pp: Standard a norma – vychýlení

Napsal pp (guest blogging).

Bývá zdůrazňováno, že není dobré prodlévat v myšlenkách v minulosti. Souhlasím. Přesto si myslím, že revize dřívějšího života je občas dobrá. Vzpomínky se musí brát i s rizikem fabulace a jejich nepřesnosti. Promítnout si vlastní život a zejména svou nemoc, až kam má vlastní paměť sahá. Vytýčit si rozhodující body a chvíle v životě, kdy se nemoc projevovala. Je dokázáno a domnívám se, že tomu můžeme věřit, že naše nemoci jsou zděděné. Můžeme si pro zajímavost nalézt mezi svými předky toho či ty, kteří jsou v nemoci našimi předchůdci. Samozřejmě mnohdy se nám to nepodaří. Vrozená nemoc se jistě projevovala odlišnostmi již v raném a pozdějším dětství. Ať se nám to může zdát jakkoli nepravděpodobné.
Obvykle v období puberty a mládí se kryptogenní stav projeví, nemusí jít o stav, kterého si okolí všimne. Stav může zůstat po různě dlouhou dobu kryptogenní až nějakým způsobem manifestovaný. Až se nemoc nějakým způsobem plně manifestuje, je dobré se ihned začít léčit, ale obvykle již i tak bývá pozdě. Manifestovaná a diagnostikovaná nemoc je nejmodernějšími léky a psychoterapií jistě léčitelná, ale jistě i nevyléčitelná. Ale zázraky se dějí. Čím dříve získáme na svou nemoc sebenáhled, tím lépe. Pak už je jen krůček k správnému sebehodnocení a možné sebekritice. Ono se to mnohdy lehce píše, ale vše toto může trvat velmi dlouhou dobu. K otázce stressorů – je zde názor, že kdyby se nevyskytly, nemoc by se nemusela projevit či názor druhý, že by se vyskytly jiné a nemoc by se stejně projevila. Jsem zastáncem druhého pohledu.
Nemoc může přinést i pozitiva – např. dříve neprojevené umělecké nadání, dostatek volného času na invalidním důchodě i jiné a při získání potřebného odstupu a zralosti pocit třeba i trvalé spokojenosti a štěstí. Jsou i věci, které nemoc neomezuje – osobní charakter, identitu, možnost volby cesty a přístupu k životu.
Hovoří se někdy zcela chybně o schizofrenii jako o rozpadu osobnosti. Nemoc a naše vlastní osobnost jsou zcela rozdílné věci. Za ideál bych považoval ani ne tak nemoc zcela vyléčit, což zřejmě není dost dobře možné, ale integrovat nemocného tak, aby byl schopen relativně plnohodnotného života.
Velmi obtížnou se jeví i sociální problematika postižených a tlak na výkon zaměřené společnosti. Obrana postižených, kteří mají obvykle dost starostí sami se sebou  - tím se téměř úplně nuluje možnost společného prosazování zájmů. Jsme jen malou menšinou a navíc většinou obtížně pochopitelnou, když mnohdy jsme i obtížně to své vůbec schopni artikulovat.
Pochopení, chápaní našich problémů ze strany většinové společnosti je zřejmě běh na dlouhou trať. Ovšem dívejme se především sami na sebe, na to jak dokážeme rozdílnost mezi postiženými a normálními jedinci chápat a vyjadřovat z naší strany.
Jde o schopnost sebevyjádření a sebereflexe a z toho vyplývající pohled na další věci.

napsal pp.

(Tvorba) Michal Zemánek: Básně I

Rozhodl jsem se, že na tomto blogu budu zveřejňovat rovněž literární tvorbu schizofreniků. Zde přináším básně ostravského básníka - schizofrenika Michala Zemánka.

XXX

Trocha smutnění zbyla mi pro vás,
za všechny zážitky,
krve vzorky
a vroucí polibky,

odlitky slávy,
co pro tebe vzňala se,
když střecha hoří,
ubývá na kráse.


XXX

Můžu dostat cokoli-
pikovou dámu
i pytel cukru.
Chtěl bych si jen sáhnout.
Kdo mi to dovolí?
Mé slzy nejsou,
tolik smutku.

XXX

Loď je velká,
samé stíny,
plujeme sami,
tolik špíny.

Osudy bez srdcí končí v moři.
Nezůstaneme spolu,

voda hoří.

XXX

Můj čas se ztratil.
V nebi není místo,
musím čekat na samotu,
dlouhý okamžik těch nejhorších jistot.

XXX

Květina

Byla jsi krásná,
červená,
modrá,
žlutá na povel,
někdo tě ulomil,
někdo tě pošlapal.

Žádné odvolání.

Všechno je,
jak má být.

Vánoční dárek: 10 chvalozpěvných písní o bláznech

Být blázen není špatné. Člověk má více času na své záliby, vidí svět z jiného pohledu, zažívá věci nad rámec všední reality a podobně. Jsem jako schizofrenik blázen? Podle mne ano, ale chápu to spíše jako pozitivní označení. Více na téma slovo "blázen" napíšu v některém dalším příspěvku asi v lednu. Nyní si ale vychnutnejte 10 písní o bláznech, které jsem našel na Youtube. Je to můj vánoční dárek pro čtenáře.

Václav Koubek - Bláznivá

Zvlášňý škola - Blázen

Karel Vepřek- Blázen

Garage - Blázen

Vltava - Blázen

Dva Dva - Blázen

Wohnout - Blázni

Pavel Novák - Blázen

Traband - Tichý muž

Tomáš Klus - 17B

pp: Standard, norma a možnost vykolejení z nich.

Napsal pp (guest blogging).

Nemám rád pojem fungování v souvislosti s jednáním lidského jedince. Přesto
ho tentokrát použiji, protože je běžný a často se vyskytuje.
V souvislosti s fungováním je důležité, zda mohu a zda chci fungovat.
V případě, že i přes léčbu to nejde, nemohu fungovat, měl bych si najít někoho,
kdo mi základní fungování umožní. Prvotním mým zájmem budiž finanční
zajištění. Bez peněz na mou vlastní existenci to nejde, to by měla být prvotní
starost toho, kdo se dostane do psychických potíží. Nemocný ovšem bývá
v takovém stavu, že mu často jeho finanční situace jako prvotní nepřipadá.
Za další by se psychicky postižený měl starat o výběr partnera, což bývá
vzhledem k závažnosti a osudovosti postižení i k situaci, ve které se nemocný
ocitne či postupně ocitá úkol velmi těžký a velkou roli tu hraje štěstí. Není to
jen o tom mít příjem a partnera, ale bez těchto dvou věcí je situace nemocného
často neřešitelná ono „ navíc nad toto“ je mnohdy naprosto nedosažitelné.
Nemohu-li fungovat potřebuji pomoc okolí a to znamená, snažit se, pokud
to jde, se neizolovat, nezavírat se před vnějším světem jen do světa svého a
zvyšovat svoji odolnost vzhledem k nárazům z vnějšku. Bez rodiny, bez přátel a
známých, v závislosti jen na sousedech a lékařích je situace těžká. Víme dobře,
že lékař v naprosté většině není schopen odhadnout stav pacienta v ordinaci a
ani to po něm vzhledem k tomu, jak funguje naše zdravotnictví nemůžeme chtít.
Tam, kde je více medicína opřena o objektivní metody je situace s léčbou snad
jednodušší.
 Jsou i lidé, kteří nechtějí fungovat, nechtějí být zdraví, je jim v jejich vlastním
světě dobře, jsou tak postiženi, že jim to vzhledem k fatálnosti celoživotního
postižení ani nelze brát, rezignovali na boj s nemocí a je to také životní postoj,
který by měl být plně respektován, protože i tito lidé mohou mít pravdu.
Nejdříve bych měl sám sebe otestovat jak funguji v rodině. Pokud rodina
usoudí, že funguji jakž takž v normě, mám šanci se odrážet dál. Ať jsou rádi ti,
kteří své nejbližší mají a při aspoň nepatrném zlomku sebereflexe by se měli
nad svým vztahem k nejbližší rodině zamyslet především na tomto poli činit.
Manžel, manželka, partner, nejbližší rodina jsou pro nemocného důležitější
než kdokoli jiný. Budování dobrých vztahů zde je pro nemocného mnohdy
těžké, mnohdy se pokazí, ovšem domnívám se, že právě ti nejbližší, kteří nás
znají nejlépe každou snahu ocení a navíc nám mohou dát, to co jinde zpravidla
nedostaneme – city, radost a lásku. I širší rodina nás zná mnohdy od dítěte a náš
osud ji nebývá lhostejný.
Budování přátelských vztahů často následuje po životním krachu, velkých
životních problémech a záleží na tom, jak jsme schopni se zvednout a jít dál.
Jsme citlivější než jiní, velice nás bolí mnohdy sebemenší zraňování citové.
Vyrovnat se se světem jak ho většinová „normální“ populace vnímá, to je
problém, který by měl být úkolem jedním z nejdůležitějších. Když se nám
nepodaří se s tímto vyrovnat, měli bychom ho jako menšina s pochopením
nahlížet.
Přátelské vztahy jsou velkou vzpruhou a je jedno , zda jsou se stejně
postiženými či „zdravými“ Po celoživotních zkušenostech bych se ovšem
se svěřováním a vůbec oznamováním našeho postižení vzhledem ke zdravé
populaci vyhýbal, naše problematika je natolik specifická a pro velkou většinu
lidí nepochopitelná, že „toto naše tajemství, které si neseme“ říct jen lidem
některým, velice individuálně.
Neznamená začátek nemoci nutně konec našeho studia. Pamatuji, jak sestřičky
ze 17c na mě čekávaly v noci, když jsem se vracel ze zkoušek na VŠ, kde jsem
ranním vlakem z PL v Opavě odjížděl. Studium jsem s úspěchem absolvoval i
při paranoidní schizofrenii.
Rovněž to není konec práce. Jen člověk musí přehodnotit často svou životní
cestu a dát se třeba jinudy. Pokud to jde, pracovat by se měl snažit a pokud to
nejde, hledat svou životní cestu v aktivitě i na důchodě.
Pokud už dojde k tomu, že práce není možná, je tu činnost, třeba hobby, které
může přinášet i větší osobní naplnění než práce.

