Ataky

Napsal pp (guest blogging).

Ataky - to nejhorší, co vás může během schizofrenie potkat.
Sám jsem jich zažil kolem desítky, všechny byly léčeny doma, protože jsem zde měl
výborné prostředí a podmínky a milující manželku. Nejdříve, zpočátku nemoci,
byly častější, pak byla 11letá odmlka a teď se 2krát ozvaly po padesátce.
Snad největší závislost pozoruji na ročním období, objevují se převážně na jaře,
někdy na podzim. Nejvíce ohrožující měsíc je květen.
Svým průběhem, uvržením člověka do středu bludů a halucinací ohrožují
člověka přímo na životě. Je to tím, že začíná tomu, co nemoc produkuje, věřit, že
ho stravuje, ničí a učiní ho neschopného cokoli dělat, vyjma základních potřeb,
tj. jídla a brání prášků. Ani to si člověk nemůže dělat sám, protože vnímání
reality a vše je natolik rozhozeno, že i dopočítání se, pamatování si, chystání,
systém v prášcích není schopen zvládnout. O vaření a dalších praktických
základních činnostech ani nemluvě. Jsem odkázán na 2-3 měsíce na lůžko,
závislý na pomoci nejbližších.
Vnitřní svět je pohroužen do vzpomínek, které stravují, do zmatených bludů a
halucinací, které jsou prožívány jako skutečné a nesmírně významné. Nejsem
schopen kromě nemocného světa prožívat nic. Nejsem schopen porozumět
ničemu, co ke mně přichází z vnějšího světa, jde-li třeba o řeč, TV, radio, o
počítači a knihách ani nemluvě. Jakákoli vlastní aktivita je naprosto vyloučena.
Člověk není schopen sám o sebe bojovat a postupné navracení se zdraví prožívá
jako znovuzrození. Do fantasmagorických představ se míchá převážně vlastní
život podivně zkarikovaný. Vnímání je překrouceno a objevuje se silná
vztahovačnost, což se ovšem vleče celou nemocí.
Představy jsou často megalomanické, ovšem k činu či jen třeba ústnímu projevu
je daleko. Vše je prožíváno vnitřně, potichu, ve sféře obraznosti, sluchových
halucinací a bludných myšlenek.
Během celé nemoci, ale při nastupujících atakách zvláště, se objevuje
schizofrenní opar ve vnímání, jakési smysly vnímané obluzení. V atakách a
často i během celé nemoci člověk vidí a slyší, přitom ovšem toto vidění a slyšení
vůbec nevnímá.
Člověk žijící sám a procházející schizofrenními atakami je mnohdy odsouzen
k záhubě, protože jeho vnímání reality je natolik deformováno, že je mu odepřeno
i to základní, potřebné k přežití.

pp, Esej č. 79, 29.12. 2008