Starry Starry Night

Text skladby Don Mc Leana o Vincentu Van Goghovi v anglickém originále a českém překladu pp: 

Stary stary nights
made your pallet blue and grey
look out on the summer´s day
with eyes the knowed the darkness in my soul
Shadows on the hills
catch the trees a daffodills
catch thke breeze and would you chill
in colours on the snowing living land
now I understand
what you try to say to me
how you suffer for your sanity
how you try the septan free
would not listen I did not know how
Perhaps they listen now
Stary stary nights
flaming flowers the brighting blaze
whirling clouds in violet haze
reflect in Vincent eyes a china blue
Colours change in you
morning fields the amber grain
weathered faces lining pale
are sued bengnity are this loving hand
Now I understand
what you try to say to me
how you suffer for your sanity
how you try the septan free
would not listen I did not how
Perhaps they listen now
What I could not love you
Still your love with true
when know hope would inside
Stary stary night
You took your life at lovers upon due
What I could told you Vincent this world would never met for one this beatifull like you
Stary stary nights
warted turn in empty halls
frameles heads on nameless walls
with eyes the watched the world and can forget
like the strangers that you´ve met
thke rugged man in rugged clothes
Silver thorne in bloody rose
Eye crashed and broken on the virgin snow
Now i think i know
what you try to say to me
how you suffer for your sanity
how you try the septan free
would not listen earn not listening still
Perhaps they never will

Hvězdnaté, hvězdnaté noci
proměnily tvou paletu na modrou a šedou
podívej se na letní den
očima, které znají temnotu v mé duši
Stíny na kopcích zachytí stromy a narcisky
zachytí vánek a ty se zachvěješ
v barvách na zasněžené živoucí zemi
Teď rozumím
co se mi pokoušíš říci
jak trpíš pro svou vyrovnanost
jak se snažíš být při horečce svobodný
Poslouchal bych tě, ale nevěděl jsem jak
Možná tě lidé teď slyší
Hvězdnaté, hvězdnaté noci
květy jasně planou
vířící mraky ve fialovém oparu
zrcadlí ve Vincentových očích čínskou modř
Barvy se mění v tebe
ranní pole, jantarová zrnka
ošlehané tváře a v nich namalovaná bledost
žalují vlídnou milující rukou
Teď rozumím
co se mi pokoušíš říci
jak trpíš pro svou vyrovnanost
jak se snažíš být při stálé horeččce svobodný
Poslouchal bych tě, ale nevěděl jsem jak
Snad tě lidé teď slyší
Jak bych tě mohl milovat
tvá láska je stále pravdivá
a když víš, že naděje se skrývá v nitru
Hvězdnatá, hvězdnatá noci
bereš svůj život jak řádný milovník
co bych ti mohl říci:
Vincente, tento svět by nikdy nešel vstříc takovým krásným lidem jako jsi ty
Hvězdnatá hvězdnatá noci
To co namaluješ jak skutečně vypadá se vrací do prázdných hal
neorámované hlavy na bezejmenných zdech
s očima které pozorují svět a nemohou zapomenout
jako cizince, které jsi potkal
drsný člověk v rozedraných šatech
stříbrný trn v krvavé růži
Oko zničené a zlomené na panenském sněhu
Nyní si myslím, že vím
co se mi pokoušíš říci
jak trpíš pro svou vyrovnanost
jak se snažíš být při stálé horečce svobodný
Poslouchal bych tě, jak by sis zasloužil, ale stále tě není slyšet
A možná tě lidé nikdy neuslyší
(překlad pp)

Krunýř a rozbitý džbán

Napsal pp (guest blogging).

Schizofrenie je obojí. Snahou těch, kteří tuto nemoc léčí, je prasklý džbán
znovu slepit a člověka postavit jako částečně výkonného do normy, standardu.
Stejně jako se domnívám, že naprosté vyléčení nemoci je iluzí, tak si myslím, že
je výkonnost takzvaně vyléčeného vždy jen částečná, neplnohodnotná, která
mnohdy přináší nemocnému velké utrpení a okolí a společnost většinou na
takového člověka doplácí. A nemyslím tím ekonomicky, to pravda být nemusí.

