Pár malých věcí a jejich účinků, které mohou v malém pomoci se schizofrenií III

Díky tomu, že mám pravidelný režim sestávající z všestranných aktivit, si začínám uvědomovat, že zdraví souvisí s celkovou rovnováhou (homeostázou) celého těla, celého lidského organismu. Jsem zvědav, co o tom zjistím v souvislosti se schizofrenií. Nyní přináším další dvě drobné aktivity, které mohou v malém pomoci se schizofrenií. Dneska nebudu příliš brouzdat v duchovních vodách, ale popíšu techniky, které může dělat každý.

Smích

Lidské tělo má podle objevů nejnovějších výzkumů velké benefity z pravidelného smíchu. Dá se říci, že smích je léčivý. Na stránkách Celostní medicíny se píše, že k pozitivním účinkům smíchu „patří například redukce bolesti a schopnost zvládat či tolerovat diskomfort a nepohodu… K jeho tělesným prospěchům, za které se smích podepisuje je jeho blahodárný účinek pro cévy, srdce a mozek – a to tím, že podporuje jejich funkci přenosu kyslíku v krvi.“

Smích dokáže uvolňovat v mozku hormony, které mají pozitivní vliv na naši celkovou náladu. A tak zvláště v období stresu, úzkosti a negativních pocitů, je smích výborný pomocník, jak ze sebe vše tíživé shodit. Smích přináší pocity uvolnění a relaxace, také odhání negativní myšlenky a emoce.

A jak se k pravidelnému smíchu dostat? Co takhle se pravidelně každou neděli dívat na komedie? Nebo na Monty Pythonův létající cirkus?

 Více informací na: http://www.celostnimedicina.cz/leciva-sila-smichu.htm#ixzz387DeSYd4

Ranní studená sprcha

Často jsem míval problémy s ranním vstáváním – byl jsem ještě velmi neprobuzený a často jsem míval pocit, že bych celé dopoledne ještě nejraději prospal. Ale zjistil jsem, co mi může pomoci, abych se rychle probral – ranní studená sprcha. A na internetu jsem se dočetl, že má tato procedura řadu pozitivních účinků.

Studená voda (stejně jako sport, sex a čokoláda) uvolňuje endorfiny do našeho krevního oběhu, které následně velice pozitivně ovlivňují naše emoce a zlepšují náladu. Dokáže tak například zmírňovat i deprese. Vystavování se chladu zlepšuje průtok krve po celém těle a zlepšuje i krevní tlak. Navíc pomáhají odstraňovat toxické látky z našich kůží a urychlují metabolismus – ten mají schizofrenici často zpomalený, kvůli čemuž tloustnou.  

Více informací na: http://fitness101.cz/10-duvodu-pro-studenou-sprchu-295

Moje zkušenosti s alternativní medicínou z jiného úhlu pohledu

Ve čtvrtek večer mne velmi rozladilo Máte slovo s Michaelou Jílkovou, která se v něm věnovala alternativní medicíně. Celý pořad sloužil jen jejímu egu a prosazování jejího světonázoru. Domnívám se, že diskuse mají být nestranné, že moderátor se má snažit o objektivitu a neječet do světa své názory jako ... 

Někteří léčitelé u nás hovoří o potřebě zákon o léčitelích docela hodně let. Proč tato informace nezazněla v pořadu Máte Slovo? A proč nebyl pozván nějaký léčitel, který o tomto mluví? Od poloviny pořadu se hlásil o slovo pan Saavedra. Jílková mu toto slovo přislíbila a pak už jej úplně ignorovala.

Alternativní medicíny vycházejí z úplně jiných pohledů na svět (čakry, energetické dráhy), které jsou v některých světových oblastech přijímané jako fakt (Indie, Čína – nyní asi 2 miliardy lidí ze 7 miliard lidí), u nás tyto myšlenky zní jako bláznovství. A právě tohoto bláznovství chtěla Jílková zákeřně využít a zesměšnit jednoho z léčitelů. Byť, musím říct, nejsem příznivcem Reiki kvůli systémům zasvěcení.

A nyní něco k mým zkušenostem.

Léčitel tradiční čínské medicíny mi říkal, že prášky musím užívat, a k psychiatrovi musím chodit. Paní, která mi dala Jonášovy kapky, o lékařích nemluvila vůbec, ani nevyvracela ani nepotvrzovala. Na ajurvédském detoxikačním programu brali praní prášků jako fakt a – v rámci detoxikace – vůbec nemluvili o tom, že je potřeba prášky vysadit. 

Můj psychiatr ví, že tyto metody zkouším a jeho postoj se dá vyjádřit jako někde mezi přijetím a neutralitou. Když jsme se o tom spolu bavili, říkal, že sama klasická medicína nemá recept na všechno. Ale ještě jednu zkušenost jsem měl. Paní z Rakouska, ke které jsem chtěl chodit, se mnou odmítla pracovat, když ji můj doktor nechtěl – z formálních důvod- udělit souhlas, aby se mnou pracovala.

