Tragická smrt šestnáctiletého chlapce má kořeny v zanedbávání péče o duševně nemocné

Praha, 17. října 2014: Zpráva o smrti šestnáctiletého chlapce, který bránil napadenou spolužačku a sám se stal obětí útoku duševně nemocné ženy, nás hluboce zasáhla. S velkou lítostí nad zmařením života mladého člověka a nad bolestí pozůstalých, musíme upozornit na hlubší příčiny toho, co se stalo. Do naší skupiny, která se dlouhodobě zasazuje o transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v České republice, patří zástupci lékařů, pacientů, jejich rodinných příslušníků a také poskytovatelů zdravotně-sociálních služeb pro lidi s duševním onemocněním. Sdílíme pobouření veřejnosti i přesvědčení většiny lidí, že je nutné něco udělat, aby se podobným tragédiím zabránilo. 

V současné situaci jsou ohroženy i životy lidí s vážným duševním onemocněním. Jedno procento výskytu schizofrenie odpovídá zhruba stu tisícům nemocných lidí, kteří v České republice žijí. Každý desátý schizofrenik končí svůj život sebevraždou, většinou v depresi ze zhroucení životních perspektiv, pod tíhou obrovské zátěže onemocnění, někdy pod vlivem akutních psychotických prožitků. Ohrožení jiného člověka, naštěstí daleko méně časté, je výsledkem dekompenzace zdravotního stavu a jednání pod vlivem narůstající úzkosti, bludného systému myšlení a halucinací. Ochrana životů lidí ohrožených psychózou nemůže spočívat v represi. Jediným účinným způsobem je prevence a lepší systém péče. 

Víme, že není v lidských silách tragickým případům zcela zabránit, je však možné udělat daleko víc pro to, aby k nečekaným útokům na nic netušící občany za normálních okolností nedocházelo. K „normálním okolnostem“ života v civilizované zemi patří funkční systém péče o lidi s duševním onemocněním. Ten v České republice chybí. Respektive existující systém je zanedbaný, zastaralý a z hlediska zajištění bezpečnosti lidí zcela nevyhovující. Je však mimořádně levný. Za finanční úsporu platíme cenu v lidských životech. 

Česká republika využívá síť dvacítky velkých psychiatrických léčeben (dnes přejmenovaných na psychiatrické nemocnice), které byly postaveny ještě v dobách Rakouska-Uherska. Bez dalších investic a za minimální náklady (platby od zdravotních pojišťoven) se v každé z nich léčí tisíce lidí. Kvalita péče není dostatečně zajištěna. Vážně duševně nemocní bývají hospitalizováni opakovaně. K nedobrovolné hospitalizaci je přivážejí záchranáři až když „bezprostředně ohrožují sebe nebo své okolí.“ Nikdo nemá povinnost, aby o pacienty propuštěná z psychiatrické nemocnice pečoval. Měli by brát léky, měli by docházet k ambulantnímu psychiatrovi, ale nikdo to nekontroluje. O to, jak žijí, se nikdo nestará. Jestliže pacient trpící schizofrenií přestane do ordinace docházet, neděje se dál nic. 

Oprávněné pobouření veřejnosti je bohužel mechanismy bulvárního zpravodajství manipulováno do slepé uličky odporu proti duševně nemocným. Viníky nejsou útočící schizofrenici, ale lidé, kteří jsou zodpovědní za „nastavení systému.“ Systém psychiatrické péče v České republice se omezuje na hospitalizace převážně v psychiatrických nemocnicích a na možnost využívání ambulantní péče (v průměru dvanáct minut jednou za měsíc). Chybí legislativa, která by stanovila povinnost zajištění péče o vážně duševně nemocné, chybí odborníci v terénu, kteří by se věnovali těm nejtěžším nespolupracujícím pacientům i po propuštění ze zdravotnického zařízení. Chybí odpovídající zařízení (krizová centra, denní sanatoria), vyškolený personál, finanční zajištění. Pokud nedojde ke skutečné transformaci systému psychiatrické péče, podobné tragédie jako ve Žďáru nad Sázavou se mohou opakovat.

