Moje idea: Komunitní portál o duševních nemocech

Již v jednom minulém článku jsem představil svůj nápad - založit komunitní portál pro duševně nemocné. Nyní bych rád představil, co si pod takovým webem představuji a co pro něj mohou udělat čtenáři, pokud by měli zájem se přidat.

Komunitní médium je specifický druh média. Jedná se o časopis, rádio nebo televizi, která je věnovaná lidem z jedné komunity. To znamená buď lidem, které spojuje společné geografické sídlo (například rádio pro jedno malé město), nebo nějaký společný zájem (například křesťanké Rádio Proglas). Není vytvářené profesionálně zkušenými novináři a mediálními byznysmeny, je vytvářené právě lidmi z té jedné konkrétní komunity. Ti mají do svého vlastního média co nejotevřenější přístup, mohou se tak na něm podílet různými způsoby. A měli by mi silný pocit, že je to právě 'jejich časopis/server/rádio/...'

A projekt, o kterém do budoucna uvažuji, by mělo být právě komunitním médiem – serverem pro všechny duševně nemocné. Neměl by být zaměřený jen na jednu duševní poruchu, ale na jejich široké spektrum. Tvořit by jej měli sami duševně nemocní, a to podle svého zájmu – určitě dostanou prostor všichni amatérští umělci s nějakou diagnózou duševní poruchy. Další nemocní, kteří mají nějaký silný koníček(zde mne napadá třeba Jiří Láska a jeho amatérské rozhlasové vysílání, jiného člověka může zajímat třeba politika) by měli mít možnost psát o svém koníčku. A prostor dostanou také sociální služby pro tyto lidi (například reportáže ze dnů duševního zdraví) a také politika v této oblasti (konkrétně jak a kam se posouvá transformace péče).

Pokud tedy máte zájem se na mém projektu podílet, můžete mi pomoci s jeho rozjezdem. Potřebuji informace o duševně nemocných, kteří něco vytvářejí(hudbu, literaturu, výtvarno apod.), informace o takových duševně nemocných, které něco velmi silně zajímá a dokázali by o tom kvalitně psát. Pokud o někom takovém víte, napište mi na mail Salamon.Petr@gmail.com. Napište mi tam ale i v případě, kdy o ničem takovém nevíte, ale měli by jste zájem být v přípravném týmu takového projektu.

Seznam dalších zajímavých odkazů uměleckým směrem

Opět jsem našel další zajímavé odkazy, týkající se schizofrenie. Jak jsem již napsal, rozhodnul jsem se rozšířit tento blog o tvorbu duševně nemocných, a to proto, abych směřoval ke svému cíli – spuštění komunitního portálu o duševním zdraví. Při svém hledání zajímavých autorů jsem narazil na několik již existujících sbírek takové tvorby. První tři odkazy tedy budou odkazy na tyto sbírky:

VIDA o.s. 

zde najdete různé formy umění vytvářené duševně nemocnými – DIY časopisy uživatelů komunitní péče a také písemnou, výtvarnou a hudební tvorbu

Lidé mezi Lidmi

Portál Lidé mezi lidmi je zajímavým portálem, který píší sami zdravotně postižení. Docela velký prostor na tomto webu získávají také otázky duševních nemocí. Najdete zde rovněž sekci Art brut, plnou zejména výtvarné tvorby nemocných.

Občanské sdružení Kolumbus

Občanské sdružení Kolumbus je podle mého odhadu nejvýznamnější českou organizací duševně nemocných. I na jejich stránkách najdete výtvarnou galerii jejich členů.

Písně o duševně nemocných -  Blázinec.net

Známí čeští muzikanti a zpěváci nahráli hudební album, ve kterém je každá písně věnována nějaké duševní nemoci, nebo neuróze a podobně. Na tomto webu si můžete poslechnout ukázky těchto písní.

Seznam anglických písní o duševních nemocech

Prostě seznam písní o duševních nemocech, několik desítek písní.