Moudří léčitelé a jejich příznivci ví, že klasická medicína je důležitá. Že je potřeba rozlišovat mezi léčiteli a šarlatány. A že je k tomu zapotřebí zákona. Otázka je, jakou formu takový zákon bude mít, a jestli příliš nezasáhne do pacientských práv vyhledávat pomoc i jinde. Třeba takovou, která funguje v Indii a Číně s úspěchem již tisíce let.

Seznam dalších zajímavých odkazů uměleckým směrem

Opět jsem našel další zajímavé odkazy, týkající se schizofrenie. Jak jsem již napsal, rozhodnul jsem se rozšířit tento blog o tvorbu duševně nemocných, a to proto, abych směřoval ke svému cíli – spuštění komunitního portálu o duševním zdraví. Při svém hledání zajímavých autorů jsem narazil na několik již existujících sbírek takové tvorby. První tři odkazy tedy budou odkazy na tyto sbírky:

VIDA o.s. 

zde najdete různé formy umění vytvářené duševně nemocnými – DIY časopisy uživatelů komunitní péče a také písemnou, výtvarnou a hudební tvorbu

Lidé mezi Lidmi

Portál Lidé mezi lidmi je zajímavým portálem, který píší sami zdravotně postižení. Docela velký prostor na tomto webu získávají také otázky duševních nemocí. Najdete zde rovněž sekci Art brut, plnou zejména výtvarné tvorby nemocných.

Občanské sdružení Kolumbus

Občanské sdružení Kolumbus je podle mého odhadu nejvýznamnější českou organizací duševně nemocných. I na jejich stránkách najdete výtvarnou galerii jejich členů.

Písně o duševně nemocných -  Blázinec.net

Známí čeští muzikanti a zpěváci nahráli hudební album, ve kterém je každá písně věnována nějaké duševní nemoci, nebo neuróze a podobně. Na tomto webu si můžete poslechnout ukázky těchto písní.

Seznam anglických písní o duševních nemocech

Prostě seznam písní o duševních nemocech, několik desítek písní.

A nyní trochu odjinud

adresář sociálních zařízení a komunitních služeb pro schizofreniky od Centra Vida

směrem k alternativní léčbě schizofrenie

Harm reduction guide

Zajímavý projekt, který se zabývá cestou snížení nebo vysazení léků. Já osobně se tím budu zabývat až získám pocit, že jsem dostatečně zamakal na „své duši.“

Zajímavý článek o možnostech léčby schizofrenie od Masérky – Léčitelky Dany

Radim Macan

stránky léčitele a mága zabývající se výhradně léčbou schizofrenie, mám s ním dohodnutou návštěvu, po kterém Vám napíši, jak jeho služby hodnotím

pp: Standard a norma – vychýlení

Napsal pp (guest blogging).

Bývá zdůrazňováno, že není dobré prodlévat v myšlenkách v minulosti. Souhlasím. Přesto si myslím, že revize dřívějšího života je občas dobrá. Vzpomínky se musí brát i s rizikem fabulace a jejich nepřesnosti. Promítnout si vlastní život a zejména svou nemoc, až kam má vlastní paměť sahá. Vytýčit si rozhodující body a chvíle v životě, kdy se nemoc projevovala. Je dokázáno a domnívám se, že tomu můžeme věřit, že naše nemoci jsou zděděné. Můžeme si pro zajímavost nalézt mezi svými předky toho či ty, kteří jsou v nemoci našimi předchůdci. Samozřejmě mnohdy se nám to nepodaří. Vrozená nemoc se jistě projevovala odlišnostmi již v raném a pozdějším dětství. Ať se nám to může zdát jakkoli nepravděpodobné.
Obvykle v období puberty a mládí se kryptogenní stav projeví, nemusí jít o stav, kterého si okolí všimne. Stav může zůstat po různě dlouhou dobu kryptogenní až nějakým způsobem manifestovaný. Až se nemoc nějakým způsobem plně manifestuje, je dobré se ihned začít léčit, ale obvykle již i tak bývá pozdě. Manifestovaná a diagnostikovaná nemoc je nejmodernějšími léky a psychoterapií jistě léčitelná, ale jistě i nevyléčitelná. Ale zázraky se dějí. Čím dříve získáme na svou nemoc sebenáhled, tím lépe. Pak už je jen krůček k správnému sebehodnocení a možné sebekritice. Ono se to mnohdy lehce píše, ale vše toto může trvat velmi dlouhou dobu. K otázce stressorů – je zde názor, že kdyby se nevyskytly, nemoc by se nemusela projevit či názor druhý, že by se vyskytly jiné a nemoc by se stejně projevila. Jsem zastáncem druhého pohledu.
Nemoc může přinést i pozitiva – např. dříve neprojevené umělecké nadání, dostatek volného času na invalidním důchodě i jiné a při získání potřebného odstupu a zralosti pocit třeba i trvalé spokojenosti a štěstí. Jsou i věci, které nemoc neomezuje – osobní charakter, identitu, možnost volby cesty a přístupu k životu.
Hovoří se někdy zcela chybně o schizofrenii jako o rozpadu osobnosti. Nemoc a naše vlastní osobnost jsou zcela rozdílné věci. Za ideál bych považoval ani ne tak nemoc zcela vyléčit, což zřejmě není dost dobře možné, ale integrovat nemocného tak, aby byl schopen relativně plnohodnotného života.
Velmi obtížnou se jeví i sociální problematika postižených a tlak na výkon zaměřené společnosti. Obrana postižených, kteří mají obvykle dost starostí sami se sebou  - tím se téměř úplně nuluje možnost společného prosazování zájmů. Jsme jen malou menšinou a navíc většinou obtížně pochopitelnou, když mnohdy jsme i obtížně to své vůbec schopni artikulovat.
Pochopení, chápaní našich problémů ze strany většinové společnosti je zřejmě běh na dlouhou trať. Ovšem dívejme se především sami na sebe, na to jak dokážeme rozdílnost mezi postiženými a normálními jedinci chápat a vyjadřovat z naší strany.
Jde o schopnost sebevyjádření a sebereflexe a z toho vyplývající pohled na další věci.

