(Tvorba) Venca Vohlej: Punk a Básně

Venca Vohlej je punkáč, co trpí histonskou poruchou osobnosti a depresí. Můj zamyšlený projekt média pro duševně nemocné by se neměl zaměřovat jen na schizofreniky, ale měli by tam dostat prostor i lidé jinými duševními poruchami. Jsem proto rád, že můžu představit tohoto autora. Ale musím dodat poznámku: schizofrenici by v žádném případě nemělí pít alkohol...

Panenka v posteli

panenka v posteli.v posteli mám panenku,připomíná vlastu,vypadá jak z plastu,oteklá gumová z chlastu.v posteli mám milenku,připomíná lenku,na hlavě hadrovou čelenku,,to vyžrala víc než sklenku..v posteli mám panenku,připomíná mařenku,furt šlukuje stařenku nebo mariánku,v posteli mám panenku připomíná madlenku,ta dělá mi švadlenku.v posteli mám blanku připomíná hanku,vlasy nosí do copánku,tahám za něj ve spánku,nádává pak po ránku,v posteli mám panenku připomíná panenku,v posteli mám ba barbínku to mám haldy po vínku prominte dlouhou připomínku napsanou při pivínku:))

Mé poznámky ve škole

Při hodiné výtvarné výchovy vypil spolužačce vodu(byla odpoledka já dobéh z piva žahnul její kelímek na śtětec s vodou a kráva řvala a bonzla.O hodině fyziky dal spoluźačce elektrickou ránu leidedenskou lâhvî a nemá gumu.Na braném pochodu pije se spoluźâky čaj s rumem.Při příchodu do třídy trefil učitelku mokrou houbou.Neustále píše zamilované psaníčka a ješté s pravopisnými chybami.Má počmáraný penál s nápisem sex a propagací zbraní.(sex pistols)kouřil o přestávce na toaletě a vyryl tam hákový kříž(škrtlej)ešté že zástupce znal jinak 3 z mravu.

Poznamenat

Chtěl bych jen poznamenat,že mnozí chtějí něco znamenat,chtěl bych jen poznamenat že mnozí chtějí se vyznamenat, chtěl bych jen poznamenat že mnozí jsme čímsi poznamenaní,chtěl bych poznamenat že téměř všichni dostali poznámku,chtěl bych jen poznamenat že mnozí si chtějí vše zaznamenat,chtěl bych jen poznamenat kdo ví co je znamenité? Chtěl bych jem poznamenat říkanku z dětství hovno prdel kamení to je naše znamení. Chtěl bych jen poznamenat věřím v zvěrokruhu znamení,chtěl bych jen poznamenat poznamenujte si to.......

Uzdrav se knihou?

Kdysi jsem při brouzdání internetem narazil na článek jedné paní, která se prý vyléčila ze schizofrenie díky čtení Bible. Nevěnoval jsem tomu příliš pozornosti, protože podle mne léčba duše musí být mnohem komplexnější, ale zároveň jsem tuto možnost nepopíral. Nicméně v poslední době jsem narazil na jeden článek, podle kterého je možné léčit psychiku čtením vybraných knížek.

Zprávu o tomto způsobu léčby přinesl v jednom článku portál Svět literatury. „V roce 2003 si doktor Neil Frude všiml, že někteří pacienti, frustrovaní dlouhou dobou čekání na léčbu, v tomto mezidobí četli knihy. A mezi nimi začal pozorovat, že čtení u pacientů s depresemi hromadně pomáhá,“ napsal autor zmíněného článku na literárním portálu. Vědci chtěli objevit způsob léčby depresí, který by byl co nejméně náročný na délku léčení a zároveň měl co nejméně nežádoucích účinků. Proto se rozhodli vyzkoušet právě četbu – a v rámci britského National Health Service začaly být lidem s mírnou či střední depresí předepisovány knihy. Podle zmíněného serveru jim toto čtení knih prokazatelně pomáhá.

Dokonce jsem se dočetl, že existuje i tzv. Hagioterapie. V ní jde zejméne o léčbu prostřednictvím čtení Bible. Jde ovšem o mnohem komplexnější léčbu. Jak je napsáno na českém portálu Hagioterapie.cz, „Cílem hagioterapie je proměna (očištění) dysfunkčních vzorců chování, prožívání a vztahování se ke světu cestou kladení otázek po existenciálách spojených s transcendentnem. Při tom se vychází z předpokladu, že se v této oblasti životní příběhy člověka a příběhy Bible vzájemně interpretují.“ Jak autoři webu píší v jednom článku, je hagioterapie užívána i v psychiatrické léčebně v Bohnicích při léčbě zejména závislostí a také pro léčení pacientů s neurotickými poruchami či poruchami osobnosti.