napsal pp.

Rozhovor s Filipem Španielem, tvůrcem systému ITAREPS

Již jsem na svém blogu několikrát informoval o zajímavém systému pro prevenci relapsu ITAREPS. Pacienti v něm posílají do informačního systému smsky o svém zdravotním stavu.  Tento systém potom může odhalit blížíci se relaps - následně doktor zvýšením medikace může pomoci návratu nemoci zabránit. Nyní přináším rozhovor s jeho tvůrcem, Filipem Španielem.

Jak jste dospěl k prvotní myšlence, že založíte systém ITAREPS? Co Vás inspirovalo?

Bylo to někdy v roce 2004 ... Myšlenka byla naroubovaná na moji práci s pacienty u nás na klinice. Už od poloviny 90. let v PCP pořádáme psychoedukační skupiny pro bývalé klienty a jejich příbuzné. Takže jsem viděl nemocné během hospitalizace, což byla moje hlavní náplň práce, řadu z nich ve své ambulanci a většinu s odstupem na našich skupinách. Relaps byl vždy naprostou zhoubou, dal obvykle do pohybu otáčecí dveře, kterými se nemocný stále znovu a znovu dostával do lůžkového zařízení. A s tím nastoupily nemilosrdně i prohlubující se problémy v rodině, zaměstnání, škole, vztahu s nejbližšími. Protože už v té době bylo mezi lidmi více mobilních telefonních čísel, než obyvatel, zkusili jsme tyhle malé krátkovlnné vysílačky zapřáhnout do služeb prevence relapsu psychotického onemocnění. Do dneška se divím, jak dobře to funguje.

Co přesně znamená název, slovo ITAREPS?

Znamená to anglickou zkratku pro informačními technologiemi podporovaný program prevence relapsu schizofrenie.

Slyšel jsem, že někde v České republice systém už funguje. Můžete vyjmenovat oblasti, ve kterých funguje a jaké jsou s ním zkušenosti?

V ČR funguje systém úplně všude a už dobrých 8 let. Máme ale malý problém - nechtějí ho pojišťovny, nechce ho řada ambulantních psychiatrů. V obou případech je brzdou to, že jde o zcela nový přístup. V psychiatrii obzvlášť. Jde totiž o obor, kde má lékař naprosto výsadní postavení už dobré století. Nepoznali jsme tonometry, EKG, EEG, neexistují téměř žádné přístroje. A najednou chceme po profesionálech, aby část své autority podstoupili elektronickému systému. To bude chtít čas.

Podle Vašich údajů může zabránit až sedmdesátí procentům relapsů. Podle čeho tento systém rozpozná, že se relaps blíží?

Pacient s psychózou, v drtivé většině s diagnózou schizofrenie, každý týden pomocí mobilního telefonu odesílá do elektronického systému jednoduchou SMS zprávu o svém stavu. Vyplnění trvá asi minutu. Hlavní přidanou hodnotu je složitý matematický algoritmus, který umí rozpoznat konfigurace příznaků ohlašující jemné náznaky hrozícího relapsu. Automaticky tuto událost oznámí pomocí e-mailu lékaři, který okamžitě upravuje medikaci. Pokud jde o účinnost, máme řadu studií, které prokazují stále stejné číslo – snížení počtu hospitalizací o 70%. V prestižním americkém psychiatrickém časopisu ale  na podzim vyje zcela nezávislá studie z Japonska, kam jsme program vyvezli. Tady nalezli téměř 90% snížení počtu relapsů. Program, jehož provoz nestojí téměř nic, jehož obsluha nevyžaduje téměř žádnou  časovou investici,  může změnit obraz psychiatrie a zlepšit osudy tisíců lidí.

Server mobilmania píše, že je možné, že v letošním roce možná tento systém skončí. Jaký je aktuální stav?

Dlouhá léta jsme jaksi dřeli kýlem o dno. Neměly zájem pojišťovny, ale ani lékaři. Sháníme peníze kde se dá, aby ty tisíce pacientů, kteří už v systému jsou, nepřišli o hlídacího psa relapsu.  S odřenýma ušima přežijeme do konce  tohoto roku. To vše přesto, že program je v sazebníku zdravotních výkonů a tudíž by měl být podle zákona proplácen pojišťovnami. Není. Ale snad se to příští rok změní, máme náznaky pozitivních signálů. Už to  ale trvá příliš dlouho...

Systém funguje již od roku 2005 na dobrovolné bázi. Jak se Vám dařilo získávat peníze na jeho fungování?

Všelijak. Je to dosti absurdní. Poměr nákladů a výnosů je u programu 1:3. To znamená, že investujete korunu do provozu a ta se vám vrátí jako tři koruny uspořených nákladů na hospitalizace. Kromě primárního prospěchu pro nemocného je tady i výrazná úspora peněz. Ale to ve stávajícím systému není argument. Peníze získáváme z darů od farmaceutických firem. S nimi ale nijak provázáni nejsme, jde o akademický podnik.

Čím si vysvětlujete nezájem pojišťoven tento systém financovat? Jsou za tím nějaké lobbystické tlaky nebo něco podobného?

Myslím, že si to lze vysvětlit spíše úpornou setrvačností systému a výraznou odolností vůči jakýmkoliv změnám. Ale všude jsou osvícení lidé, pojišťovny nevyjímaje, kteří s  námi začali jednat a to je velmi dobrý příslib do budoucnosti. Bez podpory vlastních uživatelů programu, pacientů  i rodinných příslušníků ale neprorazíme. Otázka tedy je, pomohou nám prolomit ledy i čtenáři tohoto blogu?

Jak to aktuálně vypadá? Myslíte si, že se nakonec podaří systém ITAREPS prosadit?

Stoprocentně ano. Jenom je nebezpečí, že se nebude jmenovat ITAREPS a nepřijde od nás, ale po pár letech třeba z Ameriky, nebo kdovíodkud. Jsme první na světě, ale půda, na které by mělo semínko našeho programu vyklíčit, je vyprahlá. Velmi rychle tohle výsadní postavení můžeme ztratit. Kolikrát se to už v naší historii stalo?

Domníváte se, že by systém v případě jeho schválení mohl nějak výrazně zpropagovat Českou republiku?

Jsem přesvědčen že ano. Prozatím jsme ale známi spíše v negativní souvislosti:  jako psychiatrický systém, který je postavený na léčebnách z doby monarchie. Působíme tak trochu jako psychiatrický skanzen. Stálo by za to něco změnit, že?

