Praha, 17. října 2014: Zpráva o smrti šestnáctiletého chlapce, který
bránil napadenou spolužačku a sám se stal obětí útoku duševně nemocné
ženy, nás hluboce zasáhla. S velkou lítostí nad zmařením života mladého
člověka a nad bolestí pozůstalých, musíme upozornit na hlubší příčiny
toho, co se stalo. Do naší skupiny, která se dlouhodobě zasazuje o
transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v České
republice, patří zástupci lékařů, pacientů, jejich rodinných příslušníků
a také poskytovatelů zdravotně-sociálních služeb pro lidi s duševním
onemocněním. Sdílíme pobouření veřejnosti i přesvědčení většiny lidí, že
je nutné něco udělat, aby se podobným tragédiím zabránilo.
V
současné situaci jsou ohroženy i životy lidí s vážným duševním
onemocněním. Jedno procento výskytu schizofrenie odpovídá zhruba stu
tisícům nemocných lidí, kteří v České republice žijí. Každý desátý
schizofrenik končí svůj život sebevraždou, většinou v depresi ze
zhroucení životních perspektiv, pod tíhou obrovské zátěže onemocnění,
někdy pod vlivem akutních psychotických prožitků. Ohrožení jiného
člověka, naštěstí daleko méně časté, je výsledkem dekompenzace
zdravotního stavu a jednání pod vlivem narůstající úzkosti, bludného
systému myšlení a halucinací. Ochrana životů lidí ohrožených psychózou
nemůže spočívat v represi. Jediným účinným způsobem je prevence a lepší
systém péče.
Víme, že není v lidských silách tragickým případům
zcela zabránit, je však možné udělat daleko víc pro to, aby k nečekaným
útokům na nic netušící občany za normálních okolností nedocházelo. K
„normálním okolnostem“ života v civilizované zemi patří funkční systém
péče o lidi s duševním onemocněním. Ten v České republice chybí.
Respektive existující systém je zanedbaný, zastaralý a z hlediska
zajištění bezpečnosti lidí zcela nevyhovující. Je však mimořádně levný.
Za finanční úsporu platíme cenu v lidských životech.
Česká
republika využívá síť dvacítky velkých psychiatrických léčeben (dnes
přejmenovaných na psychiatrické nemocnice), které byly postaveny ještě v
dobách Rakouska-Uherska. Bez dalších investic a za minimální náklady
(platby od zdravotních pojišťoven) se v každé z nich léčí tisíce lidí.
Kvalita péče není dostatečně zajištěna. Vážně duševně nemocní bývají
hospitalizováni opakovaně. K nedobrovolné hospitalizaci je přivážejí
záchranáři až když „bezprostředně ohrožují sebe nebo své okolí.“ Nikdo
nemá povinnost, aby o pacienty propuštěná z psychiatrické nemocnice
pečoval. Měli by brát léky, měli by docházet k ambulantnímu
psychiatrovi, ale nikdo to nekontroluje. O to, jak žijí, se nikdo
nestará. Jestliže pacient trpící schizofrenií přestane do ordinace
docházet, neděje se dál nic.
Oprávněné pobouření veřejnosti je
bohužel mechanismy bulvárního zpravodajství manipulováno do slepé uličky
odporu proti duševně nemocným. Viníky nejsou útočící schizofrenici, ale
lidé, kteří jsou zodpovědní za „nastavení systému.“ Systém
psychiatrické péče v České republice se omezuje na hospitalizace
převážně v psychiatrických nemocnicích a na možnost využívání
ambulantní péče (v průměru dvanáct minut jednou za měsíc). Chybí
legislativa, která by stanovila povinnost zajištění péče o vážně duševně
nemocné, chybí odborníci v terénu, kteří by se věnovali těm nejtěžším
nespolupracujícím pacientům i po propuštění ze zdravotnického zařízení.
Chybí odpovídající zařízení (krizová centra, denní sanatoria), vyškolený
personál, finanční zajištění. Pokud nedojde ke skutečné transformaci
systému psychiatrické péče, podobné tragédie jako ve Žďáru nad Sázavou
se mohou opakovat.