A nyní trochu odjinud

adresář sociálních zařízení a komunitních služeb pro schizofreniky od Centra Vida

směrem k alternativní léčbě schizofrenie

Harm reduction guide

Zajímavý projekt, který se zabývá cestou snížení nebo vysazení léků. Já osobně se tím budu zabývat až získám pocit, že jsem dostatečně zamakal na „své duši.“

Zajímavý článek o možnostech léčby schizofrenie od Masérky – Léčitelky Dany

Radim Macan

stránky léčitele a mága zabývající se výhradně léčbou schizofrenie, mám s ním dohodnutou návštěvu, po kterém Vám napíši, jak jeho služby hodnotím

Jak využít potenciálu duševně nemocných?

V poslední době se ve společnosti, na sociálních sítích, a také jinde, hovoří o takzvaném základním příjmu. Ten je o tom, že každý jednotlivec dostane od státu určitý garantovaný příjem (v ČR se uvažuje o deseti tisících), a potom už bude záležet jenom na něm, čemu věnuje svůj čas – jestli vydělávání dalších peněz nebo třeba nějaké dobrovolné aktivitě. Poslední dobou uvažuji, že si ještě během studií zkusím zažádat o invalidní důchod. Ten pro mne bude něčím podobným základnímu příjmu. A svůj čas, když zrovna budu stabilizovaný, budu věnovat společenským projektům, dobrovolnictví a podobně.

Domnívám se, že by bylo dobré, kdyby i ostatní schizofrenici věnovali – v rámci svých možností – nějaký čas dobrovolnictví. Dobrovolná práce nadšenců totiž zajišťuje každoročně služby v hodnotě několika desítek milionů, které potom nemusí zajišťovat stát, a tím pádem ušetří. Samozřejmě - každý by si měl najít takovou oblast, na kterou jeho síla, schopnosti a čas stačí, ale těch možností je podle mne dneska nepřeberně – v neziskovách například od výpomoci v kanceláři po práci pouze přes internet (například Nesehnutí neustále hledá nějaké překladatele). Člověk tím podle mne získá nový zajímavý rozměr svého života, seznámí se s novými lidmi, zapojí se více do reality, mohl bych vymyslet další možné benefity. To, že ho společnost podporuje (i když mnohdy je invalidní důchod mnohem nižší, než aby zajistil důstojný samostatně soběstačný život), jí může duševně nemocný nějakým způsobem vrátit.

Domnívám se, že taková dobrovolnická práce má i význam z určitého spirituálního pohledu. Věřím v cestu karmajógy, tedy v to, že člověk prací, která není věnována osobnímu prospěchu (penězům, moci, slávě) ale místo toho nějakému širšímu celku, získává pozitivní body, které se mu v budoucnu vrátí v podobě rozvoje jeho duše. Je to jedna ze základních cest jógy k osvícení, a jogíni píší, že je nejméně nebezpečná – při cvičení jiných typů jógy se člověk může dostat do temnoty svého podvědomí a podobně. Mám takový pocit (jen osobní pocit bez podpory v nějakém textu a podobně), že právě karma jóga může na úrovni ducha pomoci k léčení schizofrenie (věřím totiž v příčinu nemoci v minulých životech).

Samozřejmě, někteří lidé nemají kvůli svému stavu možnost nějak dobrovolničit. I z toho důvodu mám v budoucnu v plánu vytvořit jakýsi komunitní portál o duševních nemocech, ve kterém dám prostor literární, hudební či výtvarné tvorbě lidí s psychózou. Přispěvatel pp mi jednou osobně řekl, že mezi duševně nemocnými se podle něj skrývá jakýsi veliký kulturní potenciál. Osobně se domnívám, že my takto nemocní vidíme svět jinými očima než takzvaní normální lidé. Proto si myslím, že portál obsahující naši tvorbu může obohacovat i mnohé návštěvníky takového webu z řad zdravého publika.

Jsou schizofrenici opravdu nebezpeční?

Podle Cyrila Höschla bývá agresivita přítomná jen u pěti procent pacientů se schizofrenií. Psychiatrické statistiky a výzkumy přesvědčivě dokázaly, že agresivita u duševně nemocných osob není větší než u ostatní populace. Pokud psychiatričtí pacienti nezneužívají alkohol či drogy, jejich agresivita se nijak neliší od stupně agresivity duševně zdravých lidí.