napsal pp.

Tři drobné rady pro schizofreniky

Na základě vlastních zkušeností jsem se rozhodl doporučit tři konkrétní věci, které mohou schizofrenikům zlepšit kvalitu života.

1. Dobrý výběr lékaře
Psychiatři jsou velmi rozliční. Někteří vycházejí z komunistických základů - pro ně by schizofrenik měl být co nejvíce v klidu doma, nemít moc aktivit a podobně. Pro jiné, zejména mladší, je schizofrenik v zaléčené fázi v podstatě zdravý, a nemají proto důvod ho omezovat v životě. Nejlepší jsou podle mne ti, kteří za nemocí nevidí jen špatnou funkci chemie v mozku, ale spojují nemoc s psychikou pacienta a jejími slabinami. Mně osobně se stalo, že dřívější doktorka mne umístila na tři týdny do psychiatrické léčebny, načež můj nový doktor řekl, že k tomu v podstatě neměla důvod.

Protože psychiatři silně ovlivňují pacientův život, je dobré si dát péči a vybrat toho nejlepší, se kterým bude život nemocného co nejvíce podle jeho představ. Doktoři ovlivňují také rodiny a jejich postoj k nemocnému. Proto si dejte pozor při výběru ambulantního psychiatra, a pokud budete mít pocit, že Vás doktor omezuje, zkuste jej vyměnit. Na internetu fungují servery, které uvádí hodnocení doktorů ze strany pacientů.

2. Krabička na léky
Často se mi stávalo, že jsem si nebyl jistý, jestli jsem večer užil prášek, a je proto možné, že jsem je zapomněl v některé dny užít. Pravidelné užívání léků je docela důležité, a tak jsem tento problém vyřešil jednoduchým trikem. Koupil jsem si krabičku na léky - ta je rozdělena na sedm větších částí (s podrozdělením každé části na tři menší části), kdy každá přihrádka představuje jeden den v týdnu. Člověk si tak může na týden dopředu předpřipravit léky. Potom má přehled o tom, kdy prášek užil a kdy ne. Navíc je jednodušší si užívání léků zapamatovat. Takové krabičky by měly být dostupné ve všech lékárnách.

3. Klidná mysl
Objevil jsem ajurvédskou bylinnou směs, která mi pomáhá udržovat si dobrou psychickou kondici. Doporučil mi ji ajurvédský lékař, který byl dříve klasickým lékařem, a proto k němu mám docela důvěru. Dříve jsem po atace trpíval různými splíny, a právě s nimi mi tyto ampulky pomohly docela výrazně. Směs se jmenuje Klidná mysl a informace o ní naleznete například zde. Koupit si ji můžete například na těchto stránkách.

Film Otázky pana Lásky

20. května jsem si zašel do frýdeckého kina Vlast. Byl jsem se podívat na film Otázky pana Lásky, který zobrazoval život jednoho zajímavého schizofrenika z ČR, Jiřího Lásky.

Film zobrazil souhrn videoústřižků z jeho života. Tento souhrn byl podle mne tak kompletní, že nabídl důkladný vhled do života nemocných. Bylo tam všechno, s čím jsem se potkal sám, nebo s čím jsem se potkal ve svém okolí. Traumatická zkušenost blázince a s tím spojeného vězení (v podobě ústavu), problémy s pamatováním si užívání léků (a řešení v podobě krabičky na léky), práce rukama na výrobě malých předmětů, ztracené případy kvůli alkoholu, nalezení zábavného odreagování od stavu duše, hledání spirituálního rozměru vlastní nemoci, odlišný pohled na realitu oproti běžnému vnímání, problémy s deorganizovaným myšlením a divnými myšlenkami či představami a tak dále.

Rudolf Steiner psal, že když člověk dokáže překonat chronická onemocnění a začne se zabývat nějakou činností v duchovní oblasti, která nebude spojena s nemocí, nalezne velkou vnitřní sílu. A to se podle mne Jiřímu Láskovi dokonale povedlo. Záliba v točení krátkých, zvláštně zajímavých a originálních videí, vysílání přes vysílačky a amatérský rozhlas, to všechno naplnilo jeho život kouzlem. A on tak dokázal získat sílu, která z něj podle mne působila i na další diváky v kině.