Mluvčí Platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR:
Pavel Novák – ředitel Fokusu Praha
MUDr. Ondřej Pěč
Jan Jaroš – ředitel občanského sdružení KOLUMBUS -
Mgr. Jana Poljaková – za organizace rodinných příslušníků pacientů
Blog o schizofrenii. Novinky klasické medicíny, alternativní léčba, rady, kultura a vše ostatní. Mějte svého psychiatra a berte léky.
pátek 17. října 2014
pondělí 22. září 2014
Čeští vědci objevili nový způsob testování schizofrenie
Dosud
neexistoval způsob, jak přesně určit přítomnost schizofrenie u pacientů.
Psychiatři se většinou spoléhali pouze na informace, které o sobě sami pacienti
uváděli (informace o svých bludech, problémech a podobně). Dále už existovala jen velmi
náročná technologie na měření dopaminu v mozku. S novinkou ale nyní
přišli výzkumníci z českého Národního ústavu pro duševní zdraví.
K měření využívají počítačové hry Unreal Tournament.
Vědci zjistili, že myši
s uměle navozenou schizofrenií hůře nacházely cestu ven z bludiště a
hůře se vyhýbaly nebezpečné zóně. Posléze vědci zjistili, že tyto problémy se
dají nalézt i u schizofreniků. A upravili počítačovou hru tak, aby se v ní
mohly projevit nedostatky práce mozku pacientů.
V prvním testu měli schizofrenici podle dosavadních testů
zhruba o 20 procent horší výsledky a ve druhém kole byli dokonce dvakrát až
třikrát horší. Podle vědců je to dáno tím, že lidé se schizofrenií
mají mimo jiných symptomů také deficit v prostorovém učení a
v paměti. Podle výsledků testu dokáží vědci posoudit budoucí prognózu
onemocnění. Technika umožní
diagnostiku schizofrenie a také půjde použít na testování účinnosti
psychiatrických léků.
čtvrtek 18. září 2014
středa 17. září 2014
Reforma zamrzla!
Otevřený dopis předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi a ministrům
Přípravy slibované reformy psychiatrické péče v letošním roce stagnují. Představitelé organizací i jednotlivci sdružení v Platformě pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR proto odeslali 15. září předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi otevřený dopis, ve kterém vyjadřují nesouhlas se současným vývojem reformy psychiatrické péče a požadují vypracování Národního plánu péče o osoby s duševním onemocněním.
„Reforma zamrzla. Shodují se na tom jak členové pacientských a rodičovských organizací, tak poskytovatelé terénních služeb pro duševně nemocné. Zástupci pacientů i rodinných příslušníků měli být už na konci loňského roku jmenováni do pracovních skupin pro tvorbu strategie reformy na ministerstvu zdravotnictví. Do dnešního dne se to nestalo," říká ředitel Fokusu Praha Pavel Novák.
„Systematickou transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním nelze realizovat v rámci jednoho ministerstva. Pro dosažení tohoto cíle je nutná koordinovaná spolupráce na úrovni vlády. Pokládáme za nezbytné, aby skutečně vznikla Národní skupina pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocněním, která zpracuje Národní plán péče o osoby s duševním onemocněním," píší mluvčí platformy v otevřeném dopise adresovaném také ministrovi zdravotnictví MUDr. Svatopluku Němečkovi, ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marksové a ministrovi pro lidská práva a rovné příležitosti Mgr. Jiřímu Dienstbierovi.
Dopis apeluje na vládu, aby nepromarnila příležitost reformovat systém péče o duševně nemocné. „O reformě se sice mluví, Evropská komise souhlasí s dotacemi, ale přípravy realizace se neustále zpomalují", konstatuje psychiatr Ondřej Pěč, jeden z mluvčích platformy. Příklad využití tzv. Norských fondů podle něj ukazuje na reálné riziko, že se dotační prostředky rozplynou v nesystémových investicích do vylepšování stávajících léčeben. „To je, jako bychom před koupí nového vozu zaplatili generálku autu, které je již dvacet let staré a stejně nesplňuje ani technické normy ani současné požadavky na komfort i způsob řízení," zdůrazňuje Jan Jaroš, výkonný ředitel občanského sdružení KOLUMBUS, které sdružuje uživatele psychiatrické péče. „Rodiče duševně nemocných požadují zákon na ochranu duševně nemocných, který se ve vyspělých státech velmi osvědčil," říká Jana Poljaková.