Mluvčí Platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR:
Pavel Novák – ředitel Fokusu Praha
MUDr. Ondřej Pěč
Jan Jaroš – ředitel občanského sdružení KOLUMBUS -
Mgr. Jana Poljaková – za organizace rodinných příslušníků pacientů

Reforma zamrzla!

Otevřený dopis předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi a ministrům

Přípravy slibované reformy psychiatrické péče v letošním roce stagnují. Představitelé organizací i jednotlivci sdružení v Platformě pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR proto odeslali 15. září předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi otevřený dopis, ve kterém vyjadřují nesouhlas se současným vývojem reformy psychiatrické péče a požadují vypracování Národního plánu péče o osoby s duševním onemocněním.

„Reforma zamrzla. Shodují se na tom jak členové pacientských a rodičovských organizací, tak poskytovatelé terénních služeb pro duševně nemocné. Zástupci pacientů i rodinných příslušníků měli být už na konci loňského roku jmenováni do pracovních skupin pro tvorbu strategie reformy na ministerstvu zdravotnictví. Do dnešního dne se to nestalo," říká ředitel Fokusu Praha Pavel Novák.

„Systematickou transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním nelze realizovat v rámci jednoho ministerstva. Pro dosažení tohoto cíle je nutná koordinovaná spolupráce na úrovni vlády. Pokládáme za nezbytné, aby skutečně vznikla Národní skupina pro transformaci sytému péče o lidi s duševním onemocněním, která zpracuje Národní plán péče o osoby s duševním onemocněním," píší mluvčí platformy v otevřeném dopise adresovaném také ministrovi zdravotnictví MUDr. Svatopluku Němečkovi, ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marksové a ministrovi pro lidská práva a rovné příležitosti Mgr. Jiřímu Dienstbierovi.

Dopis apeluje na vládu, aby nepromarnila příležitost reformovat systém péče o duševně nemocné. „O reformě se sice mluví, Evropská komise souhlasí s dotacemi, ale přípravy realizace se neustále zpomalují", konstatuje psychiatr Ondřej Pěč, jeden z mluvčích platformy. Příklad využití tzv. Norských fondů podle něj ukazuje na reálné riziko, že se dotační prostředky rozplynou v nesystémových investicích do vylepšování stávajících léčeben. „To je, jako bychom před koupí nového vozu zaplatili generálku autu, které je již dvacet let staré a stejně nesplňuje ani technické normy ani současné požadavky na komfort i způsob řízení," zdůrazňuje Jan Jaroš, výkonný ředitel občanského sdružení KOLUMBUS, které sdružuje uživatele psychiatrické péče. „Rodiče duševně nemocných požadují zákon na ochranu duševně nemocných, který se ve vyspělých státech velmi osvědčil," říká Jana Poljaková.

Platforma pro letošek také zrušila plánovaný každoroční happening ke světovému dni duševního zdraví. „Už nechceme postávat před ministerstvy a tvářit se, že vedeme dialog. Reforma je na bodu mrazu. Požadujeme, aby vláda konečně aktivně zahájila reformu psychiatrické péče!", říká Pavel Novák, ředitel největší organizace poskytující komunitní služby pro lidi s duševním onemocněním.

Platforma pro transformaci péče o lidi s duševním onemocněním je seskupením zástupců odborných společností, poskytovatelů služeb, pacientských a rodičovských organizací i jednotlivců. Cílem platformy je řešení neutěšené situace v oblasti péče o lidi s duševním onemocněním v České republice.

Kontakty:
Mluvčí platformy a signatáři otevřeného dopisu
Pavel Novák – ředitel Fokusu Praha - 777 800 381
MUDr. Ondřej Pěč - 603 429 321
Jan Jaroš – ředitel občanského sdružení KOLUMBUS - 774 279 350
Mgr. Jana Poljaková – za organizace rodinných příslušníků pacientů - 777 240 504

(Pozvánka) 10 let s Iskérkou: Když už člověk zjankovatí, netřeba se toho báti

Obecně prospěšná společnost Iskérka sídlící v Rožnově pod Radhoštěm (sever Zlínského kraje) připravuje oslavy desíti let své existence. Celou dobu své existence se zaměřuje na péči o duševně nemocné, nejen schizofreniky, ale i ostatní duševně a psychicky nemocné. Oslava se bude konat 28. června v Camp Sport v Rožnově.