Schizofrenik jedná v rozpolcenosti mezi krunýřem nemoci, který mu nedovoluje
rozvinutí jeho vloh, předpokladů... Člověk jako by byl v jakési existenciální
paréze – ochrnutí, které se mnohdy projevuje při léčené schizofrenii jakýmsi
ustrnutím ducha, které lze i subjektivně pociťovat, a jakousi existenciální
divergencí – rozšířením se kde se dá, rovněž lze subjektivně pociťovat, jako by
prasklý džbán měl touhu obsáhnout cosi, podmanit si cosi, či jen rozletět se,
definitivně se roztříštit a odejít naprosto svobodně a neomezeně do prostoru.

Tato divergence pocitů, citů i myšlení je příznačná a dá se vystopovat. Ovšem
značná může být i konvergence, sbíhavost v myšlení, která jako divergence
osobnost ve velké míře deformuje a činí obecně nesrozumitelným, a
konvergentní schizofrenní myšlení může vést i k nerozlišitelnosti v myšlení,
které je vágně sbíhavé a obtížně pochopitelné.

Cit v krunýři a prasklém džbánu je zraněn a je otázkou, zda ho
z existenciálního poranění lze dostat. Mnohdy jde o to citově poraněného
zodolnit, učinit ho takovým, jakým byl předtím, než ho okolí začalo v jeho
nemoci zraňovat. Domnívám, že zde je psychiatrie bláhová, i když může mít i
určité úspěchy, protože s odbouráním následků množství citových poranění by
musela i odstranit i život, který už byl žit a prožit.

Podle nejnovějších výzkumů je 70 % z příčin psychotických nemocí
způsobeno dědičnými faktory a 30 % stressory, tj. spouštěči nemoci z důvodu
lásek, studia, práce či jiných okolností. Už to hovoří o tom, že na současné
úrovni zejména genového inženýrství je schizofrenie v podstatě ne neléčitelná,
ale nikdo nemůže říci, že už je ten či který jednotlivý schizofrenní případ
vyléčen.

Velmi křehká a někdy obtížně rozlišitelná je hranice mezi nenormálním a
normálním. Protože paranoidní chování a myšlení, strachy, obavy, úzkosti,
přehánění, únavnost, nespavost a spoustu jinak tzv. nenormálních jevů má
ve velké míře i tzv. zdravá, většinová populace. A mnohdy záleží jen na
lékařích, zda Vás zařadí do kategorie zdravých či nezdravých, normálních či
abnormálních. Při vážném porušení zdraví je však léčba, ať si o ni můžeme
myslet cokoli, nezbytná a všem prospěšná.

pp

Ataky

Napsal pp (guest blogging).

Ataky - to nejhorší, co vás může během schizofrenie potkat.
Sám jsem jich zažil kolem desítky, všechny byly léčeny doma, protože jsem zde měl
výborné prostředí a podmínky a milující manželku. Nejdříve, zpočátku nemoci,
byly častější, pak byla 11letá odmlka a teď se 2krát ozvaly po padesátce.
Snad největší závislost pozoruji na ročním období, objevují se převážně na jaře,
někdy na podzim. Nejvíce ohrožující měsíc je květen.
Svým průběhem, uvržením člověka do středu bludů a halucinací ohrožují
člověka přímo na životě. Je to tím, že začíná tomu, co nemoc produkuje, věřit, že
ho stravuje, ničí a učiní ho neschopného cokoli dělat, vyjma základních potřeb,
tj. jídla a brání prášků. Ani to si člověk nemůže dělat sám, protože vnímání
reality a vše je natolik rozhozeno, že i dopočítání se, pamatování si, chystání,
systém v prášcích není schopen zvládnout. O vaření a dalších praktických
základních činnostech ani nemluvě. Jsem odkázán na 2-3 měsíce na lůžko,
závislý na pomoci nejbližších.
Vnitřní svět je pohroužen do vzpomínek, které stravují, do zmatených bludů a
halucinací, které jsou prožívány jako skutečné a nesmírně významné. Nejsem
schopen kromě nemocného světa prožívat nic. Nejsem schopen porozumět
ničemu, co ke mně přichází z vnějšího světa, jde-li třeba o řeč, TV, radio, o
počítači a knihách ani nemluvě. Jakákoli vlastní aktivita je naprosto vyloučena.
Člověk není schopen sám o sebe bojovat a postupné navracení se zdraví prožívá
jako znovuzrození. Do fantasmagorických představ se míchá převážně vlastní
život podivně zkarikovaný. Vnímání je překrouceno a objevuje se silná
vztahovačnost, což se ovšem vleče celou nemocí.
Představy jsou často megalomanické, ovšem k činu či jen třeba ústnímu projevu
je daleko. Vše je prožíváno vnitřně, potichu, ve sféře obraznosti, sluchových
halucinací a bludných myšlenek.
Během celé nemoci, ale při nastupujících atakách zvláště, se objevuje
schizofrenní opar ve vnímání, jakési smysly vnímané obluzení. V atakách a
často i během celé nemoci člověk vidí a slyší, přitom ovšem toto vidění a slyšení
vůbec nevnímá.
Člověk žijící sám a procházející schizofrenními atakami je mnohdy odsouzen
k záhubě, protože jeho vnímání reality je natolik deformováno, že je mu odepřeno
i to základní, potřebné k přežití.