Celý dojem o agresi u schizofreniků vytvářejí média, která se ráda chytají žhavých témat. A když tedy spáchá nějaký zločin schizofrenik, je to pro ně lákavé, protože schizofrenie je něco podivného, mimo běžný standard populace. Pokud by zločin spáchal někdo například s dřevěnou nohou, tak by to média vůbec nezajímalo. O mnoha schizofrenicích, kteří normálně pracují (učitel na vysoké škole, učitel angličtiny, zaměstnanci ostravských železáren) nikdo nepíše. Je zde sice pokus vyrovnání ze strany filmové produkce (film o nositeli Nobelovy ceny Johnu Nashovi, film o českém schizofreniku Jiřímu Láskovi), ale filmy mají přece jen menší dosah než média.

Pokud už nějaký schizofrenik nebezpečný, je to především kvůli bludům. Pod jejich vlivem si myslí, že některé osoby v okolí ohrožují jeho existenci a podobně. Nikdy proto nespáchá promyšlený zločin, vždy jedná pod tíhou aktuálních myšlenek. A zde podle mne dochází k selhání psychiatrie, protože pokud by byl pacinet ve stabilizovaném stavu, těžko by k něčemu takovému došlo.

Jak píše prof. Höschl, „se stejnou logikou bychom se mohli ptát, proč „jen tak volně běhají na svobodě“ děti z rozvrácených rodin, když se ví, že jsou v porovnání s dětmi z úplných rodin také častěji původci násilných trestných čin.“ Ve stejném článku rovněž uvádí: „Podobně uvržení šílenců „zpět do okovů“ by znamenalo takový zásah do lidských práv drtivé většiny nemocných, co neublíží ani mouše, že by na to celá společnost katastrofálně doplatila.“

Brněnský psychiatr, dr. Zahradník, se kterým jsem dříve dělal rozhovor, zase uvádí, že schizofrenici jsou spíše “ohroženi tím, že agresi obrátí proti sobě (je vyšší výskyt sebevražd), a rovněž tím, že se sami stanou obětí násilí.“

Cyril Höschl v pořadu Hyde Park Civilizace: Systém ITAREPS by se měl rozšířit napříč Českou republikou

V České televizi, v pořadu Hyde Park Civilizace, vystoupil známý český psychiatr Cyril Höschl. Sice se většinu pořadu věnoval stavu společnosti a dalším tématům, ale určitá část rozhovoru byla věnována i schizofrenii. Pořad je volně k shlédnutí. Pokud Vás zajímá jen část věnována schizofrenii, posuňte si čas zhruba na 29:10.

V úvodu pořadu se objevil krátký exkurz do historie psychiatrie. Autoři pořadu v něm například uváděli, že se dříve psychiatři dělili na práškaře a duchaře – podle toho, kde spatřovali příčinu nemoci a jak ji chtěli řešit. Současnost oba proudy sblížila. I podle Höschla se  v posledních dvaceti letech objevil velký pokrok v neurovědních disciplínách, ze kterého bude psychiatrie těžit dál. Nyní se například nově pro léčbu depresí používá magnetická stimulace.

Po části věnované náladě české společnosti se objevil krátký spot o českých novinkách v psychiatrii. Zmíněn byl projekt ITAREPS. Jeho jádro spočívá v tom, že pacienti posílají smsky do systému, který dokáže odhalit riziko blížícího se relapsu. Jeho citlivost dosahuje citlivosti EKG.

Ve spotu byl rovněž zmíněn nový objev doktora Horáčka, podle kterého kombinace latentní toxoplasmósy (cizí bakterie z kočky latentně přítomné v cystách) a genetických předpokladů může vést k propuknutí schizofrenie. Pokud se výsledky potvrdí, můžou se otevřít nové dveře v léčbě a prevenci schizofrenie.

Höschl později dodal některé zajímavé informace k ITAREPSu. Je přesvědčen, že bude časem fungovat napříč Českou republikou. Zmínil i jednu novinku. Podle nové dohody s VZP se systém vyzkouší na určité skupině pacientů (buď na definované kohortě, nebo v geografické oblasti) a podle výsledků by se poté mohl rozšířit i dále. Tak by mohlo padnout nebezpečí blokace tohoto slibného systému ze strany českých pojišťoven.

Objevil se návrh na nový název nemoci

V rubrice Fórum v časopise Psychological Medicine se objevil návrh na přejmenování schizofrenie na "Psychosis Susceptibility Syndrome" a spolu s ním i argumenty pro toto přejmenování. O novince informoval server Medical news today, ze kterého přebírám a překládám tento článek.