Hlavní program oslavného festivalu bude probíhat od dvou do sedmi hodin. V rané fázi zahraje velmi zajímavá kapela Z horní dolní a dál na jih, která mi místy připomíná hudbu Bratří Ebenů. Mezi další vystupující, které osobně ale neznám, patří divadelní představení Ševcův Verpánek a Pěvecký sbor Zdeňka Šimůnka.

Kromě kulturního programu je součástí festivalu i doprovodný program. Lidé mohou navštívit Anonymní poradnu, Psychobudku, která zprostředkovává pocity duševně nemocných, sportovní odpoledne pro děti a stánek s prodejem řemeslných výrobků od uživatelů služeb Iskérky.

Pro ty z Vás, kteří chtějí vědět více, přikládám plakát (zvětší se po rozkliknutí).

Jsem blázen? Jsou schizofrenici blázni?

• Začátek nebo Nový směr
• Otevřenost
• Odvaha. Svoboda
• Nekonvenčnost
• Originalita
• Skok do nového
• Nevinnost, Čistota, Naivita
• Ztřeštěnost, Nezodpovědnost, Pošetilost
• Bezstarostný člověk
• Hravost, Kreativita
• Nejvyšší důvěra
• Nezávislost

Takové významy v sobě nese Tarotová karta blázen. Jak je vidět, nepovažuje bláznovství za něco velmi negativního, ale spojuje jej s množstvím pozitivních významů.

Slovo blázen si tedy můžeme spojit, jak jsem již ukázal, s pozitivními významy. Ale pro některé lidi v sobě bláznovství nese něco negativního. Člověk, který se nechce podřídit obvyklým normám, který se nějakým způsobem odlišuje, je jiný či dokonce divný. 

Záleží na každém člověku, s čím si to spojí. Lidé xenofobní, nesnášenliví, případně primitivní, budou odlišnost považovat za něco nežádoucího. Ale člověk, který vnímá důležitost rozmanitosti, si bude bláznivé odlišnosti vážit.  Jak se ukazuje v přírodě, to, co výrazně posiluje celek, je právě rozmanitost, nikoliv uniformita. 

A potom je zde ještě jedna otázka: co už je v normě a co je mimo, co už patří bláznům? A kdo ty normy určuje?

Myslím si, že schizofrenici jistou odlišnost přinášejí. Jednak v době akutní nemoci – vidí svět jinak, vidí ve věcech roztodivné významy, vnímají věci, které běžní lidí nevnímají, a podobně. Ale také v době mimo nemoc – pokud je jejich stav horší než minimální postižení (tak nějak podobně to definuje zákon o invalidních důchodech), určitou odlišnost psychiky si podle mne nesou i v době remise. A také mají invalidní důchod a je potom na nich, jak se spoustou volného času naloží. Někteří dělají hudbu, jiní skládají básně a další kreslí.

Ale člověk, který má papíry, že je blázen, by měl hledět, aby byl blázen. Neměl by svou nemoc odmítat, měl by ji přijmout, a třeba právě díky invalidnímu důchodu se odvážit hledat jiný způsob života, který by v sobě ale obsahoval neběžnou hodnotu.

Samozřejmě, prášky mají v podání prastaré psychiatrie srovnat člověka do latě. Ale jak říká můj psychiatr Zahradník – někdy symptomy člověku dokonce pomáhají (například když slyší hlasy, které ho chválí). Vždy by se měla proto podle mne nastavit taková míra medikace, která člověka na jedné straně neumrtví, neznecitliví, ale která mu umožní po většinu času fungovat v realitě. Vždyť ostatně jak uvádějí publikace o psychiatrii, někteří nemocní vzpomínají na okamžiky, kdy žili intenzivně (tedy byli v atace), jako na ty světlé okamžiky.