Občas se u nás mluví o tzv. transformaci péče. Jde v ní o to, že duševně nemocní nebudou muset chodit do léčeben, ale bude o ně postaráno doma. Systém ITAREPS mi připadá, že tržní cestou provádí tuto transformaci. Souhlasíte se mnou?

Neviděl bych na tom nic tržního. Rozhodně jde  ale ITAREPS  směrem, který transformace jasně ukazuje, od léčeben k ambulantní a komunitní péči, od půlročních hospitalizací v cimrách po 8-10 k důstojnému životu ve většinové společnosti.

Domníváte se, že prosazení tohoto systému může přinést ještě nějaké společenské změny v péči o schizofreniky?

Domnívám se, že sám o sobě nikoliv, ale v kontextu ostatních změn jistě. Struktura psychiatrické péče v naší zemi je neblíže Gruzii a Ázerbájdžánu. Tohle chceme?

Máte v plánu s tímto systémem do budoucna proniknout i do zahraničí?

Pracuje se na tom. Nenápadný půvab našeho systému je, že ho od stolu doma můžeme otevřít kdekoliv ve světě do dvou měsíců. Máme stránky v arabštině, čínštině, malajštině, francouzštině... Jsme připraveni na cokoliv.

rozhovor zpracoval Petr Salamon

MUDr. Filip Španiel, Ph.D.

"Pracoval po absolutoriu lékařské fakulty na psychiatrickém oddělení v Pardubicích. Zde se stal rovněž ředitelem nově založeného občanského sdružení, které vytvářelo mimonemocniční model péče o pacienty s psychotickou poruchou. Od té doby se datuje jeho profesionální zájem o prevenci relapsu psychóz a psychoedukaci. Po svém nástupu do Psychiatrického centra Praha, kde dnes působí, se začal podílet na psychoedukačních programech pro pacienty s psychotickým onemocněním. Kromě psychosociální léčby u schizofrenie, se věnuje základnímu výzkumu tohoto onemocnění zejména s využitím funkčních zobrazovacích metod. Kromě své klinické práce působí jako odborný asistent na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy." (Zdroj: www.psychosy.cz)

Jsou schizofrenici opravdu nebezpeční?

Podle Cyrila Höschla bývá agresivita přítomná jen u pěti procent pacientů se schizofrenií. Psychiatrické statistiky a výzkumy přesvědčivě dokázaly, že agresivita u duševně nemocných osob není větší než u ostatní populace. Pokud psychiatričtí pacienti nezneužívají alkohol či drogy, jejich agresivita se nijak neliší od stupně agresivity duševně zdravých lidí.

Celý dojem o agresi u schizofreniků vytvářejí média, která se ráda chytají žhavých témat. A když tedy spáchá nějaký zločin schizofrenik, je to pro ně lákavé, protože schizofrenie je něco podivného, mimo běžný standard populace. Pokud by zločin spáchal někdo například s dřevěnou nohou, tak by to média vůbec nezajímalo. O mnoha schizofrenicích, kteří normálně pracují (učitel na vysoké škole, učitel angličtiny, zaměstnanci ostravských železáren) nikdo nepíše. Je zde sice pokus vyrovnání ze strany filmové produkce (film o nositeli Nobelovy ceny Johnu Nashovi, film o českém schizofreniku Jiřímu Láskovi), ale filmy mají přece jen menší dosah než média.

Pokud už nějaký schizofrenik nebezpečný, je to především kvůli bludům. Pod jejich vlivem si myslí, že některé osoby v okolí ohrožují jeho existenci a podobně. Nikdy proto nespáchá promyšlený zločin, vždy jedná pod tíhou aktuálních myšlenek. A zde podle mne dochází k selhání psychiatrie, protože pokud by byl pacinet ve stabilizovaném stavu, těžko by k něčemu takovému došlo.

Jak píše prof. Höschl, „se stejnou logikou bychom se mohli ptát, proč „jen tak volně běhají na svobodě“ děti z rozvrácených rodin, když se ví, že jsou v porovnání s dětmi z úplných rodin také častěji původci násilných trestných čin.“ Ve stejném článku rovněž uvádí: „Podobně uvržení šílenců „zpět do okovů“ by znamenalo takový zásah do lidských práv drtivé většiny nemocných, co neublíží ani mouše, že by na to celá společnost katastrofálně doplatila.“

Brněnský psychiatr, dr. Zahradník, se kterým jsem dříve dělal rozhovor, zase uvádí, že schizofrenici jsou spíše “ohroženi tím, že agresi obrátí proti sobě (je vyšší výskyt sebevražd), a rovněž tím, že se sami stanou obětí násilí.“

Cyril Höschl v pořadu Hyde Park Civilizace: Systém ITAREPS by se měl rozšířit napříč Českou republikou

V České televizi, v pořadu Hyde Park Civilizace, vystoupil známý český psychiatr Cyril Höschl. Sice se většinu pořadu věnoval stavu společnosti a dalším tématům, ale určitá část rozhovoru byla věnována i schizofrenii. Pořad je volně k shlédnutí. Pokud Vás zajímá jen část věnována schizofrenii, posuňte si čas zhruba na 29:10.

V úvodu pořadu se objevil krátký exkurz do historie psychiatrie. Autoři pořadu v něm například uváděli, že se dříve psychiatři dělili na práškaře a duchaře – podle toho, kde spatřovali příčinu nemoci a jak ji chtěli řešit. Současnost oba proudy sblížila. I podle Höschla se  v posledních dvaceti letech objevil velký pokrok v neurovědních disciplínách, ze kterého bude psychiatrie těžit dál. Nyní se například nově pro léčbu depresí používá magnetická stimulace.

Po části věnované náladě české společnosti se objevil krátký spot o českých novinkách v psychiatrii. Zmíněn byl projekt ITAREPS. Jeho jádro spočívá v tom, že pacienti posílají smsky do systému, který dokáže odhalit riziko blížícího se relapsu. Jeho citlivost dosahuje citlivosti EKG.

Ve spotu byl rovněž zmíněn nový objev doktora Horáčka, podle kterého kombinace latentní toxoplasmósy (cizí bakterie z kočky latentně přítomné v cystách) a genetických předpokladů může vést k propuknutí schizofrenie. Pokud se výsledky potvrdí, můžou se otevřít nové dveře v léčbě a prevenci schizofrenie.

Höschl později dodal některé zajímavé informace k ITAREPSu. Je přesvědčen, že bude časem fungovat napříč Českou republikou. Zmínil i jednu novinku. Podle nové dohody s VZP se systém vyzkouší na určité skupině pacientů (buď na definované kohortě, nebo v geografické oblasti) a podle výsledků by se poté mohl rozšířit i dále. Tak by mohlo padnout nebezpečí blokace tohoto slibného systému ze strany českých pojišťoven.

Krátce o Sahádža józe

Jak jsem již uvedl v jednom dřívějším příspěvku, zkusím jít nyní cestou sahádža jógy a uvidím, jak dalece mi dokáže pomoci s mou nemocí. Rád bych tuto metodu nyní představil.

Sahádža jóga je moderní forma meditace druhé poloviny dvacátého století, kterou vymyslela Šrí Mátadží Nirmala Déví. V základu této metody je práce s materškou energií, čili kundalíni. To je je jakási energie či síla protékající páteřním kanálem od spodu páteře po hlavu. Její část je aktivní, ovlivňuje naši sílu a harmonii, a druhá její část spí v křížové kosti. Cílem sahádža jógy je tuto energii probudit pomocí přikládání ruky na různé části těla spolu s opakováním konkrétních afirmací.

Podle obecné indické filosofie je člověk tvořen nejen fyzickým tělem, ale i duší, kterou tvoří energetický systém plný kanálků a bodů. Ten se nachází uvnitř a v okolí našeho těla. V něm mohou být různé bloky, místa temné energie, kudy energie tak dobře neproudí. A to potom může vést k různým nemocem. Právě sahádža meditace způsobuje, že se tyto energetické bloky čistí.

Jak vyplývá z webových stránek www.nirmala.cz, pomáhá sahádža jóga při různých nemocech. Například v Austrálii dělali průzkum, podle jehož výsledků pomáhá při léčbě ADHD. Jistá Češka na tomto webu píše, jak ji tato technika pomohla při léčbě zdravotních problémů se žaludkem.

