Film Otázky pana Lásky

20. května jsem si zašel do frýdeckého kina Vlast. Byl jsem se podívat na film Otázky pana Lásky, který zobrazoval život jednoho zajímavého schizofrenika z ČR, Jiřího Lásky.

Film zobrazil souhrn videoústřižků z jeho života. Tento souhrn byl podle mne tak kompletní, že nabídl důkladný vhled do života nemocných. Bylo tam všechno, s čím jsem se potkal sám, nebo s čím jsem se potkal ve svém okolí. Traumatická zkušenost blázince a s tím spojeného vězení (v podobě ústavu), problémy s pamatováním si užívání léků (a řešení v podobě krabičky na léky), práce rukama na výrobě malých předmětů, ztracené případy kvůli alkoholu, nalezení zábavného odreagování od stavu duše, hledání spirituálního rozměru vlastní nemoci, odlišný pohled na realitu oproti běžnému vnímání, problémy s deorganizovaným myšlením a divnými myšlenkami či představami a tak dále.

Rudolf Steiner psal, že když člověk dokáže překonat chronická onemocnění a začne se zabývat nějakou činností v duchovní oblasti, která nebude spojena s nemocí, nalezne velkou vnitřní sílu. A to se podle mne Jiřímu Láskovi dokonale povedlo. Záliba v točení krátkých, zvláštně zajímavých a originálních videí, vysílání přes vysílačky a amatérský rozhlas, to všechno naplnilo jeho život kouzlem. A on tak dokázal získat sílu, která z něj podle mne působila i na další diváky v kině.

Film byl zvláštním způsobem piktoreskní, zobrazoval detailní a krásné momenty, malinkaté zábavy, drobné detaily ze života, ale i originální uvažování hlavního protagonisty a jeho nejbližšího okolí (Kdo léčí lidskou duši? A) Bůh, b) psychiatr, c) pan farář. Kolik andělů se vleze na špičku jehly? Kolik chce, oni mají svobodu. Postaráme se o sebe navzájem tak, že každý bude dělat tolik, kolik zvládne.). Ale definitivní pointu dala filmu máma hlavního hrdiny Jaroslava Lásková, když uvedla, že doufá, že tento film změní svět. 
Alespoň tak, aby se na nikoho nezapomnělo. 

Podle mne dost dobrý, ale zároveň jemný film, který ale neosloví každého podobně - silně osloví jen ty, kdo budou na stejné vlně. Mne film zaujal natolik, že jsem si jeho plakát odnesl z kina.