Jde tedy o to, aby společnost odlišným lidem zajistila jistou úroveň fungování, ale zároveň popřemýšlela o tom, jak jinakosti využít. Někteří psychotičtí lidé již dokázali, že jsou schopni svět obohatit. Matematik John Nash získal Nobelovu cenu a byl o něm natočen film. Básník Ivan Blatný napsal několik sbírek úžasné poezie a vydavatel Martin Reiner nedávno vydal knihu o jeho životě.

Milí čtenáři, nemocní i mocní, v čem jste odlišní Vy? Můžete mi napsat do komentářů pod článkem. A ještě jedna moje stará báseň.

Dítě

Hrej si kamaráde.

Ještě tě otec nespatřil.

Neřekl Ti "dělej to tak".

Kohout neví proč.

Poštolka,jepice, jednorožec,ti taky ne.

Ale táta jo.

Dělali to lidé přesýpacích hodin.

A to není jen tak!

 

Web Vyléčte se

Našel jsem docela zajímavý web, ve kterém autorka píše o svých zážitcích při snaze o alternativní léčbu schizofrenie. Tento web najdete na stránce: http://vylectese.webnode.cz. Přináším z tohoto webu výběr některých zajímavých článků.

Co jsem také pochopila o hlasech a jak Vám to může pomoci

Ono pochopení je vlastně prosté. Bude Vám to připadat banální. Hlasy jsou programy v naší hlavě a potlačené pudy. Já jsem během výchovy přijala program “nejsem dost dobrá” a opravdu silně jsem mu věřila. Během života jsem dělala všechno proto, aby mi někdo řekl, jak jsem dobrá, ale stále to nestačilo. Trik je v tom, že to nikdy stačit nebude. Takový program je perpetum mobile. Čím více s ním bojujete, tím více Vás ovládá. Až se to jednou zhroutilo a já jsem se propadla do alternativní reality hlasů, kde mě všichni dobří lidé milovali a já jsem byla ze všech nejlepší a naprosto dokonalá. Řešením je podívat se na to, co jsem si to během ataky vytvořila za svět. Možná to je něco, o čem bych se ani neodvážila snít. A jak odlišný to byl svět od té “skutečné” reality tam venku.

Důležitá je i cesta, jak jsem se k tomuto poznání dostala. Nevedla přes přehnané úsilí, nelámala jsem si hlavu nad tím, čím by to tak asi mohlo být, jen jsem se snažila být otevřená a laskavá. Někdy je ten největší krok přiznat si, že jsme zranitelní a mít se stále rád.

Myslím, že takové pochopení, které jsem v úvodu označila za banální, je velká věc. Tedy aspoň pro mě byla. Když ty své programy objevíte a laskavě a vědomě se na ně podíváte a přijmete je jako součást své minulosti, stanou se velké věci. Zjistíte, že už nejsou.

Více zde: http://vylectese.webnode.cz/news/co-jsem-take-pochopila-o-hlasech-a-jak-vam-to-muze-pomoci/

(Sebe)Přijetí

Důležitým tématem je i přijetí situace takové, jaká je a přijetí sebe sama se všemi svými chybami a nedokonalostmi. Mou velkou chybou po první atace bylo, že jsem se snažila téma schizofrenie naprosto vytěsnit ze svého života. Říkala jsem si, že to byl omyl. Omyl byl chtít vše navrátit do doby před atakou a žít přesně tak jako dřív.

Nachladíte se proto, že jste se vystavili velkému chladu, které vaše tělo není schopné zvládat. Duševní onemocnění přichází proto, že člověk žije v situaci, která je dlouhodobě neunesitelná. Potom stačí nějaký spouštěč a dlouhodobě oslabená psychika se dekompenzuje do nějakého nezdravého projevu. 