Film byl zvláštním způsobem piktoreskní, zobrazoval detailní a krásné momenty, malinkaté zábavy, drobné detaily ze života, ale i originální uvažování hlavního protagonisty a jeho nejbližšího okolí (Kdo léčí lidskou duši? A) Bůh, b) psychiatr, c) pan farář. Kolik andělů se vleze na špičku jehly? Kolik chce, oni mají svobodu. Postaráme se o sebe navzájem tak, že každý bude dělat tolik, kolik zvládne.). Ale definitivní pointu dala filmu máma hlavního hrdiny Jaroslava Lásková, když uvedla, že doufá, že tento film změní svět. 
Alespoň tak, aby se na nikoho nezapomnělo. 

Podle mne dost dobrý, ale zároveň jemný film, který ale neosloví každého podobně - silně osloví jen ty, kdo budou na stejné vlně. Mne film zaujal natolik, že jsem si jeho plakát odnesl z kina.

Diagnóza F

Ve středu jsem na Rádiu Wave (stanice Českého rozhlasu pro mladé) objevil zajímavý pořad. Jmenuje se Diagnóza F a věnuje se celému spektru duševních nemocí (psychózy, závislosti, …). Název plyne z medicínského označení této skupiny chorob - označují se písmenem F (například schizofrenie je F200). Na webu ČRo naleznete archív tohoto pořadu, kde si můžete poslechnout rozhovory o mnoha různých tématech.

Našel jsem si pořad věnovaný schizofrenii. 15. dubna 2011 v pořadu Diagnóza F vystoupil Martin Jarolímek, který se v Sanatoriu Ondřejov věnuje péči o duševně nemocné. Zaujal mne jeho postoj k lékům, které sice považuje pro léčbu nemoci za zásadní, ale trvale se snaží snižovat jejich množství. Oproti obvyklé době užívání léků po první atace, která u většiny psychiatrů trvá dva roky (má to své opodstatnění, protože druhá ataka v době prvních dvou let zhoršuje celoživotní prognózu), uvádí jen půl roku. Navíc se snaží psychologicky (či psychosociálně) působit na pacienta tak, aby mohl trvale snižovat množství svých léků. Dokonce si oproti většině ostatních psychiatrů myslí, že schizofrenii lze skutečně úplně vyléčit a že se s takovými případy opravdu setkal.

Dále Jarolímek uvádí, že pravidlo tří třetin (první třetina má jednu ojedinělou ataku, druhé se to po nějaké čase vrací a jinak je v pořádku a třetí třetina má celoživotní problémy) platilo už na konci 19. století, kdy byly metody léčby na počátku. Níže přináším pár poznámek z tohoto dílu pořadu, které mi přišly velmi podnětné a pro mne nové:

• halucinaci dokáže vytvořit každý smysl člověka, nejčastější jsou hlasové, dále zrakové, ale mohou být i čichové (podivné zápachy) či tělesné

• zájem některých lidí o schizofrenii může pramenit i z toho, že je tato nemoc tak záhadná – nikdo přesně neví, v čem tkví její prvotní příčina

• marihuana je v poslední době velmi častým spouštěčem schizofrenie (pokud má člověk silné predispozice k nemoci, tak stačí nějaká výrazná událost – kromě nešťastné události právě i užití marihuany -, aby nemoc propukla)

• marihuana je velmi zrádná – mladí nervózní lidé ji mohou kouřit, protože krátkodobě způsobuje uklidnění, nicméně dlouhodobě se může obrátit proti nim

• bludy se s vývojem kultury proměňují, například dříve měli lidé často bludy či halucinace, že k nim hovoří Panenka Marie, dnes mají například bludy, že jsou ovlivňováni přes satelit, snímáni na internet a vysílání po celém světě (tady mne napadá dodat, že třeba v době studené války se mohl často vyskytovat blud spojený s komunisty či jejich tajnými službami – něčím podobným trpěli například John Nash či Ivan Blatný)

• člověk, který má bludy, potřebuje rychlou pomoc; doktor Jarolímek ale nedoporučuje psychiatrické ambulance, ale spíše nízkoprahová sanatoria, protože se v nich nečeká a nesnaží se pacienta ihned nálepkovat - takových zařízení je bohužel málo

• pokud je pacient agresivní, tak vždy pod vlivem akutních psychotických příznaků – i přesto se takto postižení pacienti dopouštějí násilí statisticky daleko méně než lidé duševně zdraví

• bulvár má tendenci spojovat schizofreniky s jejich násilnými činy – pokud by zločin spáchal někdo s dřevěnou nohou, tak by to média vůbec nezajímalo

• například v Británii vedla nepříznivá společenská atmosféra vůči nemocným k přijetí zvláštního zákona o duševně nemocných, který chrání nejen společnost, ale i samotné nemocné

• schizofrenici se od běžné populace odlišují i ve svém sexuálním životě: v mnoha případech jsou tito lidé v porovnání se svými vrstevníky „psychosexuálně-psychosociálně“ zbržděni – jim však tyto věci mnohdy nechybí; častý se tak stává výskyt bludu homosexuality, který není pravdivý, ale vede k dalším problémům

• negativní příznaky, zejména kognitivní deficity, jsou psychologicky odnaučitelné – jelikož je mozek svého druhu sval, některé funkce mozku se dají znovu probudit

• na světě neexistuje lék na žádnou nemoc, který by nevyvolával nežádoucí účinky

Zdroj: 
Rádio Wave, Diagnóza F 15. dubna 2011

Schizofrenie: Nejednoduchá nemoc

 Převzato z Kulturních novin 20/2012

 Nedávno prolétlo médii několik zpráv o nebezpečných, násilných schizofrenicích. V následujícím rozhovoru se zkušeným psychiatrem Petrem Zahradníkem se náš spolupracovník Petr Salamon snaží získat vyváženější pohled na schizofrenii a na problémy, které jsou s tímto závažným a z hlediska porozumění komplikovaným psychickým onemocněním spojovány. Jedním z povrchních tradovaných mýtů je například tvrzení o agresivitě schizofreniků směrem k okolí. 