pp, Esej č. 79, 29.12. 2008

Některé zajímavé weby věnující se schizofrenii

Blog Martina Jarolímka
Psychiatr Martin Jarolímek ze Sanatoria Ondřejov je špičkou mezi českými psychiatry. Jeho články se mi zdají dokonce i lepší než ty od Cyrila Höschla. Na svém blogu na Aktualne.cz popisuje příběhy ze života duševně nemocných, české poměry psychiatrické péče a podobně. 
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/martin-jarolimek.php

Dva weby v angličtině, odkud lze čerpat informace o novinkách ve výzkumu schizofrenie
Medical News Today – více zpráv, mnohé z nich jsou méně důležité.
http://www.medicalnewstoday.com/sections/schizophrenia/
Science Daily – méně zpráv, většina ale důležitých.
http://www.sciencedaily.com/news/mind_brain/schizophrenia/

Pořad o schizofrenii na České televizi
Česká televize vysílala seriál věnovaný duševním nemocem. V jednom díle se autoři pořadu (Monika Rychlíková a Cyril Höschl) věnovali také schizofrenii. Na tomto webu můžete najít i další díly pořadu (obecně o psychózách, o maniodepresi a podobně).
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10214731958-zahady-duse/209572231050005-zahada-schizofrenie/

Sdružení Diabasis zaměřené na psychospirituální krizi
Běžná psychiatrie někdy nesprávně označí za schizofrenii také psychospirituální krizi. Nemoc, či v tomto případě spíše přechodný stav, by se měl řešit spíše psychologicky. Této péči se věnuje sdružení Diabasis, na jejich webu najdete i rozlišovací znaky mezi schizofrenií a psychospirituální krizí.
http://www.diabasis.cz/
Představitel tohoto sdružení napsal i jednu knihu věnující se schizofrenii (vztahu mezi schizofrenií a mystikou). Tuto knihu si můžete přečíst zde:
www.stinstromu.net/krize/mystika.pdf

Jungiánský přístup ke schizofrenii
Psychiatrická a psychologická obec se docela liší svým přístupem k tomu, v čem tkví příčina schizofrenie. Někteří považují za příčinu jen a jen biologické změny v mozku, uprostřed jsou zastánci kombinace obojího (doktor Zahradník) a na druhém konci je jungiánský přístup ke schizofrenii. O něm se můžete dočíst zde:
http://jungianschizophrenia.blogspot.cz/
Nicméně u nás není psycholog-jungián, který by měl možnosti takto léčit psychotické pacienty. Řekl mi to osobně i jeden z největších jungiánů v ČR, psycholog Ludvík Běťák.