Co je podle mne docela velkou výhodou této metody, je její základní pravidlo: meditace musí být poskytovány zdarma, povoleny jsou pouze dobrovolné příspěvky na pronájem meditačního sálu. Rád se proto stanu testerem, zda sahádža jóga pomáhá při léčbě schizofrenie. Jak jsem již totiž psal – podle ajurvédy spočívá léčba mé nemoci v detoxikaci duše a těla. A právě s duší by mi mohla sahádža pomoci.

Vybrané vědecké noviny z července 2013

Se schizofrenií může pomoci také Famotidin 

(3. července)

Vědecký tým vedený profesorem Jesperem Ekelundem objevil další látku, která může pomoci při léčbě schizofrenie. Jedná se o Famotidin, který se od osmdesátých let 20. století používá pro léčbu pálení žáhy. Když jej podali skupině pacientů se schizofrenií ve vyšších dávkách (tak aby ovlivnily histaminový systém v mozku), dospěli k pozitivnímu zjištění. Po jednom týdnu začaly jejich příznaky mizet a do čtyř týdnů vymizely výrazně. Famotidin ale zatím nemůže být používán, protože není prokázána jeho bezpečnost při podávání ve vysokých dávkách. Výzkum ale ukazuje, že potenciálním cílem léčby schizofrenie nemusí být jen dopaminový, ale také histaminový systém.

Zdroj: 
Medical news today: Famotidine Blocks Histamine H2 Receptor, Offering New Treatment For Schizophrenia

Proč schizofrenikům chybí motivace?

 (12. července, 17. července)

Na to se zaměřil výkum Jamese Golda z Marylandské univerzity. Zjistil, že nemocní nechtějí obětovat nepohodlí možnému zisku v budoucnosti. K tomuto závěru dospěl pomocí psychologického testu, ve kterém schizofrenici měli na výběr ze dvou variant. Buď vynaloží větší úsilí, aby dospěli k většímu zisku, nebo úsilí mnohem menší, rovněž s menším výsledkem. Většina nemocných si v testu vybrala druhou variantu.

Vědci z Michignské univerzity rovněž udělali pokrok ve výzkumu negativních symptomů schizofrenie. Zjistili, že tyto vyplývají z problému v jedné oblasti přední části mozku (orbitofrontal kortex). A pokud se další výzkum na léčbu této části zaměří, může být objeven způsob, jak zmírnit negativní příznaky.

Zdroj:

Medical news today: Lack Of Motivation In Schizophrenia
Medical news today: Schizophrenics Likely To Benefit From Brain Discovery

Odpověď na to, proč schizofrenici tak často kouří

(3. července) 

Paměť je závislá na pyramidálně uspořádaných mozkových buňkách v přední části mozku. Ty se musejí navzájem aktivovat a to se děje, jak vědci z univerzity v Yale zjistili, prostřednictvím neurotransmiteru acetylcholinu, který aktivuje proteiny v nikotinových receptorech. Tyto receptory mají schizofrenici pozměněné.

Kouření cigaret jejich funkci posiluje, čímž dochází ke snížení míry dezorganizace myšlení. Podle informace, kterou jsem našel na internetu, až 88 % schizofreniků kouří. 

Zdroj: 
Medical news today: Discovery Of Protein Essential For Cognition And Mental Health

Kouření marihuany v adolescenci narušuje mozkové funkce

 (24. července)

V dospělosti ne, ale v adolescenci ano, může kouření marihuany narušit mozkové funkce a proces poznávání. Navíc zvyšuje riziko rozvinutí vážných psychiatrických potíží, jako je například právě schizofrenie. Výzkumníci z univerzity v Marylandu to zjistili díky pokusům na mladých myších. Zjistili, že i když byly vystaveny marihuaně jen po krátký čas, zůstaly mozkové abnormality přítomné i v dospělosti. Jejich zjištění se dá vysvětlit tím, že přední části mozku (které jsou schizofrenií nejvíce poškozeny) dozrávají až během adolescence.

Zdroj: 
Science Daily: Marijuana Use in Adolescence May Cause Permanent Brain Abnormalities, Mouse Study Suggests

Několik bodů „Co by měli prosadit“ aktivisté za práva duševně nemocných

Stejně jako gayové a jiné skupiny mají své aktivisty, měli by je mít i duševně nemocní. Slibné je v tomto směru občanské sdružení Kolumbus, ale to se zatím věnuje spíše lokálním projektům. Možná se takovým aktivistou stanu i já, to má ale čas, minimálně dokud nebudu mít slušný a kvalitní blog. Níže je seznam několika bodů, na co by se takoví aktivisté měli zaměřit.

Zákon o duševním zdraví

V zemích západní Evropy jsou tyto zákony v právním řádu běžné. Jejich zavedení dokonce vyžadují zásady OSN pro státní správu v oblasti péče o lidi s těmito poruchami. Jsou zaměřeny speciálně na silně duševně nemocné, kteří potřebují oporu druhé osoby. Upravují například obecná pravidla pro nedobrovolné umístění v léčebnách, stanovují pravidla takového pobytu. Jindy pomáhají nemocným lidem, aby snáze našli práci. Podle některých názorů, se kterými jsem se setkal, obecně zlepšují postavení takto nemocných ve společnosti. Více se lze dočíst například zde.

Transformace péče o duševně nemocné

Na západě je také běžnější domácí péče, kdy zdravotnický personál dojíždí za nemocným domů, a ten tak nemusí jít na několik týdnů do léčebny. Myslím si, že taková změna by obecně prospěla kvalitě života nemocných, protože život doma je pestřejší než dlouhé hodiny nudy na psychiatrickém oddělení. Pokud se nepletu, tak lidé z občanského sdružení Kolumbus spustili petici za takovou změnu. Domnívám se, že částečnou náhradu za transformaci péče může nabídnout systém ITAREPS, který pomáhá dopředu diagnostikovat blížíci se relaps (návrat nemoci), a tak se pacient vyšší dávkou léků vyhne nemocnici.

ITAREPS

Ale i ITAREPS potřebuje aktivistickou oporu. Některé zdravotní pojišťovny totiž systém nechtějí podporovat - přestože může podle odhadů zabránit až sedmdesáti procentům atak (a podle japonského zdroje až devadesáti). Již jsem domluvený s tvůrcem tohoto systému, Filipem Španielem, že s ním udělám rozhovor.

Chráněné dílny pro duševně nemocné

Je zde ještě jeden problém, který mne napadá, a to ten, že chráněné dílny v poslední době docela silně živoří a nemohou již získávat dotace tak dobře, jako v předchozích letech. Možná je za tím pravicová vláda, možná konec dotačního období Evropské unie. Vláda by ale měla prostřednictvím nějakého ministerstva zavést institut pravidelných dotací pro sociální dílny, aby byla jejich existence co nejvíce stabilní. Přeci jen jsou pro těžší schizofreniky docela důležité.

Mé dosavadní zkušenosti při léčení schizofrenie alternativní medicínou

Od vyléčení své první ataky jsem vyzkoušel různé léčitelské metody. Dnešní doba má tu výhodu, že jich je docela hodně, a tak mám před sebou ještě dlouhé objevování různých nových způsobů. A chovám si naději, že díky nim budu časem úplně vyléčený. Ostatně po absolvování těch věcí, které zde popíši, byla má druhá ataka mnohem slabší než ta první. Tak slabá, že jsem byl schopen (i když s potížemi) fungovat v realitě a nemusel jsem odejít do léčebny.

První věcí, kterou jsem vyzkoušel, byla tradiční čínská medicína. Frýdecký léčitel čínské metody, u kterého jsem byl, označil za příčinu nemoci porušený průtok lymfy vzadu na krku, a jeho cílem bylo rozmasírovat tuto oblast - tak, aby mrtvé buňky z mozku mohly odcházet volně do těla. Bohužel jsem zapomněl na jednu jeho návštěvu a od té doby už si mne zvát nechtěl. Nicméně podle jeho doporučení mne můj táta masíruje dodnes.

Další metodou byly Jonášovy kapky, nazvané podle léčitele Jonáše. Léčitelka, která touto metodou pracovala, nejdříve pomocí elektrického přístroje zjistila toxíny v mém těle, a následně mi předepsala kapky, abych se vyčistil. Byly to kapky k užívání každý večer, které měly detoxikovat můj mozek, například od nevyřešeného emocionálního konfliktu. Bohužel mi trochu dělalo problém to, že kapky obsahovaly alkohol.