Platforma pro letošek také zrušila plánovaný každoroční happening ke světovému dni duševního zdraví. „Už nechceme postávat před ministerstvy a tvářit se, že vedeme dialog. Reforma je na bodu mrazu. Požadujeme, aby vláda konečně aktivně zahájila reformu psychiatrické péče!", říká Pavel Novák, ředitel největší organizace poskytující komunitní služby pro lidi s duševním onemocněním.
Platforma pro transformaci péče o lidi s duševním onemocněním je seskupením zástupců odborných společností, poskytovatelů služeb, pacientských a rodičovských organizací i jednotlivců. Cílem platformy je řešení neutěšené situace v oblasti péče o lidi s duševním onemocněním v České republice.
Kontakty:
Mluvčí platformy a signatáři otevřeného dopisu
Pavel Novák – ředitel Fokusu Praha - 777 800 381
MUDr. Ondřej Pěč - 603 429 321
Jan Jaroš – ředitel občanského sdružení KOLUMBUS - 774 279 350
Mgr. Jana Poljaková – za organizace rodinných příslušníků pacientů - 777 240 504
Štítky:
domácí péče,
reforma,
společnost,
transformace péče
pondělí 15. září 2014
Schizofrenie a zákazy 2
Nyní se podívám na druhou část otázky – co mají
schizofrenici dovoleno, přestože jim v tom může bránit nevzdělaný
psychiatr? Hlavní je to, že schizofrenici mohou být aktivní, jak chtějí. A
naopak, je to pro jejich psychiku prospěšné, než kdyby byli pořád doma a nic
nedělali. Myslím si, že v takových okamžicích duše člověka jakýmsi
způsobem zahnívá. A má čím dál tím méně energie.
Mohou pracovat. Dokonce jsou někdy pracovní pozice vytvořené
přímo pro ně. Obecně se dá říci, že často zaměstnavatelé hledají tzv. OZP (tedy
technicky de fakto lidi s invalidním důchodem), protože na ně dostávají
dotace a podobně. Někdy hledají přímo schizofreniky, tak jako ve dvou
chráněných dílnách v Praze a v Brně. Právě práce může dát životu řád, a nakopnout tak jeho psychiku.
Podobně mohou posloužit i dobrovolnické aktivity. Člověk
tím, že se někde prakticky uplatní a dostává za svou práci pozitivní vazbu,
může jenom získat - často se jeho psychika zlepšuje. Také bydlet může schizofrenik kde chce, a záleží na něm, kde
je mu nejlépe. Někdy se může cítit schizofrenik nejlépe s rodiči, někdy má
dost síly na to, aby bydlel se svým partnerem, v některých místech
existují i chráněná bydlení.
Řekl bych tedy na závěr, že schizofrenik by měl mít co
nejvíce svobody tam, kde to jde, ale měl by si dávat dobrý pozor na to, co je
problematické (alkohol, drogy…).
Štítky:
domácnost,
chráněné dílny,
psychiatři,
výkonnost
čtvrtek 11. září 2014
Tvorba: Jak Bartek - básně
Na Facebooku jsem narazil na dalšího zajímavého autora s psychickou poruchou, Jana Bartka. Přináším proto některé jeho básně.
Táto jak úzkost bolí
Má úzkost víš
Pojď přisedni blíž
Já říkám že s ní
Nikdy se nedomluvíš
O dnech bez ní sníš
O ní bez ní sníš
Přes den ty
Večer ona
Zabydluje se ráda
Ve vnitřnostech těla
Ale duše má je jen tvá
Důvěřuj jenom tvá
Děti mé
Děti tvé
Má Marie
Si hrají
Viď krásně se smějí
A jak krásně se smějí
Dokud žiji
Jí nedaruji
Jejich dětské hrudi
Však už se na ní ptají
Táto jak úzkost bolí
Táto jak bolí
Cítím se sám
Úzkost hruď svíjí
Jako klubko zmyjí
Hruď náručí obejme
Až slza vytryskne
Tu bolest znám
Ústa dokořán
Tu bolest znám
Cítím se sám
Mé děti si hrají
Snad bolest mou
Oči nevnímají
Dech se tají
Má tvář
Mé ústa
Smutek kryjí
Póza předstírání
Je v mém těle jed
Ona pije mi krev
Je v mém těle jed
Mám jí plný zuby
Ona že musí
Že zas trpí hlady
Já už nevím kudy
V mém těle chodí
Podpatky do masa boří
Co postavím mi zboří
Blízcí slzy roní
Dělá prý co umí
Vždy do kolen tě srazí
Ty lížeš si rány
V dlani je kryji
Polykám aby ochably její síly
Zde je i jedna jeho písnička.