Pokud Vás zajímá další pohled na schizofrenii ze strany spirituality, můžete se podívat na tento odkaz:
http://spiritualemergency.blogspot.cz/2006/01/shamanism-schizophrenia.html

Schizophrenia.com, co víc dodat? Snad jen, že webu by prospěla lepší grafika.
http://www.schizophrenia.com/

Science Café o schizofrenii
14. září 2010 se v Praze konal diskusní večer na téma schizofrenie. Přišli psychiatři Cyril Höschl a Filip Španiel. Anotace přednášek obou lékařů najdete zde:
http://sciencecafe.cz/dalsi-prazske-science-cafe-bude-14-zari-o-schizofrenii/

Zpráva z konce světa

Napsal pp (guest blogging).

Český filosof se při své přednášce v Ostravě zeptal, co je pro nás konec světa.
A dodal - snad Opava – samozřejmě nevědom si toho, že v Opavě se nachází
blázinec, psychiatrická léčebna. Z publika se ozval místních poměrů znalých
chichtot jedné paní. Říká se tady – dostat se až do Opavy. A myslí se tím
blázinec. A dostat se v tato místa, ať si zúčastnění pacienti, psychiatři či rodinní
příslušníci myslí cokoli o svém subjektivním postavení zde, je objektivně dostat
se na konec světa. Řekl bych dokonce až za kriminál, protože čin kriminálníka
je běžnému člověku pochopitelnější a srozumitelnější než duševní bolesti,
prožívání, činy, myšlení a city duševně postiženého člověka. A o tom opravdu
neví mnoho ani filosof Michel Foucault, ani erudovaní psychiatři na jakékoli
úrovni, ani nezainteresovaní příbuzní pacientů, ale jen osobní zkušeností
poučení pacienti sami. Jen ti svůj vnitřní svět znají a obvykle nejsou schopni
vyjádřit adekvátně tomu, co vše tento obsahuje. Myslím si, že právě v jejich
problémech, životě je skryto mnoho odpovědí na otázky, které si kladou i
duševně zdraví lidé.

Připadá mi to v mnohém jako vyprávění o paní toaletářce z veřejných
záchodků v Praze, která měla mentálně postiženého syna. Byla velmi hrdá,
urozených mravů, chovala se jako dáma. Ale pro svět, okolí, ve světle lidských
zraků zůstala – musím to tak říci – hajzlbábou s debilem.

A kdo je ve světle této příhody vlastně normální, kde jsou křehké hranice
mezi normalitou a abnormalitou?

Mnohé vtipy o bláznech, kterým se smějí i sami postižení, jsou z hlediska
selského zdravého rozumu pochopitelné. Ale většinou jejich autoři a interpreti
vycházejí z karikujícího poznání, z nepochopení, odmítání jiného než obvyklého
chování. Jinakost, kterou jsou duševně postižení zvláštní většinové společnosti,
z nich činí v plném slova smyslu diskriminovanou menšinu. Ovšem na rozdíl
od Romů, gayů a lesbiček i tělesně postižených nemají své zájmy bránicí
fungující sofistikovanou strukturou, která by byla rovna, zejména v povědomí
veřejnosti, ostatním menšinám. Na nedávném medializovaném vystoupení
diskriminovaných menšin v Událostech, komentářích na ČT2 neměli žádné
zastoupení. Diskriminace menšiny duševně postižených spočívá ve stále
pokračující stigmatizaci duševních nemocí v naší společnosti, v mnohých
případech nezaměstnatelnosti takto postižených, v jejich uvržení do materiální
bídy – naše republika ve výdajích na psychiatrii je na předposledním místě
v celé Evropě, s tím pak souvisí i duševní a duchovní neustálá permanentní
krize těchto lidí, samozřejmě nevyčíslitelným způsobem kombinovaná s jejich
těžkými nemocemi. Je zde na místě zmínit i nedostatečnou osvětu, která vede
ke zkreslenému obrazu o těchto nemocech. Rovněž tak odnímání již přiznaných
invalidních důchodů, podle toho zda je nemocnému tento týden lépe či hůře,
vede k duševnímu týrání těchto lidí, k růstu sociálního napětí uvnitř komunity i
šířeji uvnitř společnosti celé, ke konfliktům v nejširším slova smyslu.