Spuštěč je však jenom spuštěč a ne příčina nemoci. A i slovo nemoc v sobě obsahuje to, že “nemůžete” dál. Důležité je podívat se na věc z ptačí perspektivy a najít směr, kam vás to vše vede. Možná, že v malém měřítku Vám to nedává smysl, ale  zkuste najít něco, co má být výsledkem. Mě hlasy “vedly” například k tomu, abych se lépe oblékala, snažila se najít přátele a byla celkově společenštější. Samozřejmě, že v akutní fázi nemoci to bylo naprosto nemyslitelné, byla jsem plachá a nesebevědomá, ale teď když jsem stabilizovaná zjišťuji, že se s lidmi setkávám velice ráda a sama vyhledávám příležitosti, jak si najít více přátel, a docela se mi to daří. Oproti mému dřívějšímu stylu života je to velká změna.

Snažte se s laskavostí pochopit, proč se Vaše psychika dekompenzuje do schizofrenie. Kde jste se ocitli v podobné situaci, kterou Vám navozují hlasy? Má to nějaký vzorec? Smyslem není se ve všem “šťourat” a analyzovat do všech možných úrovní a širokých souvislostí, ztratili byste v tom. Smyslem je pochopit vše z ptačí perspektivy, laskavě to přijmout, a tím uzdravit. 

Opatrně se podívejte také na to, před čím jste si utekly do “alternativní reality”, kterou jste si stvořili ve své hlavě. Možná to bude něco bolestného, co jste zažili. Zkuste to s laskavostí přijmout jako součást vaší minulosti. Možná k Vám časem přijde i pochopení toho, proč se to stalo. Do těchto náhledů do své psychiky se však pouštějte, až se na to budete cítit a dělejte malé krůčky. I malé uvědomění si něčeho může přinést změny v mnoha oblastech vašeho života. Pokud budete spěchat dojde Vám brzy dech.

Více zde: http://vylectese.webnode.cz/news/sebe-prijeti/

Kultura a duševní nemoci

V tomto článku chci udělat krátké shrnutí toho, co se v průběhu roku děje v kulturní oblasti, která nějak souvisí s duševními nemocemi. Jaké kulturní akce pořádají psychiatrické léčebny, jaké akce pořádají sdružení podporující duševně nemocné a podobně.

Možná největší a nejznámější akcí je hudební a divadelní festival Mezi ploty. Ten se koná v areálu bohnické psychiatrické léčebny. Slyšel jsem, že jediné pivo, které se tam smí čepovat, je nealkoholické. Poprvé se tento festival konal v roce 1992 a jeho cílem je přiblížit duševně nemocné běžným lidem (tyto dvě skupiny se tak na festivalu potkávají). Tato akce se většinou koná ke konci května.

Psychiatrická léčebna Bohnice ale hostí ještě jeden festival, a to multižánrový festival Babí léto, který se obvykle koná v září. Dříve jej pořádalo kulturní sdružení Unijazz, v roce 2013 se konal již čtvrtý ročník pořádaný nemocnicí. Program je hodně poskládán z místních zdrojů, jeho součástí tak jsou terapeutické dílny, komentované procházky, infocentrum, přednášky pro veřejnost, prezentace volnočasových aktivit, léčeben a neziskových organizací, výtvarná dílna a podobně. Součástí je ale také hudební a divadelní stage.

10. října je mezinárodně vyhlášen jako Den duševního zdraví. A u této příležitosti se konají mnohé akce. Brněnské sdružení Práh pořádá několikadenní festival plný přednášek, dále se v jeho rámci konají vernisáže, divadelní představení a podobně. V několika městech najednou (České Budějovice, Děčín, Chrudim, Rožnov pod Radhoštěm, Hradec Králové,...) probíhá od září do 10. října festival Týdny pro duševní zdraví. Cílem festivalu je mimo jiné zlepšit postoj veřejnosti kvůčiduševně nemocným. Program je podobný festivalu v Brně, navíc je v něm například prohlídka psychiatrických zařízení.

Také existuje několik klubů, které mají nějaký program v průběhu celého roku. V Brně je to například Kavárna Práh patřící výše zmíněnému sdružení, v Praze se konají menší akce také v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Další zajímavé místo je v Praze Café na půl cesty, kde probíhají hudební jamy, koncerty a podobně.