Na portálu Osel.cz jsem se dočetl o jiném zajímavém způsobu léčby jednoho z příznaků schizofrenie - hlasů. 16 schizofrenikům vytvořili avatara podle jejich hlasu - jeho grafickou podobu - a následně s nimi skrze tento hlas promlouval terapeut. Někteří se díky tomu zbavili hlasů úplně, jiným se zmírnilo utrpení, které z těchto hlasů pochází (když jim říkají, co mají dělat, a podobně).

Jiný zajímavý způsob léčby nastínil protagonista českého new age Vlastimil Marek. Podle článku na jeho blogu stačí, aby nemocní poslouchali jednoduché hudební nástroje jako jsou didžeridů, buben nebo dešťová hůlka. V článku ale trochu diferencuje mezi schizofrenií a psychospirituální krizí, když píše, že se často stává, že psychospirituální krize je mylně diagnostikovaná jako schizofrenie.

Jak se chovat ke kamarádovi, který se právě vrátil z psychiatrické léčebny

Kamarádka se mne zeptala, jak se chovat k jejímu kamarádovi, který byl uzavřen v psychiatrické léčebně, až se z nemocnice vrátí. Myslím si, že je to docela zajímavý dotaz, který si zaslouží i samostatný článek na mém blogu.

Osobně nemám rád, když ze mne někdo dělá více nemocného, než jsem. Když se mi někdo snaží ulehčit práci nebo odebrat dobrovolné úkoly, jen proto, že jsem schizofrenik. Myslím si, že tak jako ostatní schizofrenici jsem schopen sám posoudit, na co stačím a na co ne. Obecně si myslím, že by se lidé neměli k pacientovi chovat s nějakým velkým ohledem k jeho zdraví, protože pochopitelně mu tím tu nemoc připomínají. Nemoc, se kterou se mezi atakami (pokud člověk není nejtěžší případ, kterých je něco kolem jedné třetiny) dá normálně fungovat, aniž by si ji člověk nějak zvlášť uvědomoval.

Je zde ovšem zároveň možnost, jak takovému člověku pomoci, pokud nám na něm záleží hodně. Jde o to, že člověk po nemoci by se rád navrátil do běžné společnosti, ale má to o něco ztížené – kvůli tomu, že byl dlouho mimo, vypadnul z některých aktivit, neví přesně, co se dělo, co se bude dít, kam se kdy půjde apod. Vždy to tedy trvá nějaký čas, než se pacient vrátí do běžné sociální reality. A kamarádi by mu s tím mohli pomoci – jednak s ním chodit do jeho oblíbených podniků (čajovny, kavárny, hospody) a snažit se o komunikaci – jen je třeba si uvědomit, že právě návrativší se z šedé nemocnice nemá moc o čem povídat. A nebo ho zvát na ne příliš hlučné či stresující akce, kde se sejde i více lidí.

Pochopitelně by ho měli podporovat ve věci, která je pro další zdraví velmi důležitá – aby už vůbec nepil alkohol a nekouřil marihuanu, natož nějaké těžší drogy. Pokud by nemocný nebyl spokojený se svým doktorem a omezeními, která mu doktor klade (mimo již zmíněná, všechna ostatní jsou totiž podle mne blbosti, k rekonvalescenci stačí tři týdny a ne rok), je vhodné říci, že psychiatři jsou velmi rozliční s velmi rozdílnými přístupy, a že má libovolnou možnost změnit si doktora a zkusit tak někoho jiného.

Ještě mne napadá to, že lidé by se neměli příliš zabývat mimikou duševně nemocných - tu totiž často nemusí mít plně pod kontrolou. Dál už mne moc věcí nenapadá...

(Tvorba) Jirká z Rábí: obrázky

Další schizofrenik, který mi umožnil publikovat na mém blogu svou tvorbu, si říká Jirka z Rábí. Jeho celá tvorba je jinak umístěna na portálu Lidé mezi lidmi.