Nový název by se dal do češtiny přeložit jako "Syndrom citlivosti na psychózu". Navrhli ho holandští vědci z Asociace lidí a pro lidi s psychotickou zranitelností. Reagovali tak na dlouhotrvající debatu o nevhodném pojmenování této nemoci.


Důvody pro takové přejmenování

• nový název má vymítit stigma a předsudky týkající se nemoci
• termín schizofrenie je obecně (a zvláště v médiích) spojen s negativními konotacemi
• název je spojen s nedorozuměním, kdy si jej lidé spojují s rozštěpenou osobností, jak ji popisuje například novela Jekyll a Hyde

Japonská Společnost pro psychiatrii a neurologii již dříve navrhla dva jiné názvy, a to Seishin Bunretsu Byo (rozštěpená mysl) a Togo-Shitcho Sho (syndrom narušené integrity).

Jednotlivé části nově navrženého názvu

• psychosis (psychóza): kvůli nerealističnosti bludů a halucinací
• susceptibility (citlivosti na): kvůli tomu, že pacienti nejsou v psychóze neustále, ale v obdobích
• syndrom: podle medicínského slovníku je syndrom "souhrn příznaků a symptomů spojených s jakýmkoliv patologickým procesem, které dohromady tvoří obraz nemoci"

Většina zdravotníků, nemocných a jejich blízkých souhlasí s tím, že by nemoc měla mít nový název. Podle doktora Zahradníka, se kterým jsem minulý rok dělal rozhovor, ale špatnou pověst nemoci nenapraví ani přejmenování.

Zdroj:
Medical news today: Why Rename Schizophrenia With "Psychosis Susceptibility Syndrome"?

Občanské sdružení Kolumbus: Jsem jako Ty – Výstava uměleckých děl uživatelů psychiatrické péče

Společnost Janssen - Cilag s podporou občanského sdružení Kolumbus pořádá putovní výstavu s názvem Jsem jako Ty. 

Marketingové noviny
Od pondělí 3. června do neděle 9. června 2013 bude v AFI Paláci k vidění výstava s názvem JSEM JAKO TY. Jde o putovní výstavu uměleckých děl pacientů se schizofrenií. Součástí programu je i speciální kabina simulující pocity schizofreniků, která bude zdarma přístupna veřejnosti po celou dobu konání výstavy.

Zdroj:
www.marketingovenoviny.cz


O projektu
(převzato ze stránek www.os-kolumbus.org)

Putovní výstava uměleckých děl pacientů se schizofrenií je součástí projektu na podporu osvěty a správné léčby schizofrenie.

Prostřednictvím uměleckých děl chceme veřejnosti představit zejména jejich autory a zprostředkovat jejich svět. Chceme ukázat, že jsou to lidé jako my, a pokud jsou správně léčeni, není důvod se na ně dívat skrze prsty či z nich mít strach.

Kdo je schizofrenik?

Je to člověk jako my, jen měl v životě méně štěstí a onemocněl schizofrenií. Příčiny onemocnění nejsou vědcům doposud známé, a tak schizofrenie může potkat každého z nás. Neléčený schizofrenik nemá rozdvojenou osobnost, jak se mnozí stále ještě domnívají, mohou se však u něj objevovat bludy, halucinace a občas je pro něj obtížné rozlišit, co je skutečné a co ne. Právě proto se čas

od času dostává do zapeklitých situací, které mu způsobují mnoho nepříjemností. Pokud se však léčí a pravidelně dochází k lékaři na injekce, většinou žije běžným způsobem života – jako my.