¨
Zde je jeho profil:
Dobrý den,
nemyslím si,že mám nějak slibný hlas ke zpěvu, a už vůbec né k poslechu.
Nikdy jsem se neučil hrát na kytaru a neznám ani jeden akord.
Jsem neschopný podle sluchu naladit kytaru a struny neměním dokud neprasknou.
Má gramatika je ostudná a mé rýmy jsou spíše nerýmy.
Poezie bez pravidel, slovní zásoby. Písně nebo raději recitace za doprovodu úderů do kytary.
A přesto existuje jakási tvorba čehosi, kde hraji a zpívám své básně.
Jmenuji se Jan Bartek(24.9.1981) a toto je má tvorba, způsob, jakým já se vyrovnávám se svou nemocí.
Táto jak úzkost bolí
Má úzkost víš
Pojď přisedni blíž
Já říkám že s ní
Nikdy se nedomluvíš
O dnech bez ní sníš
O ní bez ní sníš
Přes den ty
Večer ona
Zabydluje se ráda
Ve vnitřnostech těla
Ale duše má je jen tvá
Důvěřuj jenom tvá
Děti mé
Děti tvé
Má Marie
Si hrají
Viď krásně se smějí
A jak krásně se smějí
Dokud žiji
Jí nedaruji
Jejich dětské hrudi
Však už se na ní ptají
Táto jak úzkost bolí
Táto jak bolí
Cítím se sám
Úzkost hruď svíjí
Jako klubko zmyjí
Hruď náručí obejme
Až slza vytryskne
Tu bolest znám
Ústa dokořán
Tu bolest znám
Cítím se sám
Mé děti si hrají
Snad bolest mou
Oči nevnímají
Dech se tají
Má tvář
Mé ústa
Smutek kryjí
Póza předstírání
Je v mém těle jed
Ona pije mi krev
Je v mém těle jed
Mám jí plný zuby
Ona že musí
Že zas trpí hlady
Já už nevím kudy
V mém těle chodí
Podpatky do masa boří
Co postavím mi zboří
Blízcí slzy roní
Dělá prý co umí
Vždy do kolen tě srazí
Ty lížeš si rány
V dlani je kryji
Polykám aby ochably její síly
Zde je i jedna jeho písnička.
¨
Zde je jeho profil:
Dobrý den,
nemyslím si,že mám nějak slibný hlas ke zpěvu, a už vůbec né k poslechu.
Nikdy jsem se neučil hrát na kytaru a neznám ani jeden akord.
Jsem neschopný podle sluchu naladit kytaru a struny neměním dokud neprasknou.
Má gramatika je ostudná a mé rýmy jsou spíše nerýmy.
Poezie bez pravidel, slovní zásoby. Písně nebo raději recitace za doprovodu úderů do kytary.
A přesto existuje jakási tvorba čehosi, kde hraji a zpívám své básně.
Jmenuji se Jan Bartek(24.9.1981) a toto je má tvorba, způsob, jakým já se vyrovnávám se svou nemocí.
pondělí 8. září 2014
Schizofrenie a zákazy 1
Někteří
psychiatři mohou nemocným zakazovat všelijaké věci, a to mnohdy opravdu
nesmyslně. Člověk se schizofrenií má možnost žít skoro stejným životem jako
zbytek většinové populace a doktor či sociální pomocník by mu k tomu měl dopomáhat.
Samozřejmě jsou zákazy, které smysl mají. Proto napíšu sérii dvou článků o tom,
co by schizofrenici dělat neměli a co dělat naopak mohou. Začnou tím horším –
tím, co by schizofrenici dělat neměli.
Základní
oblastí zákazu a možná skoro jedinou, jsou drogy. Sem patří jak klasické tvrdé
(pervitin, heroin) či lehké (marihuana, LSD) drogy, tak bohužel i některé další
látky. K nim určitě patří alkohol a asi smůlou je to, že i některé příliš
psychoaktivní látky. Tedy silný čaj, silnou kávu, energetické drinky a podobně.
Pokud má poslední zmíněné občerstvení rád, dá se to vždycky nějak nahradit.
Pytlíkové čaje neobsahují skoro žádný tein (onu škodlivou látku) a mohou být
někdy i velmi dobré. Potom jsou i bylinné čaje, rooibos a podobně. Káva se dá
nahradit Kapučínem či Meltou. Bohužel energetické drinky náhradu nemají, snad
jen možná Coca Cola či Kofola.