 Jirka o sobě napsal:

Jmenuji se "jirka rábí".Je mi 36 let.
Narodil jsem se v Sušici, ale raději jako své místo narození udávám obec Lnáře, kde jsem poprvé onemocněl schizofrenií. Jelikož tento zlom, který se stal cca v roce před 7 lety hluboce zásáhl do mého vědomí - a natrvalo ovlivnil muj zbytek života. Jsem invalidní důchodce. Maluju od začátku mého duševního onemocnění. Když sem se poprvé ocitl s psychózou na psychiatrii, pociťoval sem velkou bolest a zoufalství. Nechtěl jsem se schizofrenií žít. Na pokoji se mnou byl jeden mladý hoch, kterého přeložili natrvalo do léčebny. Po něm zůstaly na stole papíry a pastelky. Jednoho dne jsem k němu sedl a začal malovat. A od té doby jsem s kratšími přestávkami nepřestal. Pomohlo mi to přežít mou první nejbolestivější hospitalizaci. Odvrátil jsem tak naprostou devastaci ducha. A od té doby i v těch nejhorších chvílich života je mé malování cesta k naději. A spatřuji v něm čím dál větší smysl. Vede mě k pořádku, smyslu, kázní a naději. A jsem moc rád, že mám tento dalo by se říct koníček. I když pro mne je to čím dál víc umění, které přesahuje (jak jsem více a více přesvědčen) dnes i můj život. Pro moje obrázky mám spoustu výkladů. V první řadě jsou to energetické mandaly harmonizujíci zraněnou mysl. Dále jsem na začátku maloval pro ženy. Nazýval jsem je "malované dopisy ženám". Jsou to prostě obrázky naděje a lásky.

Seznam dalších zajímavých odkazů uměleckým směrem

Opět jsem našel další zajímavé odkazy, týkající se schizofrenie. Jak jsem již napsal, rozhodnul jsem se rozšířit tento blog o tvorbu duševně nemocných, a to proto, abych směřoval ke svému cíli – spuštění komunitního portálu o duševním zdraví. Při svém hledání zajímavých autorů jsem narazil na několik již existujících sbírek takové tvorby. První tři odkazy tedy budou odkazy na tyto sbírky:

VIDA o.s. 

zde najdete různé formy umění vytvářené duševně nemocnými – DIY časopisy uživatelů komunitní péče a také písemnou, výtvarnou a hudební tvorbu

Lidé mezi Lidmi

Portál Lidé mezi lidmi je zajímavým portálem, který píší sami zdravotně postižení. Docela velký prostor na tomto webu získávají také otázky duševních nemocí. Najdete zde rovněž sekci Art brut, plnou zejména výtvarné tvorby nemocných.

Občanské sdružení Kolumbus

Občanské sdružení Kolumbus je podle mého odhadu nejvýznamnější českou organizací duševně nemocných. I na jejich stránkách najdete výtvarnou galerii jejich členů.

Písně o duševně nemocných -  Blázinec.net

Známí čeští muzikanti a zpěváci nahráli hudební album, ve kterém je každá písně věnována nějaké duševní nemoci, nebo neuróze a podobně. Na tomto webu si můžete poslechnout ukázky těchto písní.

Seznam anglických písní o duševních nemocech

Prostě seznam písní o duševních nemocech, několik desítek písní.

A nyní trochu odjinud

adresář sociálních zařízení a komunitních služeb pro schizofreniky od Centra Vida

směrem k alternativní léčbě schizofrenie

Harm reduction guide

Zajímavý projekt, který se zabývá cestou snížení nebo vysazení léků. Já osobně se tím budu zabývat až získám pocit, že jsem dostatečně zamakal na „své duši.“

Zajímavý článek o možnostech léčby schizofrenie od Masérky – Léčitelky Dany

Radim Macan

stránky léčitele a mága zabývající se výhradně léčbou schizofrenie, mám s ním dohodnutou návštěvu, po kterém Vám napíši, jak jeho služby hodnotím

(Tvorba) Michal Zemánek: Mini scénář Austrálie

Optimistická hra o dvou dějstvích a pěti obrazech z prostředí psychiatrie, jak ji neznáme.

Osoby a obsazení:
manželka pana primáře také paní primářka
pan primář
1. pacient Pavel
2. pacient Mirek
3. pacient Michal
zákazník

1. obraz

manželka pana primáře: Na tu dovolenou na té tvoji vysněné jachtě nikam nepojedu.
Bez toho je to všechno jen tvůj výmysl. A kdo se bude starat o dům a o léčebnu?
Snad si nemyslíš, že to budu za tebe všechno žehlit.
pan primář: Na jachtu pojedu třeba až do Austrálie, jen když se ti tam nechce.
manželka pana primáře: A kdo ti bude prát a žehlit?
pan primář: Pacienti.
manželka pana primáře: Cha, cha, cha.

