Narodil jsem se v Sušici, ale raději jako své místo narození udávám obec Lnáře, kde jsem poprvé onemocněl schizofrenií. Jelikož tento zlom, který se stal cca v roce před 7 lety hluboce zásáhl do mého vědomí - a natrvalo ovlivnil muj zbytek života. Jsem invalidní důchodce. Maluju od začátku mého duševního onemocnění. Když sem se poprvé ocitl s psychózou na psychiatrii, pociťoval sem velkou bolest a zoufalství. Nechtěl jsem se schizofrenií žít. Na pokoji se mnou byl jeden mladý hoch, kterého přeložili natrvalo do léčebny. Po něm zůstaly na stole papíry a pastelky. Jednoho dne jsem k němu sedl a začal malovat. A od té doby jsem s kratšími přestávkami nepřestal. Pomohlo mi to přežít mou první nejbolestivější hospitalizaci. Odvrátil jsem tak naprostou devastaci ducha. A od té doby i v těch nejhorších chvílich života je mé malování cesta k naději. A spatřuji v něm čím dál větší smysl. Vede mě k pořádku, smyslu, kázní a naději. A jsem moc rád, že mám tento dalo by se říct koníček. I když pro mne je to čím dál víc umění, které přesahuje (jak jsem více a více přesvědčen) dnes i můj život. Pro moje obrázky mám spoustu výkladů. V první řadě jsou to energetické mandaly harmonizujíci zraněnou mysl. Dále jsem na začátku maloval pro ženy. Nazýval jsem je "malované dopisy ženám". Jsou to prostě obrázky naděje a lásky.
Krásné, Jirko, též mi pomohlo malování, zpočátku mandaly a pak další pokusy. Popsal jste to výstižně. Vpočátcích nemoci jsem zažívala podobné pocity jako Vy. Tak vydržte! Přeji Vám hodně štastných chvil. Alice
OdpovědětVymazat