Moje idea: Komunitní portál o duševních nemocech

Již v jednom minulém článku jsem představil svůj nápad - založit komunitní portál pro duševně nemocné. Nyní bych rád představil, co si pod takovým webem představuji a co pro něj mohou udělat čtenáři, pokud by měli zájem se přidat.

Komunitní médium je specifický druh média. Jedná se o časopis, rádio nebo televizi, která je věnovaná lidem z jedné komunity. To znamená buď lidem, které spojuje společné geografické sídlo (například rádio pro jedno malé město), nebo nějaký společný zájem (například křesťanké Rádio Proglas). Není vytvářené profesionálně zkušenými novináři a mediálními byznysmeny, je vytvářené právě lidmi z té jedné konkrétní komunity. Ti mají do svého vlastního média co nejotevřenější přístup, mohou se tak na něm podílet různými způsoby. A měli by mi silný pocit, že je to právě 'jejich časopis/server/rádio/...'

A projekt, o kterém do budoucna uvažuji, by mělo být právě komunitním médiem – serverem pro všechny duševně nemocné. Neměl by být zaměřený jen na jednu duševní poruchu, ale na jejich široké spektrum. Tvořit by jej měli sami duševně nemocní, a to podle svého zájmu – určitě dostanou prostor všichni amatérští umělci s nějakou diagnózou duševní poruchy. Další nemocní, kteří mají nějaký silný koníček(zde mne napadá třeba Jiří Láska a jeho amatérské rozhlasové vysílání, jiného člověka může zajímat třeba politika) by měli mít možnost psát o svém koníčku. A prostor dostanou také sociální služby pro tyto lidi (například reportáže ze dnů duševního zdraví) a také politika v této oblasti (konkrétně jak a kam se posouvá transformace péče).

Pokud tedy máte zájem se na mém projektu podílet, můžete mi pomoci s jeho rozjezdem. Potřebuji informace o duševně nemocných, kteří něco vytvářejí(hudbu, literaturu, výtvarno apod.), informace o takových duševně nemocných, které něco velmi silně zajímá a dokázali by o tom kvalitně psát. Pokud o někom takovém víte, napište mi na mail Salamon.Petr@gmail.com. Napište mi tam ale i v případě, kdy o ničem takovém nevíte, ale měli by jste zájem být v přípravném týmu takového projektu.

Jak se chovat ke kamarádovi, který se právě vrátil z psychiatrické léčebny

Kamarádka se mne zeptala, jak se chovat k jejímu kamarádovi, který byl uzavřen v psychiatrické léčebně, až se z nemocnice vrátí. Myslím si, že je to docela zajímavý dotaz, který si zaslouží i samostatný článek na mém blogu.

Osobně nemám rád, když ze mne někdo dělá více nemocného, než jsem. Když se mi někdo snaží ulehčit práci nebo odebrat dobrovolné úkoly, jen proto, že jsem schizofrenik. Myslím si, že tak jako ostatní schizofrenici jsem schopen sám posoudit, na co stačím a na co ne. Obecně si myslím, že by se lidé neměli k pacientovi chovat s nějakým velkým ohledem k jeho zdraví, protože pochopitelně mu tím tu nemoc připomínají. Nemoc, se kterou se mezi atakami (pokud člověk není nejtěžší případ, kterých je něco kolem jedné třetiny) dá normálně fungovat, aniž by si ji člověk nějak zvlášť uvědomoval.

Je zde ovšem zároveň možnost, jak takovému člověku pomoci, pokud nám na něm záleží hodně. Jde o to, že člověk po nemoci by se rád navrátil do běžné společnosti, ale má to o něco ztížené – kvůli tomu, že byl dlouho mimo, vypadnul z některých aktivit, neví přesně, co se dělo, co se bude dít, kam se kdy půjde apod. Vždy to tedy trvá nějaký čas, než se pacient vrátí do běžné sociální reality. A kamarádi by mu s tím mohli pomoci – jednak s ním chodit do jeho oblíbených podniků (čajovny, kavárny, hospody) a snažit se o komunikaci – jen je třeba si uvědomit, že právě návrativší se z šedé nemocnice nemá moc o čem povídat. A nebo ho zvát na ne příliš hlučné či stresující akce, kde se sejde i více lidí.