Celoživotní stigma nemoci, které nesou mnozí postižení, je tak omezujícím
faktorem, že toto činí ze sebekvalitnějších, sebenadanějších lidí, lidi uvržené
objektivně na okraj společnosti, mnohdy bez možnosti prožít kvalitní život.

pp

Diagnóza F

Ve středu jsem na Rádiu Wave (stanice Českého rozhlasu pro mladé) objevil zajímavý pořad. Jmenuje se Diagnóza F a věnuje se celému spektru duševních nemocí (psychózy, závislosti, …). Název plyne z medicínského označení této skupiny chorob - označují se písmenem F (například schizofrenie je F200). Na webu ČRo naleznete archív tohoto pořadu, kde si můžete poslechnout rozhovory o mnoha různých tématech.

Našel jsem si pořad věnovaný schizofrenii. 15. dubna 2011 v pořadu Diagnóza F vystoupil Martin Jarolímek, který se v Sanatoriu Ondřejov věnuje péči o duševně nemocné. Zaujal mne jeho postoj k lékům, které sice považuje pro léčbu nemoci za zásadní, ale trvale se snaží snižovat jejich množství. Oproti obvyklé době užívání léků po první atace, která u většiny psychiatrů trvá dva roky (má to své opodstatnění, protože druhá ataka v době prvních dvou let zhoršuje celoživotní prognózu), uvádí jen půl roku. Navíc se snaží psychologicky (či psychosociálně) působit na pacienta tak, aby mohl trvale snižovat množství svých léků. Dokonce si oproti většině ostatních psychiatrů myslí, že schizofrenii lze skutečně úplně vyléčit a že se s takovými případy opravdu setkal.

Dále Jarolímek uvádí, že pravidlo tří třetin (první třetina má jednu ojedinělou ataku, druhé se to po nějaké čase vrací a jinak je v pořádku a třetí třetina má celoživotní problémy) platilo už na konci 19. století, kdy byly metody léčby na počátku. Níže přináším pár poznámek z tohoto dílu pořadu, které mi přišly velmi podnětné a pro mne nové:

• halucinaci dokáže vytvořit každý smysl člověka, nejčastější jsou hlasové, dále zrakové, ale mohou být i čichové (podivné zápachy) či tělesné

• zájem některých lidí o schizofrenii může pramenit i z toho, že je tato nemoc tak záhadná – nikdo přesně neví, v čem tkví její prvotní příčina

• marihuana je v poslední době velmi častým spouštěčem schizofrenie (pokud má člověk silné predispozice k nemoci, tak stačí nějaká výrazná událost – kromě nešťastné události právě i užití marihuany -, aby nemoc propukla)

• marihuana je velmi zrádná – mladí nervózní lidé ji mohou kouřit, protože krátkodobě způsobuje uklidnění, nicméně dlouhodobě se může obrátit proti nim

• bludy se s vývojem kultury proměňují, například dříve měli lidé často bludy či halucinace, že k nim hovoří Panenka Marie, dnes mají například bludy, že jsou ovlivňováni přes satelit, snímáni na internet a vysílání po celém světě (tady mne napadá dodat, že třeba v době studené války se mohl často vyskytovat blud spojený s komunisty či jejich tajnými službami – něčím podobným trpěli například John Nash či Ivan Blatný)

• člověk, který má bludy, potřebuje rychlou pomoc; doktor Jarolímek ale nedoporučuje psychiatrické ambulance, ale spíše nízkoprahová sanatoria, protože se v nich nečeká a nesnaží se pacienta ihned nálepkovat - takových zařízení je bohužel málo

• pokud je pacient agresivní, tak vždy pod vlivem akutních psychotických příznaků – i přesto se takto postižení pacienti dopouštějí násilí statisticky daleko méně než lidé duševně zdraví

• bulvár má tendenci spojovat schizofreniky s jejich násilnými činy – pokud by zločin spáchal někdo s dřevěnou nohou, tak by to média vůbec nezajímalo

• například v Británii vedla nepříznivá společenská atmosféra vůči nemocným k přijetí zvláštního zákona o duševně nemocných, který chrání nejen společnost, ale i samotné nemocné