Na začátek bych měl jednoduchý dotaz: Co znamená a jak se projevuje schizofrenie?
 
Jako schizofrenie je označováno psychické onemocnění, které se nejnápadněji projevuje zásadnějším zkreslením kontaktu s realitou. To se může dít cestou poruch vnímání (pacient nejčastěji slyší to, co jiní lidé nikoliv, tedy „halucinuje“ – zrakové halucinace jsou méně časté a objevují se spíše u psychóz navozených například drogami). Lidé ale také mohou smyslově vnímat realitu přesně, jen jejich myšlenkové pochody jsou takové, že ze získaných vjemů vyvozují neobvyklé závěry (třeba tmavé oblečení lékaře naznačuje pacientovi, že se má připravit na smrt…). Výsledek by se snad dal ve značném zjednodušení vyjádřit tak, jak nám jej kdysi dávno na lékařské fakultě popisoval náš přednášející – rozdíl mezi neurotickým a schizofrenním pacientem je v tom, že zatímco s neurotikem se domluvíte, se schizofrenikem nikoliv (právě proto, že jeho vnímání reality – v akutní fázi choroby – je zásadně změněno). Přesná diagnostická kritéria jsou k nalezení i na internetu a zahrnují další momenty, jako délku trvání potíží a podobně.

Může se běžný schizofrenik zařadit do normálního života, nebo ho tato nemoc ovlivňuje i v pracovním prostředí?
 
Ano, může, záleží ale na průběhové variantě schizofrenie (zda se střídají období zdraví s obdobími „nemoci“, či zda stále přetrvávají příznaky, případně zda se prohlubují). Existuje vlivný názor, dle kterého schizofrenie není jediné onemocnění (nakonec v klasifikaci nemocí je vyjmenována řada subtypů, dost zásadně se lišících) s jedinou příčinou a typem průběhu, ale spíše se jedná o řadu nemocí, které se mohou zásadně lišit jak původem, tak průběhem a prognózou.

Můžete porovnat schizofrenii s jinými duševními onemocněními? Třeba jestli je těžší, nebo lehčí, jestli více ovlivňuje pacientův život a podobně?
 
Opět záleží na typu, průběhu a dalších okolnostech. Je možné si představit, že onemocnění, které nespadá do kategorie „psychóz“, může mít pro pacientův život více devastující důsledky (člověk s nutkavými potížemi, který nedokáže opustit dům z obavy, že nezavřel plyn, vodu, nezamkl byt, není psychotický, jeho možnosti vést „normální život“ mohou být ale hodně omezené).
 
V různých článcích na internetu se dá dočíst, že někteří bibličtí proroci trpěli schizofrenií, podobně jako Johanka z Arku. Jak je vůbec možné rozpoznat tuto nemoc ve vzdálené minulosti?
 
Byl bych asi velmi opatrný v pokusech označovat psychiatrickou terminologií prožitky historických postav. Snad jen obecně bych uvedl, že pokud někdo zažije neobvyklý zážitek (například „zjevení“), nelze tvrdit, že trpí schizofrenií, zvláště v případě, že jeho další život se odvíjí bez větších nápadností, které by svědčily pro přítomnost psychiatrického onemocnění.
 
Jaké faktory hrají roli při rozvoji schizofrenie? Bylo by možné třeba vytvořit i nějakou prevenci pro lidi, u kterých je z genetických důvodů riziko tohoto onemocnění větší?
 
Faktory jsou jak biologické, tak psychologické. Jednoduše – musí být přítomna určitá vulnerabilita (zranitelnost), nejspíše na biologické bázi, současně se onemocnění spustí nejspíše v konkrétní „psychotické“ situaci, pro kterou nemáme žádné adekvátní způsoby řešení (lze obrazně a velmi zjednodušeně říci, že naše vnitřní psychická realita zvítězí v zájmu udržení alespoň určité psychické rovnováhy nad tou vnější, zaplatíme ale za to tím, co je popsáno výše, tedy ztrátou adekvátního kontaktu s okolím). Nemyslím si, že se jedná jen o „biochemické onemocnění mozku“. Současně je zřejmé, že pokud se nemoc rozvine, nemáme zatím jiné možnosti než zasáhnout prostřednictvím léků. S prevencí je to složité – můžeme se zajímat o příznaky onemocnění a všímat si, zda se u nás nezačínají objevovat, mnoho jiných možností ale nemáme. (Jestliže mám v rodině častý výskyt rakoviny střeva, mohu se snažit zdravě stravovat, mohu chodit na preventivní vyšetření, abych zachytil včas počátek onemocnění, jeho vzniku ovšem ale asi zatím zcela zabránit nemohu.) Asi před patnácti lety s nástupem antipsychotik druhé generace se vážně zvažovalo preventivní podávání medikace u osob s genetickým rizikem. To vnímám jako eticky velmi problematické a naštěstí se tento postup neprosadil.
 
