo

• například v Británii vedla nepříznivá společenská atmosféra vůči nemocným k přijetí zvláštního zákona o duševně nemocných, který chrání nejen společnost, ale i samotné nemocné

• schizofrenici se od běžné populace odlišují i ve svém sexuálním životě: v mnoha případech jsou tito lidé v porovnání se svými vrstevníky „psychosexuálně-psychosociálně“ zbržděni – jim však tyto věci mnohdy nechybí; častý se tak stává výskyt bludu homosexuality, který není pravdivý, ale vede k dalším problémům

• negativní příznaky, zejména kognitivní deficity, jsou psychologicky odnaučitelné – jelikož je mozek svého druhu sval, některé funkce mozku se dají znovu probudit

• na světě neexistuje lék na žádnou nemoc, který by nevyvolával nežádoucí účinky

Zdroj: 
Rádio Wave, Diagnóza F 15. dubna 2011