2. obraz

Sezení s pacienty - terapie
1. pacient: Ticho, ticho pan primář má pro nás návrh.
pan primář: Co kdybychom se ve vlastní režii s částečnou pomocí města postavili jachtu
s kterou bychom po Dunaji mohli vyplout až na širé moře?
2. pacient: Já se bojím klokanů.
3.pacient: To nám bude někdo vařit?
1. pacient: A kdo nám bude uklízet?
pan primář: Tak co, hoši, necháte mě v tom?
paní primářka A co bude s léky a s léčebnou?
pan primář: Místo léků bude úklid na lodi, místo terapie bude práce na lodi.
3. pacient :A kam pojedeme?
pan primář: Až za modravé dálky, až do Austrálie.
1. pacient: To proto, že se tam paní primářce nechce?
pan primář: Nejenom proto. A jestli to zvládneme, bude léčebna zrušena a z vás budou námořníci
a budeme dopravovat hosty naší lodní společností do Austrálie z našeho a okresního města
na cesty s plnou penzí i bez. Je vám to zcela jasné? Tomu už se nemohu vyhnout,
z toho už se nemohu vykroutit.
pacienti dohromady: To snad ani nikdo nepředpokládá.
pan primář: Tak si plácneme, ale nebude to tak jednoduché.

3. obraz

Jachta
1. pacient: Tak tady je pan primář a chce vám něco říci.
pan primář: Tak, kluci, tady je dřevo, tady jsou matice, tady jsou vruty, tady je plán,
jakož má představa.
2. pacient. A pane primáři, jak byste si to představoval.
pan primář: Tak deset kajut pro služebnictvo a dvacet kajut pro hosty. Je vám to zcela jasné?
3. pacient: Já se bojím klokanů.
pan primář: Kdybych nevěděl, jak jste na tom dobře a čeho jste všichni schopni,
vůbec bych se o vás nezajímal.
1. pacient :Ale my máme dobrou vůli, že ano.
pan primář: Než kohout třikrát zakokrhá, ať je tu nová jachta.

4. obraz
Po třech dnech

1. pacient: Mirku, podej mi to dřívko.
2. pacient: Pavle, podej mi ten štětec ještě jednou.
3.pacient: Ale jak se ta naše loď bude jmenovat?
1. pacient: No přece Austrálie.
pan primář: Jé, vy jste mě výrazně překvapili, tak zítra vyjíždíme.
1. pacient: Kam máme namířeno?
pan primář: No přece do Austrálie.

5. obraz

Na lodí
1. pacient Zase na lodi. Já bych něco jedl.
3. pacient: Tak si chyť třeba ptáka ve větru nebo nějakou rybu. Já si potřebuji vyprat věci,
nemám nic čistého na sebe.
3. pacient: Jsi blbý.
2. pacient: Jsi slepý.
pan primář: Musíme udržet kurz stále na východ.
2. pacient:Já vidím mořskou perlu.
1. pacient: Já vidím mořskou pannu.
3. pacient: A v čem mám spát - v tomhle smradu.
1. pacient: Pan primář říká, že je třeba udržet směr stále na východ.
2. pacient. Já bych něco jedl.
1. pacient. Je tu nějaké horko.
2. pacient. Kdyby tu tak bylo trochu vody na osvěžení.
1. pacient: Vody je tu dost. Podívej se kolem sebe.
pan primář: Já vidím zemi, vidím Sydney.
všichni dohromady: Tak nám se to povedlo, tak nám se to podařilo.

6. obraz

Již tento měsíc vyplouvá loď Austrálie naposled.
zákazník. Prosím máte ještě volné lístky?
1. pacient: Máme pouze jediné volné místo za dvacet tisíc. Ale nějak to uděláme. A kam
byste si to přál? K řece Muray, k Maurům, na Gibsonovu poušť, letní Austrálie,
zimní Austrálie, za klokany.
zákazník: Za klokany
1. pacient Za měsíc tam jedeme znova.
zákazník: Ale tady stála léčebna.
1. pacient: Ale léčebna je zrušena, z pacientů jsou námořníci a pan primář se s paní
primářkou rozvedl a plně se věnuje cestám na nejkrásnější lodí na světě, na Austrálii,
cestám do Austrálie s plnou penzí i bez.