Třetí metodou byla kompletní ajurvédská detoxikace. Jednalo se o desetidenní pobyt plný masáží, klystýrů, zdravého jídla a podobně, jehož cílem bylo odstranit všechny škodliviny zevnitř mého těla. Metoda sice nebyla zaměřena primárně na mozek, ačkoliv mám pocit, že právě ajurvéda mi pomohla nejvíce. Součástí byla například procedura širodhara, jejíž podstatou bylo lití teplého oleje na čelo. Asi se tím měly harmonizovat funkce mozku, na internetu jsem našel, že je to metoda vhodná právě pro léčbu schizofrenie. Asi nejvýraznějším negativem této metody je její vysoká cena.

Objevil jsem na internetu krátké video pojednávající o ajurvédě, ve kterém bylo zmíněno, že tato klasická indická medicína si dokáže poradit i se schizofrenií. Cestou k jejímu vyléčení je detoxikace těla i duše. Proto do další ataky zkombinuji dvě techniky, které mi s tímto pomůžou, a uvidím, jaký budou mít výsledek. Je to jednak ajurvéda, o níž jsem již psal výše, a také sahádža jóga, o které napíši v jednom z dalších článků.

Česká marihuana obsahuje příliš velké množství THC

Podle výzkumníků z psychiatrického centra Praha (zprávu přinesly české noviny, například Aktuálně.cz a Novinky) je v českém šlechtěném konopí obsažen příliš vysoký podíl THC (tetrahydrokanabinolu) oproti kanabidiolu. Zatímco THC je psychoaktivní látkou, která podporuje změny vnímání a může rozvinout schizofrenii, kanabidiol uklidňuje a může sloužit zároveň jako brzda proti propuknutí nemoci. Kanabidiol dále navozuje pocity ospalosti a úlevy od úzkosti. Podíl THC se v šlechtěné rostlině pohybuje kolem dvaceti procent.

Co je na zprávě zajímavé, je to, že v mezinárodní vědecké komunitě se zkoumá, zda by kanabidiol nešel použít jako lék na schizofrenii. Možná se v budoucnu bude šlechtit také naopak a pacienti na předpis dostanou marihuanu s velkým podílem kanabidiolu. Ale to už jsou jen moje nápady.

Magazín Science Daily nedávno přinesl zprávu, podle které konopí nezvyšuje množství dopaminu v mozku (což by byla přímá cesta do schizofrenie), ale naopak jej snižuje. Asi je to tedy spíše psychologický než fyziologický spouštěč.

Zdroje:

Aktuálně.cz: České konopí je extrémně nebezpečné, zjistili vědci

Science Daily: Long-Term Cannabis Use May Blunt the Brain's Motivation System

Co je podle mne schizofrenie

Většina doktorů říká, že schizofrenii způsobuje hlavně pokažená chemie v mozku. Podle převládající teorie jde o to, že je v mozku příliš dopaminu nebo jsou na něj mozkové buňky příliš citlivé. Podle jiných teorií se na schizofrenii podílí genetika (včetně nově získaných genetických mutací). Existují také další teorie, například teorie oligodendrocytů. Neodmítám vědecký přístup úplně, protože si myslím, že medicína dokáže v budoucnu najít trvalé řešení pro léčbu schizofreniků. Nicméně podle mne za schizofrenií stojí něco hlubšího.

Ve svém uvažování jsem zčásti ovlivněn Carlem Gustavem Jungem a zčásti východní medicínou. Schizofrenie je podle mne především určitý průlom v egu člověka. Ego je jakýsi hlavní prvek naší vědomé mysli, pod kterým se nachází podvědomí a nad ním nadvědomí. A v podvědomí jsou jednotlivé obsahy skládány do určitých komplexů, subsystémů.

Při schizofrenii podle mne tyto komplexy, které mají jinak zůstat v nevědomí, proniknou do vědomí a začnou člověka ovládat. Ideálně by pak měla nastoupit určitá psychologická péče, která dokáže mysl zase poskládat do funkčního a realitě odpovídajícího systému. Měla by být buď velmi intenzivní nebo speciální. Na západě již existují alternativní formy péče o duševně nemocné, určitým průkopníkem na tomto poli byl v minulých desetiletích John W. Perry.

Ten je zajímavý svým přístupem, podle kterého nemoc nezačíná náhlým propuknutím ataky, ale byla v duši pacienta přítomná i dlouho předtím. Člověk utíkal před láskou k rozumu, podle mé interpretace od skutečného života do myšlenkových světů vytvořených v hlavě. Tradiční společnosti léčily duševní nemoci jinak a vyléčení se často stávali šamany. Na blogu Jungian schizophrenia se píše, že kdo podstoupil moderní jungiánskou péči, ten poté celý život duševně rostl.

Existují různé psychologické interpretace nemoci, podle některých mají konkrétní obsahy psychotické mysli své podloží v reálné psychice pacienta. Například katastrofa či katastrofický svět se dá vyložit jako katastrofa v pacientově psychice. Spasitel zase jako ta část osobnosti, která člověka dokáže vyvést z psychotické krize. Jsou zde různé další interpretace, více se dá dočíst v knížce Mystika a schizofrenie.

Ajurvéda má zase k nemoci jiný přístup. Podle ní se v člověku (zejména v oblasti srdeční čakry) nahromadí negativní energie, která ho posléze začne ovládat. Domnívám se, že tento přístup je ve shodě s tím, co jsem dříve napsal. Podle mého názoru konkrétní bloky v energetickém systému odpovídají konkrétním myšlenkovým tendencím pacientovy psychiky. A tím pádem jsou dvě cesty k řešení – buď vyléčit nemocného ze strany jeho psychiky, nebo ze strany jeho energetického těla.

A proč s takovým přístupem neodmítám klasickou medicínu? Protože stejně jako se energetický systém promítá v mysli, promítají se oba dva tyto systémy v pacientově mozku. Jinými slovy si na základě Jungových myšlenek myslím, že v něm dojde kvůli změnám v psychice i k fyziologickým změnám, které je možné zase léčit fyziologicky. Samozřejmě je nutné zjistit, k jakým změnám přesně došlo.

Příští týden přinesu článek o tom, s jakými léčitelskými systémy jsem se setkal při své snaze řešit schizofrenii.

Vybrané vědecké novinky z června 2013

Objevena nová fakta ohledně biochemických drah v mozku

(8. června)

Vědci z Ústavu farmakologie a experimentální terapeutiky na BUSM se zaměřili na klíčové komponenty v mozku, známé jako receptory NDMA. Ty umožňují, aby do mozkových buněk vstupovaly elektrické signály  prostřednictvím kalciových iontů. U schizofreniků fungovaly tyto receptory velmi špatně nebo byly málo aktivní. Vědci zjistili, jak může být jejich funkce posílena pomocí neuroaktivního steroidu "pregnenolone sulfátu" (PregS). Po užití této látky se během deseti minut množství funkčních receptorů zvýšilo z šedesáti procent na sto. Další pokrok v tomto výzkumu může přinést nové metody léčby schizofrenie.

Zdroj:
Medical News Today: Treatment Clues For Schizophrenia Suggested By Neurochemical Traffic Signals

Vědci blíže prozkoumali protein, který se může podílet na nemoci 

(18. června)

Dlouhodobá paměť je poháněna L-typovými kalciovými kanály, které reguluje protein nazvaný RAP1. Vědci v čele s Alexei Morozovem blíže pochopili právě tento protein. Zjistili, že molekula RAP1 zajišťuje regulaci kalciových kanálů. Ty pak díky molekule reagují ve správný okamžik, a nevyskytuje se v nich přílišné množství ruchů. Protože tento komplex bývá spojován s duševními nemocemi, objev umožní dalším vědcům pochopit fyziologické základy takových poruch. Morozov určil jako další výzkumný cíl zjistit, jak je komplex narušen během duševních nemocí. Tak se následně mohou objevit nové léčebné metody.

Zdroj:
Medical News Today: Psychiatric Disorders May Be Linked To Protein Involved In Memory Formation

Široká genetická studie říká: za schizofrenií nestojí žádný jednotlivý gen 

(29.května)

Genové variace s vlivem na biochemické procesy mohou vést k riziku schizofrenie. Zjistili to vědci z institutu Johna Hopkinse s využitím nových metod k analýze genové informace. Jejich výzkum může prohloubit porozumění vztahu mezi geny a nemocí a může vést ke genetickým testům, které přiřadí jednotlivým pacientům ty nejvhodnější léky.