Často se říká, že schizofrenii podporuje i kouření marihuany. Tato rostlina také způsobuje například rakovinu mozku, na druhou stranu zase pomáhá při roztroušené skleróze a revmatu. Jaký máte vy postoj k této lehké droze?
 
Nijak vyhraněný. Nemyslím si, že by bylo nutno marihuanu jakkoliv démonizovat, na druhé straně je u lidí, u kterých existuje jistý problém s testováním reality, užití veškerých psychotropních látek (třeba včetně alkoholu), které uvedený problém mohou prohlubovat, značně problematické. K použití marihuany v jiných oblastech medicíny se necítím kompetentní vyjadřovat.

Jaký máte postoj k myšlence dekriminalizace marihuany?
 
Nemyslím si, že je reálná plná legalizace marihuany. Důvodem je známý argument, dle kterého cokoliv, co je jednou legalizováno, již nelze znovu ilegalizovat – viz neúspěšné pokusy o prohibici alkoholu. Zákonodárci zřejmě nebudou mít velký zájem na rozšiřování scény legálních drog. I když – pokud by se objevila mocná a finančně silná lobby…

Nejběžnějším způsobem léčby schizofrenie je podávání léků, v současnosti převládají antipsychotika druhé generace, která se objevila v 90. letech: můžete popsat, na čem je tato druhá generace založena?
 
Cílem antipsychotik druhé generace bylo snížit výskyt vedlejších efektů původních léků, které vedly také k tomu, že je pacienti často vysazovali. Jak už to v životě bývá – původní očekávání se nikdy úplně nenaplní. Na jedné straně skutečně ustoupily potíže typu třesu rukou, na druhé straně se ukázalo, že tyto léky způsobují metabolické změny, usnadňují vznik cukrovky, vedou ke zvýšení hmotnosti a podobně. Není vždy snadné rozlišit, které vedlejší efekty jsou důležité, a které nikoliv, někdy jsou i zveličovány v rámci konkurenčního boje farmaceutických firem (myslím, že ani internetové diskuse v tomto smyslu nejsou zcela neovlivněné). Mám za to, že je dobré, když každý pacient udělá s lékem – pokud jej už musí užívat – nejprve vlastní zkušenost, kterou až pak konfrontuje třeba právě s údaji na internetových fórech; síla negativního očekávání může mít velkou moc.

Na jednom medicínském webu jsem se dočetl, že doktoři přesně neznají způsob, jakým antipsychotika pomáhají při léčbě schizofrenie. Jak mohou tedy vyvíjet nové typy léků?
 
Myslím, že to není zcela přesné – má se za to, že léky s antidopaminergním efektem působí proti pozitivním schizofrenním příznakům. Druhá otázka je, na jaké úrovni vlastně zasahujeme a jak jsme vzdáleni od „příčiny“ nemoci. Na druhé straně je řada léčebných postupů i v somatické medicíně, které „neléčí“, jen nemoc stabilizují (léky na vysoký tlak či cukrovku), ale i to má svou cenu. Nové léky – právě nyní jich tedy mnoho není – vznikají tak, že se modifikují již existující farmaka se snahou minimalizovat jejich vedlejší efekty. Dále se vychází z nových hypotéz, na základě nichž se vytvářejí léky zasahující do dalších biochemických systémů, někdy funguje i empirie a trochu náhody.

Většinovým přístupem k léčení schizofrenie je předepsání léků. Můžou se při léčení nemoci uplatnit i nějaké jiné metody?
 
Určitě. Psychoterapie v různých podobách – kognitivně behaviorální, s určitou opatrností odkrývající, sociální a pracovní rehabilitace, asistenční služby a podobně. Myslím, že za posledních dvacet let se u nás v tomto směru hodně změnilo k lepšímu. Bez léků se ale bohužel nadále obejít nelze.
 
Začínají se se současným rychlým rozvojem medicínské vědy objevovat i nějaké nové moderní fyziologické přístupy k léčbě schizofrenie? Někde jsem četl o jakémsi tělísku přidaném do mozku pomáhajícím proti hlasům nebo o magnetické terapii a tak podobně.
 
Vůči invazivním technikám bych byl asi hodně opatrný (vzpomeňme na zobrazení lobotomie v Přeletu nad kukaččím hnízdem). Pokud magnetickou terapií máte na mysli transkraniální magnetickou stimulaci, ta je dnes spíše směřována k léčbě depresivních potíží než schizofrenie.
 
Dá se někdy v brzké budoucnosti očekávat nějaký výrazný přelom v léčbě schizofrenie? V poslední době se objevily nové způsoby, jak zkoumat pochody v mozku. Nemohla by tedy medicína konečně přijít na jednoznačnou příčinu schizofrenie, která dosud není známá? 
 