Schizofrenie a umění Mít schizofrenii rozhodně není snadné, přijmout ji a bojovat s ní, ještě méně. Všechna tato negativa jsou však u schizofreniků vykompenzována zvýšenou citlivostí vnímání, která zároveň vnáší odlišný druh emoce do jejich děl. Umělecký směr Art brut, který takto označil v roce 1945 francouzský malíř a teoretik Jean Dubuffet, je umění vytvořené lidmi bez formálního uměleckého vzdělání s výraznou osobitostí, autenticitou a formální a obsahovou originalitou. Jednoduše, když se podíváme na obraz, má sílu. Jediným úmyslem autorů, jejichž tvorbu tento projekt představuje, bylo vydat ze sebe emoce, pocit, své já. To je hodnota sama o sobě. „Ačkoliv se o představitelích Art brut někdy říká, že jsou to ti lidé, kteří žijí izolováni od okolního světa, uzavření do sebe samých, v souvislosti s výtvarným uměním nelze mluvit o úplné uzavřenosti. Většina autorů se pohybuje v prostředí, které je ovlivňováno populární, ale i „vysokou“ kulturou: čtou knihy o umění, sledují filmy, navštěvují různé výtvarné kroužky a výstavy.

Pravdou však zůstává, že i když svou tvorbou reagují na okolní podněty či inspirace, dokáží si přitom zachovat vlastní vidění světa, svůj autentický rukopis a zůstávají sami sebou. Jejich tvorba není primárně motivována snahou prosadit svá díla v galeriích nebo se přizpůsobit požadavkům trhu. Důležitý je pro ně především samotný proces tvorby.“

Naďa Kančevová, teoretička o tvorbě autorů Art Brut „Jak se máme dívat na umění schizofreniků? Jsou to lidé, kteří jsou vystaveni vysokému vlivu nemoci, díky níž se noří do paralelních světů, což je na druhou stranu nesmírně zatěžuje v konfliktech se skutečným světem. Léčba nemoci pak toto vidění často neutralizuje, konflikty ve vnímání skutečnosti se zmírňují, nastupují vlny únavy, ztráty některých vjemů a prožitků. Pokud se schizofrenik umělecky vyjadřuje, pak jeho dílo často představuje volání o pomoc. Jeho zážitky prostě přerůstají možnosti jednoho těla a duše. Obrací se svým dílem ke společnosti, aby mu pomohla. To jsou právě ty obrazy, ze kterých, jak často říkáme, čiší nemoc, a které nás zatěžují. Jiná skupina schizofreniků dokáže ve svých obrazech nemoc částečně potlačit výrazem nové harmonie. Vznikají tak obrazy, které nesou stopy vnitřního zápasu a dynamiky. Vrcholu pak dosahují ti schizofrenici, kteří ve svém díle dokážou vytvořit novou harmonii.“

Ing. arch. Milan Jíša, kurátor výstavy
Jsem jako ty
Výstava uměleckých děl pacientů se schizofrenií

Zdroj:
www.os-kolumbus.org

Film Otázky pana Lásky

20. května jsem si zašel do frýdeckého kina Vlast. Byl jsem se podívat na film Otázky pana Lásky, který zobrazoval život jednoho zajímavého schizofrenika z ČR, Jiřího Lásky.

Film zobrazil souhrn videoústřižků z jeho života. Tento souhrn byl podle mne tak kompletní, že nabídl důkladný vhled do života nemocných. Bylo tam všechno, s čím jsem se potkal sám, nebo s čím jsem se potkal ve svém okolí. Traumatická zkušenost blázince a s tím spojeného vězení (v podobě ústavu), problémy s pamatováním si užívání léků (a řešení v podobě krabičky na léky), práce rukama na výrobě malých předmětů, ztracené případy kvůli alkoholu, nalezení zábavného odreagování od stavu duše, hledání spirituálního rozměru vlastní nemoci, odlišný pohled na realitu oproti běžnému vnímání, problémy s deorganizovaným myšlením a divnými myšlenkami či představami a tak dále.

Rudolf Steiner psal, že když člověk dokáže překonat chronická onemocnění a začne se zabývat nějakou činností v duchovní oblasti, která nebude spojena s nemocí, nalezne velkou vnitřní sílu. A to se podle mne Jiřímu Láskovi dokonale povedlo. Záliba v točení krátkých, zvláštně zajímavých a originálních videí, vysílání přes vysílačky a amatérský rozhlas, to všechno naplnilo jeho život kouzlem. A on tak dokázal získat sílu, která z něj podle mne působila i na další diváky v kině.

