pátek 17. října 2014

Tragická smrt šestnáctiletého chlapce má kořeny v zanedbávání péče o duševně nemocné

Praha, 17. října 2014: Zpráva o smrti šestnáctiletého chlapce, který bránil napadenou spolužačku a sám se stal obětí útoku duševně nemocné ženy, nás hluboce zasáhla. S velkou lítostí nad zmařením života mladého člověka a nad bolestí pozůstalých, musíme upozornit na hlubší příčiny toho, co se stalo. Do naší skupiny, která se dlouhodobě zasazuje o transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v České republice, patří zástupci lékařů, pacientů, jejich rodinných příslušníků a také poskytovatelů zdravotně-sociálních služeb pro lidi s duševním onemocněním. Sdílíme pobouření veřejnosti i přesvědčení většiny lidí, že je nutné něco udělat, aby se podobným tragédiím zabránilo. 

V současné situaci jsou ohroženy i životy lidí s vážným duševním onemocněním. Jedno procento výskytu schizofrenie odpovídá zhruba stu tisícům nemocných lidí, kteří v České republice žijí. Každý desátý schizofrenik končí svůj život sebevraždou, většinou v depresi ze zhroucení životních perspektiv, pod tíhou obrovské zátěže onemocnění, někdy pod vlivem akutních psychotických prožitků. Ohrožení jiného člověka, naštěstí daleko méně časté, je výsledkem dekompenzace zdravotního stavu a jednání pod vlivem narůstající úzkosti, bludného systému myšlení a halucinací. Ochrana životů lidí ohrožených psychózou nemůže spočívat v represi. Jediným účinným způsobem je prevence a lepší systém péče. 

Víme, že není v lidských silách tragickým případům zcela zabránit, je však možné udělat daleko víc pro to, aby k nečekaným útokům na nic netušící občany za normálních okolností nedocházelo. K „normálním okolnostem“ života v civilizované zemi patří funkční systém péče o lidi s duševním onemocněním. Ten v České republice chybí. Respektive existující systém je zanedbaný, zastaralý a z hlediska zajištění bezpečnosti lidí zcela nevyhovující. Je však mimořádně levný. Za finanční úsporu platíme cenu v lidských životech. 

Česká republika využívá síť dvacítky velkých psychiatrických léčeben (dnes přejmenovaných na psychiatrické nemocnice), které byly postaveny ještě v dobách Rakouska-Uherska. Bez dalších investic a za minimální náklady (platby od zdravotních pojišťoven) se v každé z nich léčí tisíce lidí. Kvalita péče není dostatečně zajištěna. Vážně duševně nemocní bývají hospitalizováni opakovaně. K nedobrovolné hospitalizaci je přivážejí záchranáři až když „bezprostředně ohrožují sebe nebo své okolí.“ Nikdo nemá povinnost, aby o pacienty propuštěná z psychiatrické nemocnice pečoval. Měli by brát léky, měli by docházet k ambulantnímu psychiatrovi, ale nikdo to nekontroluje. O to, jak žijí, se nikdo nestará. Jestliže pacient trpící schizofrenií přestane do ordinace docházet, neděje se dál nic. 

Oprávněné pobouření veřejnosti je bohužel mechanismy bulvárního zpravodajství manipulováno do slepé uličky odporu proti duševně nemocným. Viníky nejsou útočící schizofrenici, ale lidé, kteří jsou zodpovědní za „nastavení systému.“ Systém psychiatrické péče v České republice se omezuje na hospitalizace převážně v psychiatrických nemocnicích a na možnost využívání ambulantní péče (v průměru dvanáct minut jednou za měsíc). Chybí legislativa, která by stanovila povinnost zajištění péče o vážně duševně nemocné, chybí odborníci v terénu, kteří by se věnovali těm nejtěžším nespolupracujícím pacientům i po propuštění ze zdravotnického zařízení. Chybí odpovídající zařízení (krizová centra, denní sanatoria), vyškolený personál, finanční zajištění. Pokud nedojde ke skutečné transformaci systému psychiatrické péče, podobné tragédie jako ve Žďáru nad Sázavou se mohou opakovat.

