Několik bodů „Co by měli prosadit“ aktivisté za práva duševně nemocných

Stejně jako gayové a jiné skupiny mají své aktivisty, měli by je mít i duševně nemocní. Slibné je v tomto směru občanské sdružení Kolumbus, ale to se zatím věnuje spíše lokálním projektům. Možná se takovým aktivistou stanu i já, to má ale čas, minimálně dokud nebudu mít slušný a kvalitní blog. Níže je seznam několika bodů, na co by se takoví aktivisté měli zaměřit.

Zákon o duševním zdraví

V zemích západní Evropy jsou tyto zákony v právním řádu běžné. Jejich zavedení dokonce vyžadují zásady OSN pro státní správu v oblasti péče o lidi s těmito poruchami. Jsou zaměřeny speciálně na silně duševně nemocné, kteří potřebují oporu druhé osoby. Upravují například obecná pravidla pro nedobrovolné umístění v léčebnách, stanovují pravidla takového pobytu. Jindy pomáhají nemocným lidem, aby snáze našli práci. Podle některých názorů, se kterými jsem se setkal, obecně zlepšují postavení takto nemocných ve společnosti. Více se lze dočíst například zde.

Transformace péče o duševně nemocné

Na západě je také běžnější domácí péče, kdy zdravotnický personál dojíždí za nemocným domů, a ten tak nemusí jít na několik týdnů do léčebny. Myslím si, že taková změna by obecně prospěla kvalitě života nemocných, protože život doma je pestřejší než dlouhé hodiny nudy na psychiatrickém oddělení. Pokud se nepletu, tak lidé z občanského sdružení Kolumbus spustili petici za takovou změnu. Domnívám se, že částečnou náhradu za transformaci péče může nabídnout systém ITAREPS, který pomáhá dopředu diagnostikovat blížíci se relaps (návrat nemoci), a tak se pacient vyšší dávkou léků vyhne nemocnici.

ITAREPS

Ale i ITAREPS potřebuje aktivistickou oporu. Některé zdravotní pojišťovny totiž systém nechtějí podporovat - přestože může podle odhadů zabránit až sedmdesáti procentům atak (a podle japonského zdroje až devadesáti). Již jsem domluvený s tvůrcem tohoto systému, Filipem Španielem, že s ním udělám rozhovor.

Chráněné dílny pro duševně nemocné

Je zde ještě jeden problém, který mne napadá, a to ten, že chráněné dílny v poslední době docela silně živoří a nemohou již získávat dotace tak dobře, jako v předchozích letech. Možná je za tím pravicová vláda, možná konec dotačního období Evropské unie. Vláda by ale měla prostřednictvím nějakého ministerstva zavést institut pravidelných dotací pro sociální dílny, aby byla jejich existence co nejvíce stabilní. Přeci jen jsou pro těžší schizofreniky docela důležité.