Film byl zvláštním způsobem piktoreskní, zobrazoval detailní a krásné momenty, malinkaté zábavy, drobné detaily ze života, ale i originální uvažování hlavního protagonisty a jeho nejbližšího okolí (Kdo léčí lidskou duši? A) Bůh, b) psychiatr, c) pan farář. Kolik andělů se vleze na špičku jehly? Kolik chce, oni mají svobodu. Postaráme se o sebe navzájem tak, že každý bude dělat tolik, kolik zvládne.). Ale definitivní pointu dala filmu máma hlavního hrdiny Jaroslava Lásková, když uvedla, že doufá, že tento film změní svět. 
Alespoň tak, aby se na nikoho nezapomnělo. 

Podle mne dost dobrý, ale zároveň jemný film, který ale neosloví každého podobně - silně osloví jen ty, kdo budou na stejné vlně. Mne film zaujal natolik, že jsem si jeho plakát odnesl z kina.

Některé zajímavé weby věnující se schizofrenii

Blog Martina Jarolímka
Psychiatr Martin Jarolímek ze Sanatoria Ondřejov je špičkou mezi českými psychiatry. Jeho články se mi zdají dokonce i lepší než ty od Cyrila Höschla. Na svém blogu na Aktualne.cz popisuje příběhy ze života duševně nemocných, české poměry psychiatrické péče a podobně. 
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/martin-jarolimek.php

Dva weby v angličtině, odkud lze čerpat informace o novinkách ve výzkumu schizofrenie
Medical News Today – více zpráv, mnohé z nich jsou méně důležité.
http://www.medicalnewstoday.com/sections/schizophrenia/
Science Daily – méně zpráv, většina ale důležitých.
http://www.sciencedaily.com/news/mind_brain/schizophrenia/

Pořad o schizofrenii na České televizi
Česká televize vysílala seriál věnovaný duševním nemocem. V jednom díle se autoři pořadu (Monika Rychlíková a Cyril Höschl) věnovali také schizofrenii. Na tomto webu můžete najít i další díly pořadu (obecně o psychózách, o maniodepresi a podobně).
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10214731958-zahady-duse/209572231050005-zahada-schizofrenie/

Sdružení Diabasis zaměřené na psychospirituální krizi
Běžná psychiatrie někdy nesprávně označí za schizofrenii také psychospirituální krizi. Nemoc, či v tomto případě spíše přechodný stav, by se měl řešit spíše psychologicky. Této péči se věnuje sdružení Diabasis, na jejich webu najdete i rozlišovací znaky mezi schizofrenií a psychospirituální krizí.
http://www.diabasis.cz/
Představitel tohoto sdružení napsal i jednu knihu věnující se schizofrenii (vztahu mezi schizofrenií a mystikou). Tuto knihu si můžete přečíst zde:
www.stinstromu.net/krize/mystika.pdf

Jungiánský přístup ke schizofrenii
Psychiatrická a psychologická obec se docela liší svým přístupem k tomu, v čem tkví příčina schizofrenie. Někteří považují za příčinu jen a jen biologické změny v mozku, uprostřed jsou zastánci kombinace obojího (doktor Zahradník) a na druhém konci je jungiánský přístup ke schizofrenii. O něm se můžete dočíst zde:
http://jungianschizophrenia.blogspot.cz/
Nicméně u nás není psycholog-jungián, který by měl možnosti takto léčit psychotické pacienty. Řekl mi to osobně i jeden z největších jungiánů v ČR, psycholog Ludvík Běťák.

Pokud Vás zajímá další pohled na schizofrenii ze strany spirituality, můžete se podívat na tento odkaz:
http://spiritualemergency.blogspot.cz/2006/01/shamanism-schizophrenia.html

Schizophrenia.com, co víc dodat? Snad jen, že webu by prospěla lepší grafika.
http://www.schizophrenia.com/

Science Café o schizofrenii
14. září 2010 se v Praze konal diskusní večer na téma schizofrenie. Přišli psychiatři Cyril Höschl a Filip Španiel. Anotace přednášek obou lékařů najdete zde:
http://sciencecafe.cz/dalsi-prazske-science-cafe-bude-14-zari-o-schizofrenii/

Diagnóza F

Ve středu jsem na Rádiu Wave (stanice Českého rozhlasu pro mladé) objevil zajímavý pořad. Jmenuje se Diagnóza F a věnuje se celému spektru duševních nemocí (psychózy, závislosti, …). Název plyne z medicínského označení této skupiny chorob - označují se písmenem F (například schizofrenie je F200). Na webu ČRo naleznete archív tohoto pořadu, kde si můžete poslechnout rozhovory o mnoha různých tématech.