Mluvčí Platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR:
Pavel Novák – ředitel Fokusu Praha
MUDr. Ondřej Pěč
Jan Jaroš – ředitel občanského sdružení KOLUMBUS -
Mgr. Jana Poljaková – za organizace rodinných příslušníků pacientů

pondělí 22. září 2014

Čeští vědci objevili nový způsob testování schizofrenie



Dosud neexistoval způsob, jak přesně určit přítomnost schizofrenie u pacientů. Psychiatři se většinou spoléhali pouze na informace, které o sobě sami pacienti uváděli (informace o svých bludech, problémech a podobně). Dále už existovala jen velmi náročná technologie na měření dopaminu v mozku. S novinkou ale nyní přišli výzkumníci z českého Národního ústavu pro duševní zdraví. K měření využívají počítačové hry Unreal Tournament. 

Vědci zjistili, že myši s uměle navozenou schizofrenií hůře nacházely cestu ven z bludiště a hůře se vyhýbaly nebezpečné zóně. Posléze vědci zjistili, že tyto problémy se dají nalézt i u schizofreniků. A upravili počítačovou hru tak, aby se v ní mohly projevit nedostatky práce mozku pacientů.

V prvním testu měli schizofrenici podle dosavadních testů zhruba o 20 procent horší výsledky a ve druhém kole byli dokonce dvakrát až třikrát horší. Podle vědců je to dáno tím, že lidé se schizofrenií mají mimo jiných symptomů také deficit v prostorovém učení a v paměti. Podle výsledků testu dokáží vědci posoudit budoucí prognózu onemocnění. Technika umožní diagnostiku schizofrenie a také půjde použít na testování účinnosti psychiatrických léků.

středa 17. září 2014

Reforma zamrzla!

Otevřený dopis předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi a ministrům


Přípravy slibované reformy psychiatrické péče v letošním roce stagnují. Představitelé organizací i jednotlivci sdružení v Platformě pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR proto odeslali 15. září předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi otevřený dopis, ve kterém vyjadřují nesouhlas se současným vývojem reformy psychiatrické péče a požadují vypracování Národního plánu péče o osoby s duševním onemocněním.

„Reforma zamrzla. Shodují se na tom jak členové pacientských a rodičovských organizací, tak poskytovatelé terénních služeb pro duševně nemocné. Zástupci pacientů i rodinných příslušníků měli být už na konci loňského roku jmenováni do pracovních skupin pro tvorbu strategie reformy na ministerstvu zdravotnictví. Do dnešního dne se to nestalo," říká ředitel Fokusu Praha Pavel Novák.

„Systematickou transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním nelze realizovat v rámci jednoho ministerstva. Pro dosažení tohoto cíle je nutná koordinovaná spolupráce na úrovni vlády. Pokládáme za nezbytné, aby skutečně vznikla Národní skupina pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocněním, která zpracuje Národní plán péče o osoby s duševním onemocněním," píší mluvčí platformy v otevřeném dopise adresovaném také ministrovi zdravotnictví MUDr. Svatopluku Němečkovi, ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marksové a ministrovi pro lidská práva a rovné příležitosti Mgr. Jiřímu Dienstbierovi.

