Bylo to někdy v roce 2004 ... Myšlenka byla naroubovaná na moji práci s pacienty u nás na klinice. Už od poloviny 90. let v PCP pořádáme psychoedukační skupiny pro bývalé klienty a jejich příbuzné. Takže jsem viděl nemocné během hospitalizace, což byla moje hlavní náplň práce, řadu z nich ve své ambulanci a většinu s odstupem na našich skupinách. Relaps byl vždy naprostou zhoubou, dal obvykle do pohybu otáčecí dveře, kterými se nemocný stále znovu a znovu dostával do lůžkového zařízení. A s tím nastoupily nemilosrdně i prohlubující se problémy v rodině, zaměstnání, škole, vztahu s nejbližšími. Protože už v té době bylo mezi lidmi více mobilních telefonních čísel, než obyvatel, zkusili jsme tyhle malé krátkovlnné vysílačky zapřáhnout do služeb prevence relapsu psychotického onemocnění. Do dneška se divím, jak dobře to funguje.
Co přesně znamená název, slovo ITAREPS?
Znamená to anglickou zkratku pro informačními technologiemi podporovaný program prevence relapsu schizofrenie.
Slyšel jsem, že někde v České republice systém už funguje. Můžete vyjmenovat oblasti, ve kterých funguje a jaké jsou s ním zkušenosti?
V ČR funguje systém úplně všude a už dobrých 8 let. Máme ale malý problém - nechtějí ho pojišťovny, nechce ho řada ambulantních psychiatrů. V obou případech je brzdou to, že jde o zcela nový přístup. V psychiatrii obzvlášť. Jde totiž o obor, kde má lékař naprosto výsadní postavení už dobré století. Nepoznali jsme tonometry, EKG, EEG, neexistují téměř žádné přístroje. A najednou chceme po profesionálech, aby část své autority podstoupili elektronickému systému. To bude chtít čas.
Podle Vašich údajů může zabránit až sedmdesátí procentům relapsů. Podle čeho tento systém rozpozná, že se relaps blíží?
Pacient s psychózou, v drtivé většině s diagnózou schizofrenie, každý týden pomocí mobilního telefonu odesílá do elektronického systému jednoduchou SMS zprávu o svém stavu. Vyplnění trvá asi minutu. Hlavní přidanou hodnotu je složitý matematický algoritmus, který umí rozpoznat konfigurace příznaků ohlašující jemné náznaky hrozícího relapsu. Automaticky tuto událost oznámí pomocí e-mailu lékaři, který okamžitě upravuje medikaci. Pokud jde o účinnost, máme řadu studií, které prokazují stále stejné číslo – snížení počtu hospitalizací o 70%. V prestižním americkém psychiatrickém časopisu ale na podzim vyje zcela nezávislá studie z Japonska, kam jsme program vyvezli. Tady nalezli téměř 90% snížení počtu relapsů. Program, jehož provoz nestojí téměř nic, jehož obsluha nevyžaduje téměř žádnou časovou investici, může změnit obraz psychiatrie a zlepšit osudy tisíců lidí.
Server mobilmania píše, že je možné, že v letošním roce možná tento systém skončí. Jaký je aktuální stav?
Dlouhá léta jsme jaksi dřeli kýlem o dno. Neměly zájem pojišťovny, ale ani lékaři. Sháníme peníze kde se dá, aby ty tisíce pacientů, kteří už v systému jsou, nepřišli o hlídacího psa relapsu. S odřenýma ušima přežijeme do konce tohoto roku. To vše přesto, že program je v sazebníku zdravotních výkonů a tudíž by měl být podle zákona proplácen pojišťovnami. Není. Ale snad se to příští rok změní, máme náznaky pozitivních signálů. Už to ale trvá příliš dlouho...
Systém funguje již od roku 2005 na dobrovolné bázi. Jak se Vám dařilo získávat peníze na jeho fungování?
Všelijak. Je to dosti absurdní. Poměr nákladů a výnosů je u programu 1:3. To znamená, že investujete korunu do provozu a ta se vám vrátí jako tři koruny uspořených nákladů na hospitalizace. Kromě primárního prospěchu pro nemocného je tady i výrazná úspora peněz. Ale to ve stávajícím systému není argument. Peníze získáváme z darů od farmaceutických firem. S nimi ale nijak provázáni nejsme, jde o akademický podnik.
Čím si vysvětlujete nezájem pojišťoven tento systém financovat? Jsou za tím nějaké lobbystické tlaky nebo něco podobného?
Myslím, že si to lze vysvětlit spíše úpornou setrvačností systému a výraznou odolností vůči jakýmkoliv změnám. Ale všude jsou osvícení lidé, pojišťovny nevyjímaje, kteří s námi začali jednat a to je velmi dobrý příslib do budoucnosti. Bez podpory vlastních uživatelů programu, pacientů i rodinných příslušníků ale neprorazíme. Otázka tedy je, pomohou nám prolomit ledy i čtenáři tohoto blogu?
Jak to aktuálně vypadá? Myslíte si, že se nakonec podaří systém ITAREPS prosadit?
Stoprocentně ano. Jenom je nebezpečí, že se nebude jmenovat ITAREPS a nepřijde od nás, ale po pár letech třeba z Ameriky, nebo kdovíodkud. Jsme první na světě, ale půda, na které by mělo semínko našeho programu vyklíčit, je vyprahlá. Velmi rychle tohle výsadní postavení můžeme ztratit. Kolikrát se to už v naší historii stalo?
Domníváte se, že by systém v případě jeho schválení mohl nějak výrazně zpropagovat Českou republiku?
Jsem přesvědčen že ano. Prozatím jsme ale známi spíše v negativní souvislosti: jako psychiatrický systém, který je postavený na léčebnách z doby monarchie. Působíme tak trochu jako psychiatrický skanzen. Stálo by za to něco změnit, že?
Občas se u nás mluví o tzv. transformaci péče. Jde v ní o to, že duševně nemocní nebudou muset chodit do léčeben, ale bude o ně postaráno doma. Systém ITAREPS mi připadá, že tržní cestou provádí tuto transformaci. Souhlasíte se mnou?
Neviděl bych na tom nic tržního. Rozhodně jde ale ITAREPS směrem, který transformace jasně ukazuje, od léčeben k ambulantní a komunitní péči, od půlročních hospitalizací v cimrách po 8-10 k důstojnému životu ve většinové společnosti.
Domníváte se, že prosazení tohoto systému může přinést ještě nějaké společenské změny v péči o schizofreniky?
Domnívám se, že sám o sobě nikoliv, ale v kontextu ostatních změn jistě. Struktura psychiatrické péče v naší zemi je neblíže Gruzii a Ázerbájdžánu. Tohle chceme?
Máte v plánu s tímto systémem do budoucna proniknout i do zahraničí?
Pracuje se na tom. Nenápadný půvab našeho systému je, že ho od stolu doma můžeme otevřít kdekoliv ve světě do dvou měsíců. Máme stránky v arabštině, čínštině, malajštině, francouzštině... Jsme připraveni na cokoliv.
rozhovor zpracoval Petr Salamon
Žádné komentáře:
Okomentovat