• schizofrenici se od běžné populace odlišují i ve svém sexuálním životě: v mnoha případech jsou tito lidé v porovnání se svými vrstevníky „psychosexuálně-psychosociálně“ zbržděni – jim však tyto věci mnohdy nechybí; častý se tak stává výskyt bludu homosexuality, který není pravdivý, ale vede k dalším problémům

• negativní příznaky, zejména kognitivní deficity, jsou psychologicky odnaučitelné – jelikož je mozek svého druhu sval, některé funkce mozku se dají znovu probudit

• na světě neexistuje lék na žádnou nemoc, který by nevyvolával nežádoucí účinky

Zdroj: 
Rádio Wave, Diagnóza F 15. dubna 2011

Strachy, obavy, úzkosti

Domluvil jsem se zajímavým autorem, že občas přispěje na můj blog. Chce na mém blogu vystupovat anonynmně, pod pseudonymem "pp". Dlouhodobě přispívá do psychiatrického časopisu Posel, který je ovšem určen pouze odborné psychiatrické veřejnosti. Jeho zájem mne osobně motivuje k tomu, abych se svému blogu začal více věnovat. Zde přináším jeho první článek - zamyšlení nad lidských strachem:


Strachy, obavy, úzkosti

Mohou být dlouhodobé, všestravující, existenciální a mohou se dotýkat všech oblastí života - od nepřišitého poutka po strach či úzkost z nemoci, ze smrti.

Obavy jsou jakýmsi minimem pocitu strachu. Obvykle na rozdíl od strachu a úzkosti nebývají tak často patologické.

Je normální, že pocit strachu ze smrti, který provází člověka od dětství s přibývajícím věkem většinou ustupuje.

Strach z nemoci, pokud je člověk dlouhodobě nemocen může nabýt velkých rozměrů.

Strach z lidí, bez rozlišování, většinou vyplývá z toho, že pocit ublížování od lidí překročil subjektivně snesitelnou mez.

Ze strachu člověk naopak uniká do různých forem vytržení k pozitivním hodnotám – k radosti, lásce, kráse, k vytržení mystickému. Ale nemusí samozřejmě jít o souvislost. Ale přesto čím větší bývá strach či úzkost, tím větší může být mimosmyslové vnímání a vytržení jako positivní reakce na negativní pocity či déletrvající neblahý stav.

Existenciální úzkost se dostavuje mnohdy bez evidentních příčin, někdy má naopak příčiny zcela konkrétní.

Reakce na strach, úzkost, obavy bývá nejrůznější. Od vědomého či podvědomého potlačení, přes úniky do opačných pólů psychického prožívání až po dlouhodobé pohroužení do těchto pocitů.

Člověk prázdný, r.s.p. necitelný může tyto pocity vědomě vyhledávat, což se děje ve sledování v masové zábavě u pokleslých uměleckých děl. Ovšem pokud se člověka začne strach, úzkost, obavy bezprostředně dotýkat existenčně, začne se instinktivně, podvědomě či racionálně bránit.

S trvalým pocitem strachu, aniž by člověk nějak nestrádal se prakticky nedá žít.

S těmito afekty souvisí nejtypičtější česká vlastnost – tj. opatrnost. Člověk opatrný se snaží předcházet negativním následkům své činnosti.

Pohroužení se do stálého pocitu strachu může mít z dlouhodobého hlediska pro psychiku a život člověka katastrofální následky. Zamezuje bezprostřednímu prožívání, ochromuje aktivitu, paralyzuje život. Strach je schopen člověka ovládnout cele.

Je otázka, zda lze žít úplně beze strachu. Souvisí to totiž s pudem sebezáchovy. S bojem o přežití, kde má strach své kladné místo.

Pokud strach paralyzuje tak, že brání rozumu fungovat a normálně citově prožívat, měli bychom zvážit své další kroky. Zůstat v zajetí celoživotního strachu je kontraproduktivní.

Otázka po strachu a z čeho, může mít často odpověď – strach ze sebe sama.

pp, Esej č. 82, 18.1. 2009