Dopis apeluje na vládu, aby nepromarnila příležitost reformovat systém péče o duševně nemocné. „O reformě se sice mluví, Evropská komise souhlasí s dotacemi, ale přípravy realizace se neustále zpomalují", konstatuje psychiatr Ondřej Pěč, jeden z mluvčích platformy. Příklad využití tzv. Norských fondů podle něj ukazuje na reálné riziko, že se dotační prostředky rozplynou v nesystémových investicích do vylepšování stávajících léčeben. „To je, jako bychom před koupí nového vozu zaplatili generálku autu, které je již dvacet let staré a stejně nesplňuje ani technické normy ani současné požadavky na komfort i způsob řízení," zdůrazňuje Jan Jaroš, výkonný ředitel občanského sdružení KOLUMBUS, které sdružuje uživatele psychiatrické péče. „Rodiče duševně nemocných požadují zákon na ochranu duševně nemocných, který se ve vyspělých státech velmi osvědčil," říká Jana Poljaková.

Platforma pro letošek také zrušila plánovaný každoroční happening ke světovému dni duševního zdraví. „Už nechceme postávat před ministerstvy a tvářit se, že vedeme dialog. Reforma je na bodu mrazu. Požadujeme, aby vláda konečně aktivně zahájila reformu psychiatrické péče!", říká Pavel Novák, ředitel největší organizace poskytující komunitní služby pro lidi s duševním onemocněním.

Platforma pro transformaci péče o lidi s duševním onemocněním je seskupením zástupců odborných společností, poskytovatelů služeb, pacientských a rodičovských organizací i jednotlivců. Cílem platformy je řešení neutěšené situace v oblasti péče o lidi s duševním onemocněním v České republice.


Kontakty:
Mluvčí platformy a signatáři otevřeného dopisu
Pavel Novák – ředitel Fokusu Praha - 777 800 381
MUDr. Ondřej Pěč - 603 429 321
Jan Jaroš – ředitel občanského sdružení KOLUMBUS - 774 279 350
Mgr. Jana Poljaková – za organizace rodinných příslušníků pacientů - 777 240 504

pondělí 15. září 2014

Schizofrenie a zákazy 2



Nyní se podívám na druhou část otázky – co mají schizofrenici dovoleno, přestože jim v tom může bránit nevzdělaný psychiatr? Hlavní je to, že schizofrenici mohou být aktivní, jak chtějí. A naopak, je to pro jejich psychiku prospěšné, než kdyby byli pořád doma a nic nedělali. Myslím si, že v takových okamžicích duše člověka jakýmsi způsobem zahnívá. A má čím dál tím méně energie.


Mohou pracovat. Dokonce jsou někdy pracovní pozice vytvořené přímo pro ně. Obecně se dá říci, že často zaměstnavatelé hledají tzv. OZP (tedy technicky de fakto lidi s invalidním důchodem), protože na ně dostávají dotace a podobně. Někdy hledají přímo schizofreniky, tak jako ve dvou chráněných dílnách v Praze a v Brně. Právě práce může dát životu řád, a nakopnout tak jeho psychiku.


Podobně mohou posloužit i dobrovolnické aktivity. Člověk tím, že se někde prakticky uplatní a dostává za svou práci pozitivní vazbu, může jenom získat - často se jeho psychika zlepšuje. Také bydlet může schizofrenik kde chce, a záleží na něm, kde je mu nejlépe. Někdy se může cítit schizofrenik nejlépe s rodiči, někdy má dost síly na to, aby bydlel se svým partnerem, v některých místech existují i chráněná bydlení.


Řekl bych tedy na závěr, že schizofrenik by měl mít co nejvíce svobody tam, kde to jde, ale měl by si dávat dobrý pozor na to, co je problematické (alkohol, drogy…).

čtvrtek 11. září 2014

Tvorba: Jak Bartek - básně

Na Facebooku jsem narazil na dalšího zajímavého autora s psychickou poruchou, Jana Bartka. Přináším proto některé jeho básně.