Právě v tomto momentě to tak příliš nevypadá, snad i v souvislosti s ekonomickými obtížemi. Ale jak jsem uvedl již výše, dost možná není jen jediná příčina schizofrenie, stejně jako není jediná příčina rakoviny a v současné době se snad již ani nalezení „léku proti rakovině“ neočekává.
 
Velká část výzkumu schizofrenie se věnuje studiu genetických kořenů nemoci. Má vůbec tento výzkum smysl, daly by se nějak ovlivňovat geny člověka?
 
Není vyloučeno, že zásahy do genotypu výhledově možné budou. Nebudu spekulovat o tom, jaké etické otázky by pak bylo nutno řešit.
 
V poslední době se objevily zprávy o vraždících schizofrenicích. Jak je to obecně, mají schizofrenici nějakou větší tendenci k násilným činům než běžná populace? Není možné, že některé takzvané pozitivní příznaky nemoci mohou nějakým způsobem ovlivnit člověka, aby se dopustil násilí? Když například uvidí v druhém člověku nějakou zrůdu, když mu hlasy udělují pokyny, aby někoho zabil, a tak podobně?
 
Publikované statistické údaje se sice různí, ale celkově se má za to, že výskyt násilného jednání se u schizofrenních pacientů výrazněji neliší od běžné populace (viz poslední sloupek Cyrila Höschla v časopisu Reflex 26/2012). Spíše jsou ohroženi tím, že agresi obrátí proti sobě (je vyšší výskyt sebevražd), a rovněž tím, že se sami stanou obětí násilí. Nicméně nelze popřít, že například pocity ohrožení mohou v určitých momentech vést k tomu, že pacient na domnělé útočníky sám zaútočí, aby předešel jejich předpokládané agresi (i zde se ale zdá, že pacienti v podobných situacích volí spíše sebevražedné řešení). Stejně tak hlasy, přikazující usmrtit jinou osobu, představují samozřejmě riziko.

Může léčba zmírnit toto nebezpečí? Může nespolupráci pacienta s lékařem nějak ovlivnit i samotná psychóza?
 
Léčba jistě toto nebezpečí zmírňuje, na druhé straně je ovšem situace opět asi trochu složitější – nespolupráce pacienta nemusí být podmíněna jeho leností a neochotou (tím, že na léčbu „kašle“), ale může být rovněž symptomem nemoci. Je asi něco trochu jiného, když pacient s cukrovkou prostě nedodržuje dietu než když psychotický pacient nemá pocit, že by lékař rozuměl jeho realitě a že by kontakt s ním byl jakkoliv prospěšný. Pokud pacient nemá dojem, že je nemocný, nemá pak logicky ani důvod užívat jakékoliv léky.
 
Schizofrenie nemá příliš dobrou pověst mezi běžnou populací, někteří lidé se schizofreniků bojí. Čím je to podle vás způsobeno?
 
Myslím, že jsem se o některých aspektech již částečně zmínil. Schizofrenie je – vzhledem ke zdánlivé nesrozumitelnosti myšlení pacienta a nemotivovanosti jeho jednání – chápána jako synonymum skutečného šílenství, v podstatě ji lidé vnímají trochu jako definitivní psychický kolaps, smrt, byť „jen“ psychickou. Myslím, že ve vztahu ke schizofrenikům se částečně odráží vztah společnosti k psychiatrii obecně: psychiatrie vlastně plní společenské zadání – pacifikovat lidi, kteří se chovají nezvykle, můžeme říci „deviantně“, a současně společnost na psychiatrii projikuje formou kritiky (určitě mnohdy zasloužené) vlastní pocity viny vůči lidem, kteří psychicky selhávají. Na tom asi mnoho nezmění ani osvěta, ani přejmenování některých nemocí…
 
Jedním z mála známých schizofreniků je nositel Nobelovy ceny za matematiku John Forbes Nash. Ovlivnil jeho filmový životopis Čistá mysl nějakým způsobem mínění lidí o schizofrenii? Znáte některé další významné osobnosti s touto diagnózou? 
 
Schizofrenie snad byla diagnostikována u některých rockových hudebníků – Petera Greena z původních Fleetwood Mac, Syda Barretta z první sestavy Pink Floyd, Briana Wilsona z Beach Boys. Jak moc ovlivnil film o Nashovi náhled lidí na schizofrenii, si netroufám posoudit: vyskytly se informace o tom, že scénář se reality moc nedržel, základní příznaky popsané ve filmu (vizuální halucinace) skutečně nejsou nejtypičtější – na druhé straně chápu, že pro vizuální umění je zobrazení hlasů mnohem méně atraktivní. Pravděpodobně jistou popularizaci tematiky, i když v komerčně uhlazeném balení, nakonec přinesl.
 
Na případu Johna Nashe je zajímavé to, že se dokázal naučit žít se svými přeludy tak, aby ho to neovlivňovalo při práci. Myslíte si, že takového způsobu řešení nemoci jsou schizofrenici schopni, nebo se tato schopnost objevuje jen zřídka?
 