Pochopitelně by ho měli podporovat ve věci, která je pro další zdraví velmi důležitá – aby už vůbec nepil alkohol a nekouřil marihuanu, natož nějaké těžší drogy. Pokud by nemocný nebyl spokojený se svým doktorem a omezeními, která mu doktor klade (mimo již zmíněná, všechna ostatní jsou totiž podle mne blbosti, k rekonvalescenci stačí tři týdny a ne rok), je vhodné říci, že psychiatři jsou velmi rozliční s velmi rozdílnými přístupy, a že má libovolnou možnost změnit si doktora a zkusit tak někoho jiného.

Ještě mne napadá to, že lidé by se neměli příliš zabývat mimikou duševně nemocných - tu totiž často nemusí mít plně pod kontrolou. Dál už mne moc věcí nenapadá...

Jak využít potenciálu duševně nemocných?

V poslední době se ve společnosti, na sociálních sítích, a také jinde, hovoří o takzvaném základním příjmu. Ten je o tom, že každý jednotlivec dostane od státu určitý garantovaný příjem (v ČR se uvažuje o deseti tisících), a potom už bude záležet jenom na něm, čemu věnuje svůj čas – jestli vydělávání dalších peněz nebo třeba nějaké dobrovolné aktivitě. Poslední dobou uvažuji, že si ještě během studií zkusím zažádat o invalidní důchod. Ten pro mne bude něčím podobným základnímu příjmu. A svůj čas, když zrovna budu stabilizovaný, budu věnovat společenským projektům, dobrovolnictví a podobně.

Domnívám se, že by bylo dobré, kdyby i ostatní schizofrenici věnovali – v rámci svých možností – nějaký čas dobrovolnictví. Dobrovolná práce nadšenců totiž zajišťuje každoročně služby v hodnotě několika desítek milionů, které potom nemusí zajišťovat stát, a tím pádem ušetří. Samozřejmě - každý by si měl najít takovou oblast, na kterou jeho síla, schopnosti a čas stačí, ale těch možností je podle mne dneska nepřeberně – v neziskovách například od výpomoci v kanceláři po práci pouze přes internet (například Nesehnutí neustále hledá nějaké překladatele). Člověk tím podle mne získá nový zajímavý rozměr svého života, seznámí se s novými lidmi, zapojí se více do reality, mohl bych vymyslet další možné benefity. To, že ho společnost podporuje (i když mnohdy je invalidní důchod mnohem nižší, než aby zajistil důstojný samostatně soběstačný život), jí může duševně nemocný nějakým způsobem vrátit.

Domnívám se, že taková dobrovolnická práce má i význam z určitého spirituálního pohledu. Věřím v cestu karmajógy, tedy v to, že člověk prací, která není věnována osobnímu prospěchu (penězům, moci, slávě) ale místo toho nějakému širšímu celku, získává pozitivní body, které se mu v budoucnu vrátí v podobě rozvoje jeho duše. Je to jedna ze základních cest jógy k osvícení, a jogíni píší, že je nejméně nebezpečná – při cvičení jiných typů jógy se člověk může dostat do temnoty svého podvědomí a podobně. Mám takový pocit (jen osobní pocit bez podpory v nějakém textu a podobně), že právě karma jóga může na úrovni ducha pomoci k léčení schizofrenie (věřím totiž v příčinu nemoci v minulých životech).

Samozřejmě, někteří lidé nemají kvůli svému stavu možnost nějak dobrovolničit. I z toho důvodu mám v budoucnu v plánu vytvořit jakýsi komunitní portál o duševních nemocech, ve kterém dám prostor literární, hudební či výtvarné tvorbě lidí s psychózou. Přispěvatel pp mi jednou osobně řekl, že mezi duševně nemocnými se podle něj skrývá jakýsi veliký kulturní potenciál. Osobně se domnívám, že my takto nemocní vidíme svět jinými očima než takzvaní normální lidé. Proto si myslím, že portál obsahující naši tvorbu může obohacovat i mnohé návštěvníky takového webu z řad zdravého publika.