Vědci zkoumali geny několika rodin, ve kterých alespoň dva členové trpí schizofrenií. Konkrétně sledovali změny v neuregulinových signalizačních genech, které řídí signalizaci mezi neurony v mozku. Některé rodiny  s výskytem nemoci tyto genetické změny měly, jiné naopak neměly. A ty, které ji měly, se od ostatních lišily specifickými vlastnostmi psychózy (měli například více halucinací).

Vědci obecně předpokládají, že v příčinách schizofrenie nelze nalézt jednu jednoduchou genetickou formaci. Je podle nich navíc možné, že za každým typem schizofrenie tkví odlišná genetická mutace. A výzkum tento předpoklad potvrdil.

Zdroj:
Medical News Today: Genome-Wide Analysis Suggests 'No Single Genetic Recipe' For Schizophrenia.

Objevil se návrh na nový název nemoci

V rubrice Fórum v časopise Psychological Medicine se objevil návrh na přejmenování schizofrenie na "Psychosis Susceptibility Syndrome" a spolu s ním i argumenty pro toto přejmenování. O novince informoval server Medical news today, ze kterého přebírám a překládám tento článek.

Nový název by se dal do češtiny přeložit jako "Syndrom citlivosti na psychózu". Navrhli ho holandští vědci z Asociace lidí a pro lidi s psychotickou zranitelností. Reagovali tak na dlouhotrvající debatu o nevhodném pojmenování této nemoci.


Důvody pro takové přejmenování

• nový název má vymítit stigma a předsudky týkající se nemoci
• termín schizofrenie je obecně (a zvláště v médiích) spojen s negativními konotacemi
• název je spojen s nedorozuměním, kdy si jej lidé spojují s rozštěpenou osobností, jak ji popisuje například novela Jekyll a Hyde

Japonská Společnost pro psychiatrii a neurologii již dříve navrhla dva jiné názvy, a to Seishin Bunretsu Byo (rozštěpená mysl) a Togo-Shitcho Sho (syndrom narušené integrity).

Jednotlivé části nově navrženého názvu

• psychosis (psychóza): kvůli nerealističnosti bludů a halucinací
• susceptibility (citlivosti na): kvůli tomu, že pacienti nejsou v psychóze neustále, ale v obdobích
• syndrom: podle medicínského slovníku je syndrom "souhrn příznaků a symptomů spojených s jakýmkoliv patologickým procesem, které dohromady tvoří obraz nemoci"

Většina zdravotníků, nemocných a jejich blízkých souhlasí s tím, že by nemoc měla mít nový název. Podle doktora Zahradníka, se kterým jsem minulý rok dělal rozhovor, ale špatnou pověst nemoci nenapraví ani přejmenování.

Zdroj:
Medical news today: Why Rename Schizophrenia With "Psychosis Susceptibility Syndrome"?

Tři drobné rady pro schizofreniky

Na základě vlastních zkušeností jsem se rozhodl doporučit tři konkrétní věci, které mohou schizofrenikům zlepšit kvalitu života.

1. Dobrý výběr lékaře
Psychiatři jsou velmi rozliční. Někteří vycházejí z komunistických základů - pro ně by schizofrenik měl být co nejvíce v klidu doma, nemít moc aktivit a podobně. Pro jiné, zejména mladší, je schizofrenik v zaléčené fázi v podstatě zdravý, a nemají proto důvod ho omezovat v životě. Nejlepší jsou podle mne ti, kteří za nemocí nevidí jen špatnou funkci chemie v mozku, ale spojují nemoc s psychikou pacienta a jejími slabinami. Mně osobně se stalo, že dřívější doktorka mne umístila na tři týdny do psychiatrické léčebny, načež můj nový doktor řekl, že k tomu v podstatě neměla důvod.

Protože psychiatři silně ovlivňují pacientův život, je dobré si dát péči a vybrat toho nejlepší, se kterým bude život nemocného co nejvíce podle jeho představ. Doktoři ovlivňují také rodiny a jejich postoj k nemocnému. Proto si dejte pozor při výběru ambulantního psychiatra, a pokud budete mít pocit, že Vás doktor omezuje, zkuste jej vyměnit. Na internetu fungují servery, které uvádí hodnocení doktorů ze strany pacientů.

2. Krabička na léky
Často se mi stávalo, že jsem si nebyl jistý, jestli jsem večer užil prášek, a je proto možné, že jsem je zapomněl v některé dny užít. Pravidelné užívání léků je docela důležité, a tak jsem tento problém vyřešil jednoduchým trikem. Koupil jsem si krabičku na léky - ta je rozdělena na sedm větších částí (s podrozdělením každé části na tři menší části), kdy každá přihrádka představuje jeden den v týdnu. Člověk si tak může na týden dopředu předpřipravit léky. Potom má přehled o tom, kdy prášek užil a kdy ne. Navíc je jednodušší si užívání léků zapamatovat. Takové krabičky by měly být dostupné ve všech lékárnách.

3. Klidná mysl
Objevil jsem ajurvédskou bylinnou směs, která mi pomáhá udržovat si dobrou psychickou kondici. Doporučil mi ji ajurvédský lékař, který byl dříve klasickým lékařem, a proto k němu mám docela důvěru. Dříve jsem po atace trpíval různými splíny, a právě s nimi mi tyto ampulky pomohly docela výrazně. Směs se jmenuje Klidná mysl a informace o ní naleznete například zde. Koupit si ji můžete například na těchto stránkách.

Občanské sdružení Kolumbus: Jsem jako Ty – Výstava uměleckých děl uživatelů psychiatrické péče

Společnost Janssen - Cilag s podporou občanského sdružení Kolumbus pořádá putovní výstavu s názvem Jsem jako Ty. 

Marketingové noviny
Od pondělí 3. června do neděle 9. června 2013 bude v AFI Paláci k vidění výstava s názvem JSEM JAKO TY. Jde o putovní výstavu uměleckých děl pacientů se schizofrenií. Součástí programu je i speciální kabina simulující pocity schizofreniků, která bude zdarma přístupna veřejnosti po celou dobu konání výstavy.

Zdroj:
www.marketingovenoviny.cz


O projektu
(převzato ze stránek www.os-kolumbus.org)

Putovní výstava uměleckých děl pacientů se schizofrenií je součástí projektu na podporu osvěty a správné léčby schizofrenie.

Prostřednictvím uměleckých děl chceme veřejnosti představit zejména jejich autory a zprostředkovat jejich svět. Chceme ukázat, že jsou to lidé jako my, a pokud jsou správně léčeni, není důvod se na ně dívat skrze prsty či z nich mít strach.

Kdo je schizofrenik?

Je to člověk jako my, jen měl v životě méně štěstí a onemocněl schizofrenií. Příčiny onemocnění nejsou vědcům doposud známé, a tak schizofrenie může potkat každého z nás. Neléčený schizofrenik nemá rozdvojenou osobnost, jak se mnozí stále ještě domnívají, mohou se však u něj objevovat bludy, halucinace a občas je pro něj obtížné rozlišit, co je skutečné a co ne. Právě proto se čas

od času dostává do zapeklitých situací, které mu způsobují mnoho nepříjemností. Pokud se však léčí a pravidelně dochází k lékaři na injekce, většinou žije běžným způsobem života – jako my.

Schizofrenie a umění Mít schizofrenii rozhodně není snadné, přijmout ji a bojovat s ní, ještě méně. Všechna tato negativa jsou však u schizofreniků vykompenzována zvýšenou citlivostí vnímání, která zároveň vnáší odlišný druh emoce do jejich děl. Umělecký směr Art brut, který takto označil v roce 1945 francouzský malíř a teoretik Jean Dubuffet, je umění vytvořené lidmi bez formálního uměleckého vzdělání s výraznou osobitostí, autenticitou a formální a obsahovou originalitou. Jednoduše, když se podíváme na obraz, má sílu. Jediným úmyslem autorů, jejichž tvorbu tento projekt představuje, bylo vydat ze sebe emoce, pocit, své já. To je hodnota sama o sobě. „Ačkoliv se o představitelích Art brut někdy říká, že jsou to ti lidé, kteří žijí izolováni od okolního světa, uzavření do sebe samých, v souvislosti s výtvarným uměním nelze mluvit o úplné uzavřenosti. Většina autorů se pohybuje v prostředí, které je ovlivňováno populární, ale i „vysokou“ kulturou: čtou knihy o umění, sledují filmy, navštěvují různé výtvarné kroužky a výstavy.