Jak tomu bylo v realitě, nevím. Pamatuji si, že například zmíněný Brian Wilson znovu natočil roce 2004 album Smile, při jehož natáčení v roce 1967 onemocněl. V anglickém hudebním časopise Q se ho tehdy ptali, zda pořád slyší hlasy – Wilson odpověděl, že je slyší každý den. Možná, že cílem není „vymazat“ vše, co můžeme považovat za příznaky nemoci. Existuje představa, že schizofrenie je pro některé lidi nejdostupnější formou organizace psychiky tak, aby ta byla chráněna před neúnosnými prožitky – může na tom být dost pravdy.
 
Dalším trochu méně známým schizofrenikem byl český básník Ivan Blatný, píšící surrealistickou tvorbu během svého dlouholetého pobytu v britské psychiatrické léčebně. Myslíte si, že tato nemoc může nějak podněcovat v lidech tvořivé stránky?
 
Zcela jistě v sobě i schizofrenie obsahuje kreativní momenty, i když asi ne každý je dokáže zužitkovat. Pokud ale někdo dokáže zachytit a přetvořit do uměleckého artefaktu to, co nikdo jiný než on neprožívá, může být výsledkem fascinující umění.

Připravil Petr Salamon

MUDr. Petr Zahradník (1962), absolvent lékařské fakulty MU v Brně se specializovanou způsobilostí v oboru psychiatrie a funkční specializací v psychoterapii, pracuje jako ambulantní psychiatr v Brně. Je rovněž tréninkovým terapeutem v Brněnském institutu psychoterapie.

Zdroj:
Kulturní noviny 20/2012

Noviny o schizofrenii: vědecký výzkum, alternativní medicína i zajímavosti o schizofrenii

Od té doby, co jsem roku 2010 onemocněl schizofrenií, mne tato nemoc začala silně zajímat. Sice jsem docela lehký případ pacienta, ale přesto jsou věci, které si musím odepřít a které mi trochu chybí. Proto mne zajímají veškeré novinky i alternativní přístupy v oblasti léčby nemoci. Takovými informacemi se u nás veřejně málokdo zabývá, proto jsem se rozhodl vytvořit Blog o schizofrenii, který právě čtete.

Domnívám se, že přístup západní medicíny k léčbě této poruchy je naprostým základem pro všechny, kteří touto závažnou chorobou trpí. Odmítám aprioriní kritiku psychiatrie: setkal jsem se sice i se slabou lékařkou, která o mne jevila minimální zájem, ale kvůli přístupu mého (již skoro rok) nového psychiatra jsem v tuto oblast medicíny opět nabyl velmi silnou důvěru.

Ovšem západní psychiatrie sama uznává, že nezná jednoznačnou příčinu této nemoci. Antipsychotika (léky na léčbu psychóz, mezi které se řadí i schizofrenie) vznikla z velké míry náhodou. Z častého průzkumu novinek ve výzkumu této nemoci mám navíc dojem, že vědecká praxe je v tomto případě velmi těžkopádná. (Ale může to být jen můj soukromý dojem.)

Přesto věřím, že věda může dospět k daleko účinnějším technikám léčby. Kolují například informace, že nové zobrazovací metody umožňují mnohem lepší pochopení mozku. V MIT už vymysleli způsob, jak ovlivňovat geny u části nevidomých. Lze se často dočíst, že geny mohou být jednou z příčin nemoci.

Po roce 2000 se objevily minimálně dvě zásadní hypotézy (rybí tuk a oligodendrocyty - více v dalších článcích), které by mohly přinést další pokrok v léčbě. Ale kvůli zmíněné těžkopádnosti vědecké praxe se navazujících výzkumů objevilo velmi málo.

Domnívám se, že pro stabilizaci nemoci je vhodné hledat i jiné přístupy, jak se léčit. Setkal jsem se již s několika zajímavými systémy, kterým bych se zde chtěl věnovat důkladněji. Například ajurvéda, indický léčitelský systém, má pro duševně nemocné speciální nemocniční oddělení s propracovaným systémem péče o duši. Ale až v Indii.

Doufám, že nevyděsím nemocné z řad křesťanů. Církev obecně nemá důvěru v léčitele. Ale i někteří členové církví prý dokáží modlitbou uzdravovat. Možná by se křesťanští psychotici mohli orientovat i tímto směrem.

Je důležité zmínit informaci, že nejsem vystudovaný psychiatr, ale pouze laik - pacient s velmi hlubokým zájmem o nemoc. Proto si nedělám nárok, že by mé články byly stoprocentně přesné z vědeckého pohledu. Doufám, že na mé stránky občas zavítají i profesionálové, kteří v komentářích uvedou případné chyby na pravou míru.

Bude zde několik typů článků. Jednak mé postřehy a výtahy z jiných zdrojů, dále rozhovory se zkušenými psychology či psychiatry a do budoucna uvítám příspěvky od kohokoliv jiného, kdo má k nemoci co říci. Nechtěl bych se ale věnovat obsahu nemoci u jednotlivých pacientů, ty patří jejich psychiatrům, případně psychologům, nikoliv veřejnosti.

Vypozoroval jsem, že schizofrenie má docela špatnou pověst u veřejnosti. Budu se zde snažit uvádět některé informace na pravou míru. Doufám, že s veřejným míněním alespoň trochu pohnu.