Našel jsem si pořad věnovaný schizofrenii. 15. dubna 2011 v pořadu Diagnóza F vystoupil Martin Jarolímek, který se v Sanatoriu Ondřejov věnuje péči o duševně nemocné. Zaujal mne jeho postoj k lékům, které sice považuje pro léčbu nemoci za zásadní, ale trvale se snaží snižovat jejich množství. Oproti obvyklé době užívání léků po první atace, která u většiny psychiatrů trvá dva roky (má to své opodstatnění, protože druhá ataka v době prvních dvou let zhoršuje celoživotní prognózu), uvádí jen půl roku. Navíc se snaží psychologicky (či psychosociálně) působit na pacienta tak, aby mohl trvale snižovat množství svých léků. Dokonce si oproti většině ostatních psychiatrů myslí, že schizofrenii lze skutečně úplně vyléčit a že se s takovými případy opravdu setkal.

Dále Jarolímek uvádí, že pravidlo tří třetin (první třetina má jednu ojedinělou ataku, druhé se to po nějaké čase vrací a jinak je v pořádku a třetí třetina má celoživotní problémy) platilo už na konci 19. století, kdy byly metody léčby na počátku. Níže přináším pár poznámek z tohoto dílu pořadu, které mi přišly velmi podnětné a pro mne nové:

• halucinaci dokáže vytvořit každý smysl člověka, nejčastější jsou hlasové, dále zrakové, ale mohou být i čichové (podivné zápachy) či tělesné

• zájem některých lidí o schizofrenii může pramenit i z toho, že je tato nemoc tak záhadná – nikdo přesně neví, v čem tkví její prvotní příčina

• marihuana je v poslední době velmi častým spouštěčem schizofrenie (pokud má člověk silné predispozice k nemoci, tak stačí nějaká výrazná událost – kromě nešťastné události právě i užití marihuany -, aby nemoc propukla)

• marihuana je velmi zrádná – mladí nervózní lidé ji mohou kouřit, protože krátkodobě způsobuje uklidnění, nicméně dlouhodobě se může obrátit proti nim

• bludy se s vývojem kultury proměňují, například dříve měli lidé často bludy či halucinace, že k nim hovoří Panenka Marie, dnes mají například bludy, že jsou ovlivňováni přes satelit, snímáni na internet a vysílání po celém světě (tady mne napadá dodat, že třeba v době studené války se mohl často vyskytovat blud spojený s komunisty či jejich tajnými službami – něčím podobným trpěli například John Nash či Ivan Blatný)

• člověk, který má bludy, potřebuje rychlou pomoc; doktor Jarolímek ale nedoporučuje psychiatrické ambulance, ale spíše nízkoprahová sanatoria, protože se v nich nečeká a nesnaží se pacienta ihned nálepkovat - takových zařízení je bohužel málo

• pokud je pacient agresivní, tak vždy pod vlivem akutních psychotických příznaků – i přesto se takto postižení pacienti dopouštějí násilí statisticky daleko méně než lidé duševně zdraví

• bulvár má tendenci spojovat schizofreniky s jejich násilnými činy – pokud by zločin spáchal někdo s dřevěnou nohou, tak by to média vůbec nezajímalo

• například v Británii vedla nepříznivá společenská atmosféra vůči nemocným k přijetí zvláštního zákona o duševně nemocných, který chrání nejen společnost, ale i samotné nemocné

• schizofrenici se od běžné populace odlišují i ve svém sexuálním životě: v mnoha případech jsou tito lidé v porovnání se svými vrstevníky „psychosexuálně-psychosociálně“ zbržděni – jim však tyto věci mnohdy nechybí; častý se tak stává výskyt bludu homosexuality, který není pravdivý, ale vede k dalším problémům

• negativní příznaky, zejména kognitivní deficity, jsou psychologicky odnaučitelné – jelikož je mozek svého druhu sval, některé funkce mozku se dají znovu probudit

• na světě neexistuje lék na žádnou nemoc, který by nevyvolával nežádoucí účinky

Zdroj: 
Rádio Wave, Diagnóza F 15. dubna 2011