Michal Zemánek
narozen 25. ledna 1968 v Ostravě Michálkovicích, po dokončení základní školy, studoval Stření ekonomickou školu v Ostravě. Po ukončení střední ekonomické školy, pracoval 11 let na PNS jako doručovatel tisku, od roku 2000 docházel do Kofoedovy školy, nyní dochází do Mensany, od šestnácti let se věnuje poezii, doposavad vydal sedm básnických sbírek, Mozaika, Nultá hodina, Dvě strany, Verše za bílou oponou, Osmnáct obrázků, Co mám nejraději, dále Zemánek píše i divadelní hry a skeče z rodinného a psychiatrického prostředí, za všechny jmenujme alespoň Nevšední slavnost, Smuteční slavnost, Večer dvou aktovek - Stůl a Televize, Jak jsem zápasil s větrnými mlýny, O bezcitném lékaři - aneb divotvorný les, Nedělní odpoledne, Austrálie, Koupaliště, Modrý pokoj, Sekaná, Kabel, Velká dáma sportuje, Velká dáme v cukrárně, tyto hry se hrály jen při dnech duševního zdraví. Ve čtrnácti letech onemocněl duševní chorobou, nyní má plný invalidní důchod. Od roku 1995 až do roku 2000 organizoval se svými přáteli literární klub Modrý pokoj.

Jak využít potenciálu duševně nemocných?

V poslední době se ve společnosti, na sociálních sítích, a také jinde, hovoří o takzvaném základním příjmu. Ten je o tom, že každý jednotlivec dostane od státu určitý garantovaný příjem (v ČR se uvažuje o deseti tisících), a potom už bude záležet jenom na něm, čemu věnuje svůj čas – jestli vydělávání dalších peněz nebo třeba nějaké dobrovolné aktivitě. Poslední dobou uvažuji, že si ještě během studií zkusím zažádat o invalidní důchod. Ten pro mne bude něčím podobným základnímu příjmu. A svůj čas, když zrovna budu stabilizovaný, budu věnovat společenským projektům, dobrovolnictví a podobně.

Domnívám se, že by bylo dobré, kdyby i ostatní schizofrenici věnovali – v rámci svých možností – nějaký čas dobrovolnictví. Dobrovolná práce nadšenců totiž zajišťuje každoročně služby v hodnotě několika desítek milionů, které potom nemusí zajišťovat stát, a tím pádem ušetří. Samozřejmě - každý by si měl najít takovou oblast, na kterou jeho síla, schopnosti a čas stačí, ale těch možností je podle mne dneska nepřeberně – v neziskovách například od výpomoci v kanceláři po práci pouze přes internet (například Nesehnutí neustále hledá nějaké překladatele). Člověk tím podle mne získá nový zajímavý rozměr svého života, seznámí se s novými lidmi, zapojí se více do reality, mohl bych vymyslet další možné benefity. To, že ho společnost podporuje (i když mnohdy je invalidní důchod mnohem nižší, než aby zajistil důstojný samostatně soběstačný život), jí může duševně nemocný nějakým způsobem vrátit.

Domnívám se, že taková dobrovolnická práce má i význam z určitého spirituálního pohledu. Věřím v cestu karmajógy, tedy v to, že člověk prací, která není věnována osobnímu prospěchu (penězům, moci, slávě) ale místo toho nějakému širšímu celku, získává pozitivní body, které se mu v budoucnu vrátí v podobě rozvoje jeho duše. Je to jedna ze základních cest jógy k osvícení, a jogíni píší, že je nejméně nebezpečná – při cvičení jiných typů jógy se člověk může dostat do temnoty svého podvědomí a podobně. Mám takový pocit (jen osobní pocit bez podpory v nějakém textu a podobně), že právě karma jóga může na úrovni ducha pomoci k léčení schizofrenie (věřím totiž v příčinu nemoci v minulých životech).

Samozřejmě, někteří lidé nemají kvůli svému stavu možnost nějak dobrovolničit. I z toho důvodu mám v budoucnu v plánu vytvořit jakýsi komunitní portál o duševních nemocech, ve kterém dám prostor literární, hudební či výtvarné tvorbě lidí s psychózou. Přispěvatel pp mi jednou osobně řekl, že mezi duševně nemocnými se podle něj skrývá jakýsi veliký kulturní potenciál. Osobně se domnívám, že my takto nemocní vidíme svět jinými očima než takzvaní normální lidé. Proto si myslím, že portál obsahující naši tvorbu může obohacovat i mnohé návštěvníky takového webu z řad zdravého publika.

(Tvorba) Oto Ivanovský: Obrázky I

Na internetu jsem se dostal k velmi zajímavým obrázkům schizofrenika Oty Ivanovského ze Zlínského kraje. Nejsem vzdělán ve výtvarném umění, ale považuji jeho dílo za velice zajímavé. O to zajímavější, že bylo vytvořeno v programu Malování (Windows). Zde přináším ukázku jeho obrázků.