Z látek,
které jsou obecně považované za škodlivé, jsou pro schizofreniky naopak
povolené cigarety. Dokonce se říká že valná většina schizofreniků kouří. Ale i
za koužení cigaret se platí, byť ne zrovna schizofrenií. Cigarety způsobují
rakovinu a obecně škodí celému tělu. Záleží potom, kolika let se člověk chce
dožít a jak chce prožít své stáří, jestli v síle nebo v nemoci. Je
ale spousta technik, jak kouření omezit či zrušit. Já sám kouřím, ale snažím se
cestou pomalého snižování množství cigaret za den kouření omezit.
pondělí 1. září 2014
Schizofrenie a invalidní důchod
Dostal jsem na
schizofrenii invalidní důchod 1. Stupně. Částka, kterou měsíčně dostávám, je
celkem pěkná, takže mám určitý příjem zajištěný. Vede mne to k větší jistotě,
kdybych neměl žádné peníze a nemohl sehnat práci, bylo by to pro mne psychicky
velmi neblahé. Domnívám se, že invalidní důchod na schizofrenii není moc velký
problém získat. Rád bych proto v tomto článku přinesl několik svých
zkušeností s jeho získáním.
Dlouho jsem se rozmýšlel, kde chci po dokončení studií
zakotvit. Brno je sice pěkné místo s bohatými možnostmi, co ve volném čase
dělat, ale větší klid a harmonie je podle mne na venkově. Proto jsem se
rozhodl, že budu žít ve své rodné vesnici na severní Moravě. Ale severní Morava
má jeden problém – je zde práce skoro jenom v technických oborech, nikoliv
v humanitních, sociálních a podobně. Proto jsem začal uvažovat, jak si
zajistit finance.
Napadlo mne, že si
seženu různé menší úvazky pro práci z domu a z těch poskládám obživu.
Samozřejmě jedním z těchto menších zdrojů mohl být i invalidní důchod.
Proto jsem se s touto otázkou obrátil na svého psychiatra, a ten mi
poradil, jak postupovat. A tyto informace rád přinesu i Vám.
Nejprve je potřeba
zajít si na českou správu sociálního zabezpečení v místě svého bydliště, a
tam podat žádost. Musíte doplnit materiály dokumentující předchozí práci či
studium (i to je pro pozdější výpočet důchodu důležité). Následně Vám zašlou žádost
o zdravotní dokumenty, které informují o nemoci a jejím stavu. Na jejich
vytvoření se obvykle podílí psychiatr spolu s praktickým lékařem.
Poté několik měsíců čekáte. Nejprve Vám musí posudkový lékař české zprávy sociálního zabezpeční
určit stupeň invalidity. Ty jsou celkem tři, kde první je nejnižší a třetí
nejvyšší. První stupeň je pro ty, kterým poklesly pracovní schopnosti o celkem
30 až 45 procent, tento stav charakterizuje zákon takto: „značně snížená úroveň sociálního fungování, jediná ataka nebo ojedinělé
ataky, po které/kterých přetrvává reziduální symptomatika, výkon některých
denních aktivit narušen.“ Druhý je určen s těmi s poklesem o 50 –
60 procent, charakterizuje se takto: „častější
ataky, mezi atakami přetrvává závažná reziduální symptomatika, výkon některých
denních aktivit podstatně narušen.“ Třetí je tedy pro ještě horší stavy,
než druhý. Jiným označením jde o plný invalidní důchod.
Pokud jste měli více než jednu ataku a do nemoci se vracíte
pravidelně, je velmi pravděpodobně, že nějaký stupeň invalidního důchodu
dostanete. Někde na internetu jsem se dočetl, že z 8 tisíc žádostí dostane
invalidní důchod 6 tisíc lidí. Poté, co Vám posudkový lékař určí stupeň
postižení, čekáte už jen na sídlo ČSSZ v Praze, aby Vám spočítali, kolik
peněz přesně máte dostat. To je proces, do kterého nevidím, podle jakých
metodik se to nepočítá. Každopádně za několik měsíců Vám přijde dopis s přesně
určeným invalidním důchodem a pak pár dní na to i peníze – a to peníze za každý
měsíc od doby, kdy jste si o důchod požádali.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)