Pravdou však zůstává, že i když svou tvorbou reagují na okolní podněty či inspirace, dokáží si přitom zachovat vlastní vidění světa, svůj autentický rukopis a zůstávají sami sebou. Jejich tvorba není primárně motivována snahou prosadit svá díla v galeriích nebo se přizpůsobit požadavkům trhu. Důležitý je pro ně především samotný proces tvorby.“

Naďa Kančevová, teoretička o tvorbě autorů Art Brut „Jak se máme dívat na umění schizofreniků? Jsou to lidé, kteří jsou vystaveni vysokému vlivu nemoci, díky níž se noří do paralelních světů, což je na druhou stranu nesmírně zatěžuje v konfliktech se skutečným světem. Léčba nemoci pak toto vidění často neutralizuje, konflikty ve vnímání skutečnosti se zmírňují, nastupují vlny únavy, ztráty některých vjemů a prožitků. Pokud se schizofrenik umělecky vyjadřuje, pak jeho dílo často představuje volání o pomoc. Jeho zážitky prostě přerůstají možnosti jednoho těla a duše. Obrací se svým dílem ke společnosti, aby mu pomohla. To jsou právě ty obrazy, ze kterých, jak často říkáme, čiší nemoc, a které nás zatěžují. Jiná skupina schizofreniků dokáže ve svých obrazech nemoc částečně potlačit výrazem nové harmonie. Vznikají tak obrazy, které nesou stopy vnitřního zápasu a dynamiky. Vrcholu pak dosahují ti schizofrenici, kteří ve svém díle dokážou vytvořit novou harmonii.“

Ing. arch. Milan Jíša, kurátor výstavy
Jsem jako ty
Výstava uměleckých děl pacientů se schizofrenií

Zdroj:
www.os-kolumbus.org

Film Otázky pana Lásky

20. května jsem si zašel do frýdeckého kina Vlast. Byl jsem se podívat na film Otázky pana Lásky, který zobrazoval život jednoho zajímavého schizofrenika z ČR, Jiřího Lásky.

Film zobrazil souhrn videoústřižků z jeho života. Tento souhrn byl podle mne tak kompletní, že nabídl důkladný vhled do života nemocných. Bylo tam všechno, s čím jsem se potkal sám, nebo s čím jsem se potkal ve svém okolí. Traumatická zkušenost blázince a s tím spojeného vězení (v podobě ústavu), problémy s pamatováním si užívání léků (a řešení v podobě krabičky na léky), práce rukama na výrobě malých předmětů, ztracené případy kvůli alkoholu, nalezení zábavného odreagování od stavu duše, hledání spirituálního rozměru vlastní nemoci, odlišný pohled na realitu oproti běžnému vnímání, problémy s deorganizovaným myšlením a divnými myšlenkami či představami a tak dále.

Rudolf Steiner psal, že když člověk dokáže překonat chronická onemocnění a začne se zabývat nějakou činností v duchovní oblasti, která nebude spojena s nemocí, nalezne velkou vnitřní sílu. A to se podle mne Jiřímu Láskovi dokonale povedlo. Záliba v točení krátkých, zvláštně zajímavých a originálních videí, vysílání přes vysílačky a amatérský rozhlas, to všechno naplnilo jeho život kouzlem. A on tak dokázal získat sílu, která z něj podle mne působila i na další diváky v kině.

Film byl zvláštním způsobem piktoreskní, zobrazoval detailní a krásné momenty, malinkaté zábavy, drobné detaily ze života, ale i originální uvažování hlavního protagonisty a jeho nejbližšího okolí (Kdo léčí lidskou duši? A) Bůh, b) psychiatr, c) pan farář. Kolik andělů se vleze na špičku jehly? Kolik chce, oni mají svobodu. Postaráme se o sebe navzájem tak, že každý bude dělat tolik, kolik zvládne.). Ale definitivní pointu dala filmu máma hlavního hrdiny Jaroslava Lásková, když uvedla, že doufá, že tento film změní svět. 
Alespoň tak, aby se na nikoho nezapomnělo. 

Podle mne dost dobrý, ale zároveň jemný film, který ale neosloví každého podobně - silně osloví jen ty, kdo budou na stejné vlně. Mne film zaujal natolik, že jsem si jeho plakát odnesl z kina.

Starry Starry Night

Text skladby Don Mc Leana o Vincentu Van Goghovi v anglickém originále a českém překladu pp: 

Stary stary nights
made your pallet blue and grey
look out on the summer´s day
with eyes the knowed the darkness in my soul
Shadows on the hills
catch the trees a daffodills
catch thke breeze and would you chill
in colours on the snowing living land
now I understand
what you try to say to me
how you suffer for your sanity
how you try the septan free
would not listen I did not know how
Perhaps they listen now
Stary stary nights
flaming flowers the brighting blaze
whirling clouds in violet haze
reflect in Vincent eyes a china blue
Colours change in you
morning fields the amber grain
weathered faces lining pale
are sued bengnity are this loving hand
Now I understand
what you try to say to me
how you suffer for your sanity
how you try the septan free
would not listen I did not how
Perhaps they listen now
What I could not love you
Still your love with true
when know hope would inside
Stary stary night
You took your life at lovers upon due
What I could told you Vincent this world would never met for one this beatifull like you
Stary stary nights
warted turn in empty halls
frameles heads on nameless walls
with eyes the watched the world and can forget
like the strangers that you´ve met
thke rugged man in rugged clothes
Silver thorne in bloody rose
Eye crashed and broken on the virgin snow
Now i think i know
what you try to say to me
how you suffer for your sanity
how you try the septan free
would not listen earn not listening still
Perhaps they never will

Hvězdnaté, hvězdnaté noci
proměnily tvou paletu na modrou a šedou
podívej se na letní den
očima, které znají temnotu v mé duši
Stíny na kopcích zachytí stromy a narcisky
zachytí vánek a ty se zachvěješ
v barvách na zasněžené živoucí zemi
Teď rozumím
co se mi pokoušíš říci
jak trpíš pro svou vyrovnanost
jak se snažíš být při horečce svobodný
Poslouchal bych tě, ale nevěděl jsem jak
Možná tě lidé teď slyší
Hvězdnaté, hvězdnaté noci
květy jasně planou
vířící mraky ve fialovém oparu
zrcadlí ve Vincentových očích čínskou modř
Barvy se mění v tebe
ranní pole, jantarová zrnka
ošlehané tváře a v nich namalovaná bledost
žalují vlídnou milující rukou
Teď rozumím
co se mi pokoušíš říci
jak trpíš pro svou vyrovnanost
jak se snažíš být při stálé horeččce svobodný
Poslouchal bych tě, ale nevěděl jsem jak
Snad tě lidé teď slyší
Jak bych tě mohl milovat
tvá láska je stále pravdivá
a když víš, že naděje se skrývá v nitru
Hvězdnatá, hvězdnatá noci
bereš svůj život jak řádný milovník
co bych ti mohl říci:
Vincente, tento svět by nikdy nešel vstříc takovým krásným lidem jako jsi ty
Hvězdnatá hvězdnatá noci
To co namaluješ jak skutečně vypadá se vrací do prázdných hal
neorámované hlavy na bezejmenných zdech
s očima které pozorují svět a nemohou zapomenout
jako cizince, které jsi potkal
drsný člověk v rozedraných šatech
stříbrný trn v krvavé růži
Oko zničené a zlomené na panenském sněhu
Nyní si myslím, že vím
co se mi pokoušíš říci
jak trpíš pro svou vyrovnanost
jak se snažíš být při stálé horečce svobodný
Poslouchal bych tě, jak by sis zasloužil, ale stále tě není slyšet
A možná tě lidé nikdy neuslyší
(překlad pp)

Krunýř a rozbitý džbán

Napsal pp (guest blogging).

Schizofrenie je obojí. Snahou těch, kteří tuto nemoc léčí, je prasklý džbán
znovu slepit a člověka postavit jako částečně výkonného do normy, standardu.
Stejně jako se domnívám, že naprosté vyléčení nemoci je iluzí, tak si myslím, že
je výkonnost takzvaně vyléčeného vždy jen částečná, neplnohodnotná, která
mnohdy přináší nemocnému velké utrpení a okolí a společnost většinou na
takového člověka doplácí. A nemyslím tím ekonomicky, to pravda být nemusí.