Táto jak úzkost bolí

Má úzkost víš
Pojď přisedni blíž
Já říkám že s ní
Nikdy se nedomluvíš
O dnech bez ní sníš
O ní bez ní sníš

Přes den ty
Večer ona
Zabydluje se ráda
Ve vnitřnostech těla
Ale duše má je jen tvá
Důvěřuj jenom tvá

Děti mé
Děti tvé
Má Marie
Si hrají
Viď krásně se smějí
A jak krásně se smějí

Dokud žiji
Jí nedaruji
Jejich dětské hrudi
Však už se na ní ptají
Táto jak úzkost bolí
Táto jak bolí


 Cítím se sám

Úzkost hruď svíjí
Jako klubko zmyjí
Hruď náručí obejme
Až slza vytryskne

Tu bolest znám
Ústa dokořán
Tu bolest znám
Cítím se sám

Mé děti si hrají
Snad bolest mou
Oči nevnímají
Dech se tají

Má tvář
Mé ústa
Smutek kryjí
Póza předstírání


Je v mém těle jed
Ona pije mi krev
Je v mém těle jed
Mám jí plný zuby
Ona že musí
Že zas trpí hlady

Já už nevím kudy
V mém těle chodí
Podpatky do masa boří
Co postavím mi zboří
Blízcí slzy roní

Dělá prý co umí
Vždy do kolen tě srazí
Ty lížeš si rány
V dlani je kryji
Polykám aby ochably její síly
 


Zde je i jedna jeho písnička. 

¨

Zde je jeho profil:
Dobrý den,
nemyslím si,že mám nějak slibný hlas ke zpěvu, a už vůbec né k poslechu.
Nikdy jsem se neučil hrát na kytaru a neznám ani jeden akord.
Jsem neschopný podle sluchu naladit kytaru a struny neměním dokud neprasknou.
Má gramatika je ostudná a mé rýmy jsou spíše nerýmy.
Poezie bez pravidel, slovní zásoby. Písně nebo raději recitace za doprovodu úderů do kytary.
A přesto existuje jakási tvorba čehosi, kde hraji a zpívám své básně.
Jmenuji se Jan Bartek(24.9.1981) a toto je má tvorba, způsob, jakým já se vyrovnávám se svou nemocí.

pondělí 8. září 2014

Schizofrenie a zákazy 1



Někteří psychiatři mohou nemocným zakazovat všelijaké věci, a to mnohdy opravdu nesmyslně. Člověk se schizofrenií má možnost žít skoro stejným životem jako zbytek většinové populace a doktor či sociální pomocník by mu k tomu měl dopomáhat. Samozřejmě jsou zákazy, které smysl mají. Proto napíšu sérii dvou článků o tom, co by schizofrenici dělat neměli a co dělat naopak mohou. Začnou tím horším – tím, co by schizofrenici dělat neměli.


Základní oblastí zákazu a možná skoro jedinou, jsou drogy. Sem patří jak klasické tvrdé (pervitin, heroin) či lehké (marihuana, LSD) drogy, tak bohužel i některé další látky. K nim určitě patří alkohol a asi smůlou je to, že i některé příliš psychoaktivní látky. Tedy silný čaj, silnou kávu, energetické drinky a podobně. Pokud má poslední zmíněné občerstvení rád, dá se to vždycky nějak nahradit. Pytlíkové čaje neobsahují skoro žádný tein (onu škodlivou látku) a mohou být někdy i velmi dobré. Potom jsou i bylinné čaje, rooibos a podobně. Káva se dá nahradit Kapučínem či Meltou. Bohužel energetické drinky náhradu nemají, snad jen možná Coca Cola či Kofola.


Z látek, které jsou obecně považované za škodlivé, jsou pro schizofreniky naopak povolené cigarety. Dokonce se říká že valná většina schizofreniků kouří. Ale i za koužení cigaret se platí, byť ne zrovna schizofrenií. Cigarety způsobují rakovinu a obecně škodí celému tělu. Záleží potom, kolika let se člověk chce dožít a jak chce prožít své stáří, jestli v síle nebo v nemoci. Je ale spousta technik, jak kouření omezit či zrušit. Já sám kouřím, ale snažím se cestou pomalého snižování množství cigaret za den kouření omezit.