Již více než 50 let se schizofrenie léčí zejména podáváním
antipsychotik. Antipsychotika jsou podle odborné definice chemické látky –
léky, které pomáhají vyrovnat rovnováhu chemie v mozku. Konkrétně se jedná
o dopamin, který je podle nejvíce přijímané hypotézy (nikdo ovšem dosud
neprokázal příčinu schizofrenie na 100 procent) příčinou schizofrenie – dle
některých teorií je ho v mozku příliš, dle jiných jsou části mozku na tuto
látku příliš citlivé. Tak jako tak, antipsychotika pomáhají mozku upravit
způsob, jakým s dopaminem nakládá.
Říká se, že antipsychotika mají několik generací. Nejstarší
jsou antipsychotika 1. generace, která se objevila někdy kolem 50. let, a měla
celou řadu vedlejších účinků (například třes). Po dlouhých desetiletích výzkumu
se v 90. let objevila antipsychotika druhé generace, takzvaná atypická
antipsychotika. Ta již neměla takové účinky, ale zase se po nich začalo
tloustnout. Třetí generace antipsychotik ještě nepřišla.
Existují i jiné způsoby léčby, například velmi zastaralé
elektrošoky, které ale dokážou mozek lépe uzpůsobit na příjem antipsychotik –
zařídit, aby na ně co nejlépe reagoval. Tato metoda se užívá tehdy, když
klasické léky nezabírají. Je to podle mne závažný zákrok do organismu člověka,
který je ale někdy potřebný, a já doufám, že s novějšími léky už to nebude
potřeba.
Zároveň se objevují nové metody léčby schizofrenie. Často se
jedná o využití moderních technologií. Počítače vytvoří avatara bytosti, která
by mohla představovat bytost, jejíž hlas schizofrenik slyší, a tento avatar
s nemocným komunikuje. Tím pádem se mu daří lépe psychologicky uchopit
svůj hlas. Určitou převratnou technologií může být systém ITAREPS, kdy nemocný
zasílá smsky ohledně svého stavu a systém dokáže vyhodnotit blížící se další
kolo onemocnění. Tento systém byl vyvinut u nás, bohužel nezískal podporu od
centrálních orgánů státu, ale možná se ujme v některé jiné zemi. Také se
ohledně této nemoci intenzivně bádá, nejčastější oblastí výzkumu je genetika.
Podle mnoha psychiatrů vyznávajících klasickou medicínu i
podle těch alternativnějších sama léčba antipsychotiky nestačí. Je třeba
zařadit také dva důležité procesy. Jednak širokou spolupráci rodiny nemocného,
pacienta a jejich lékaře. Lékař dokáže rodině poradit, jak s nemocným
jednat, rodiče například dovedou zpozornět, když se s jejich blízkým –
pacientem děje něco divného, a upozornit na to lékaře, pacient může mít jen
prospěch z toho, že se může spolehnout na obě strany.
Druhým důležitým procesem je snaha zabránit relapsu. Relaps
je příchodem další ataky. Co to znamená? U většiny pacientů se střídají období
nemoci a období úzdravy. V období nemoci, jinými slovy v atace, se u
pacienta plně projeví jeho nemoc. Potom se nasadí vyšší dávka léků a stav se
časem opět stabilizuje. Pak se mohou léky časem opět snížit na prvotní úroveň. Jednak existují doporučení, co dělat, aby se člověk
relapsu vyhnul (existuje například kniha Jak zabránit relapsu ? Terapie pro 21.
Století) a potom je dobré dávat si dobrý pozor, pokud se relaps blíží. Většinou
se to projevuje určitými výchylkami v chování nemocného. Pokud se léčba
začne dříve, než plně propukne relaps, dá se intenzivní atace většinou vyhnout.
S atakami a relapsy souvisí ještě jedno zajímavé
pravidlo. To prý platilo vždy, i v době, kdy se schizofrenie ještě
neléčila léky. Jedna třetina pacientů totiž dostane ataku jen jednou za život a
už se jí to nikdy nevrátí. Druhé třetině se to tak jednou za 2 – 5 let vrací,
ale vždy dojde k plné, byť dočasné, úzdravě. Třetí třetina pacientů se
úzdravy nikdy nedočká, vždy bude mít určité schizofrenní příznaky, byť je možné
je alespoň částečně potlačit.
Potom mne zde napadá ještě jedna věc – léčit schizofrenii
doma nebo v nemocnici? Obojí se dá, někteří lidé trpící schizofrenií už se
do nemocnice nevrací, byť se jim nemoc opakovaně projevuje. Pokud mají někoho
blízkého, kdo je schopen se o ně postarat, pravidelně dotyčnému vařit a
dohlédnout na užívání léky, lze tuto nemoc léčit jen s konzultací s lékařem
– a podle jeho úsudku dostatečným zvýšením léků. Nicméně někteří psychiatři
jsou poněkud stará škola, a léčbu doma nedovolují, i když se teprve objevují
první příznaky relapsu. Také je důležitá jedna věc – nemocný by neměl nikdy být
doma, pokud je svému okolí nějak nebezpečný. V takových okamžicích je pro
něj vždy vhodnější léčebna.
Žádné komentáře:
Okomentovat