Schizofrenik jedná v rozpolcenosti mezi krunýřem nemoci, který mu nedovoluje
rozvinutí jeho vloh, předpokladů... Člověk jako by byl v jakési existenciální
paréze – ochrnutí, které se mnohdy projevuje při léčené schizofrenii jakýmsi
ustrnutím ducha, které lze i subjektivně pociťovat, a jakousi existenciální
divergencí – rozšířením se kde se dá, rovněž lze subjektivně pociťovat, jako by
prasklý džbán měl touhu obsáhnout cosi, podmanit si cosi, či jen rozletět se,
definitivně se roztříštit a odejít naprosto svobodně a neomezeně do prostoru.

Tato divergence pocitů, citů i myšlení je příznačná a dá se vystopovat. Ovšem
značná může být i konvergence, sbíhavost v myšlení, která jako divergence
osobnost ve velké míře deformuje a činí obecně nesrozumitelným, a
konvergentní schizofrenní myšlení může vést i k nerozlišitelnosti v myšlení,
které je vágně sbíhavé a obtížně pochopitelné.

Cit v krunýři a prasklém džbánu je zraněn a je otázkou, zda ho
z existenciálního poranění lze dostat. Mnohdy jde o to citově poraněného
zodolnit, učinit ho takovým, jakým byl předtím, než ho okolí začalo v jeho
nemoci zraňovat. Domnívám, že zde je psychiatrie bláhová, i když může mít i
určité úspěchy, protože s odbouráním následků množství citových poranění by
musela i odstranit i život, který už byl žit a prožit.

Podle nejnovějších výzkumů je 70 % z příčin psychotických nemocí
způsobeno dědičnými faktory a 30 % stressory, tj. spouštěči nemoci z důvodu
lásek, studia, práce či jiných okolností. Už to hovoří o tom, že na současné
úrovni zejména genového inženýrství je schizofrenie v podstatě ne neléčitelná,
ale nikdo nemůže říci, že už je ten či který jednotlivý schizofrenní případ
vyléčen.

Velmi křehká a někdy obtížně rozlišitelná je hranice mezi nenormálním a
normálním. Protože paranoidní chování a myšlení, strachy, obavy, úzkosti,
přehánění, únavnost, nespavost a spoustu jinak tzv. nenormálních jevů má
ve velké míře i tzv. zdravá, většinová populace. A mnohdy záleží jen na
lékařích, zda Vás zařadí do kategorie zdravých či nezdravých, normálních či
abnormálních. Při vážném porušení zdraví je však léčba, ať si o ni můžeme
myslet cokoli, nezbytná a všem prospěšná.

pp

Ataky

Napsal pp (guest blogging).

Ataky - to nejhorší, co vás může během schizofrenie potkat.
Sám jsem jich zažil kolem desítky, všechny byly léčeny doma, protože jsem zde měl
výborné prostředí a podmínky a milující manželku. Nejdříve, zpočátku nemoci,
byly častější, pak byla 11letá odmlka a teď se 2krát ozvaly po padesátce.
Snad největší závislost pozoruji na ročním období, objevují se převážně na jaře,
někdy na podzim. Nejvíce ohrožující měsíc je květen.
Svým průběhem, uvržením člověka do středu bludů a halucinací ohrožují
člověka přímo na životě. Je to tím, že začíná tomu, co nemoc produkuje, věřit, že
ho stravuje, ničí a učiní ho neschopného cokoli dělat, vyjma základních potřeb,
tj. jídla a brání prášků. Ani to si člověk nemůže dělat sám, protože vnímání
reality a vše je natolik rozhozeno, že i dopočítání se, pamatování si, chystání,
systém v prášcích není schopen zvládnout. O vaření a dalších praktických
základních činnostech ani nemluvě. Jsem odkázán na 2-3 měsíce na lůžko,
závislý na pomoci nejbližších.
Vnitřní svět je pohroužen do vzpomínek, které stravují, do zmatených bludů a
halucinací, které jsou prožívány jako skutečné a nesmírně významné. Nejsem
schopen kromě nemocného světa prožívat nic. Nejsem schopen porozumět
ničemu, co ke mně přichází z vnějšího světa, jde-li třeba o řeč, TV, radio, o
počítači a knihách ani nemluvě. Jakákoli vlastní aktivita je naprosto vyloučena.
Člověk není schopen sám o sebe bojovat a postupné navracení se zdraví prožívá
jako znovuzrození. Do fantasmagorických představ se míchá převážně vlastní
život podivně zkarikovaný. Vnímání je překrouceno a objevuje se silná
vztahovačnost, což se ovšem vleče celou nemocí.
Představy jsou často megalomanické, ovšem k činu či jen třeba ústnímu projevu
je daleko. Vše je prožíváno vnitřně, potichu, ve sféře obraznosti, sluchových
halucinací a bludných myšlenek.
Během celé nemoci, ale při nastupujících atakách zvláště, se objevuje
schizofrenní opar ve vnímání, jakési smysly vnímané obluzení. V atakách a
často i během celé nemoci člověk vidí a slyší, přitom ovšem toto vidění a slyšení
vůbec nevnímá.
Člověk žijící sám a procházející schizofrenními atakami je mnohdy odsouzen
k záhubě, protože jeho vnímání reality je natolik deformováno, že je mu odepřeno
i to základní, potřebné k přežití.

pp, Esej č. 79, 29.12. 2008

Některé zajímavé weby věnující se schizofrenii

Blog Martina Jarolímka
Psychiatr Martin Jarolímek ze Sanatoria Ondřejov je špičkou mezi českými psychiatry. Jeho články se mi zdají dokonce i lepší než ty od Cyrila Höschla. Na svém blogu na Aktualne.cz popisuje příběhy ze života duševně nemocných, české poměry psychiatrické péče a podobně. 
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/martin-jarolimek.php

Dva weby v angličtině, odkud lze čerpat informace o novinkách ve výzkumu schizofrenie
Medical News Today – více zpráv, mnohé z nich jsou méně důležité.
http://www.medicalnewstoday.com/sections/schizophrenia/
Science Daily – méně zpráv, většina ale důležitých.
http://www.sciencedaily.com/news/mind_brain/schizophrenia/

Pořad o schizofrenii na České televizi
Česká televize vysílala seriál věnovaný duševním nemocem. V jednom díle se autoři pořadu (Monika Rychlíková a Cyril Höschl) věnovali také schizofrenii. Na tomto webu můžete najít i další díly pořadu (obecně o psychózách, o maniodepresi a podobně).
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10214731958-zahady-duse/209572231050005-zahada-schizofrenie/

Sdružení Diabasis zaměřené na psychospirituální krizi
Běžná psychiatrie někdy nesprávně označí za schizofrenii také psychospirituální krizi. Nemoc, či v tomto případě spíše přechodný stav, by se měl řešit spíše psychologicky. Této péči se věnuje sdružení Diabasis, na jejich webu najdete i rozlišovací znaky mezi schizofrenií a psychospirituální krizí.
http://www.diabasis.cz/
Představitel tohoto sdružení napsal i jednu knihu věnující se schizofrenii (vztahu mezi schizofrenií a mystikou). Tuto knihu si můžete přečíst zde:
www.stinstromu.net/krize/mystika.pdf

Jungiánský přístup ke schizofrenii
Psychiatrická a psychologická obec se docela liší svým přístupem k tomu, v čem tkví příčina schizofrenie. Někteří považují za příčinu jen a jen biologické změny v mozku, uprostřed jsou zastánci kombinace obojího (doktor Zahradník) a na druhém konci je jungiánský přístup ke schizofrenii. O něm se můžete dočíst zde:
http://jungianschizophrenia.blogspot.cz/
Nicméně u nás není psycholog-jungián, který by měl možnosti takto léčit psychotické pacienty. Řekl mi to osobně i jeden z největších jungiánů v ČR, psycholog Ludvík Běťák.

Pokud Vás zajímá další pohled na schizofrenii ze strany spirituality, můžete se podívat na tento odkaz:
http://spiritualemergency.blogspot.cz/2006/01/shamanism-schizophrenia.html

Schizophrenia.com, co víc dodat? Snad jen, že webu by prospěla lepší grafika.
http://www.schizophrenia.com/

Science Café o schizofrenii
14. září 2010 se v Praze konal diskusní večer na téma schizofrenie. Přišli psychiatři Cyril Höschl a Filip Španiel. Anotace přednášek obou lékařů najdete zde:
http://sciencecafe.cz/dalsi-prazske-science-cafe-bude-14-zari-o-schizofrenii/