Praha, 17. října 2014: Zpráva o smrti šestnáctiletého chlapce, který
bránil napadenou spolužačku a sám se stal obětí útoku duševně nemocné
ženy, nás hluboce zasáhla. S velkou lítostí nad zmařením života mladého
člověka a nad bolestí pozůstalých, musíme upozornit na hlubší příčiny
toho, co se stalo. Do naší skupiny, která se dlouhodobě zasazuje o
transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v České
republice, patří zástupci lékařů, pacientů, jejich rodinných příslušníků
a také poskytovatelů zdravotně-sociálních služeb pro lidi s duševním
onemocněním. Sdílíme pobouření veřejnosti i přesvědčení většiny lidí, že
je nutné něco udělat, aby se podobným tragédiím zabránilo.
V
současné situaci jsou ohroženy i životy lidí s vážným duševním
onemocněním. Jedno procento výskytu schizofrenie odpovídá zhruba stu
tisícům nemocných lidí, kteří v České republice žijí. Každý desátý
schizofrenik končí svůj život sebevraždou, většinou v depresi ze
zhroucení životních perspektiv, pod tíhou obrovské zátěže onemocnění,
někdy pod vlivem akutních psychotických prožitků. Ohrožení jiného
člověka, naštěstí daleko méně časté, je výsledkem dekompenzace
zdravotního stavu a jednání pod vlivem narůstající úzkosti, bludného
systému myšlení a halucinací. Ochrana životů lidí ohrožených psychózou
nemůže spočívat v represi. Jediným účinným způsobem je prevence a lepší
systém péče.
Víme, že není v lidských silách tragickým případům
zcela zabránit, je však možné udělat daleko víc pro to, aby k nečekaným
útokům na nic netušící občany za normálních okolností nedocházelo. K
„normálním okolnostem“ života v civilizované zemi patří funkční systém
péče o lidi s duševním onemocněním. Ten v České republice chybí.
Respektive existující systém je zanedbaný, zastaralý a z hlediska
zajištění bezpečnosti lidí zcela nevyhovující. Je však mimořádně levný.
Za finanční úsporu platíme cenu v lidských životech.
Česká
republika využívá síť dvacítky velkých psychiatrických léčeben (dnes
přejmenovaných na psychiatrické nemocnice), které byly postaveny ještě v
dobách Rakouska-Uherska. Bez dalších investic a za minimální náklady
(platby od zdravotních pojišťoven) se v každé z nich léčí tisíce lidí.
Kvalita péče není dostatečně zajištěna. Vážně duševně nemocní bývají
hospitalizováni opakovaně. K nedobrovolné hospitalizaci je přivážejí
záchranáři až když „bezprostředně ohrožují sebe nebo své okolí.“ Nikdo
nemá povinnost, aby o pacienty propuštěná z psychiatrické nemocnice
pečoval. Měli by brát léky, měli by docházet k ambulantnímu
psychiatrovi, ale nikdo to nekontroluje. O to, jak žijí, se nikdo
nestará. Jestliže pacient trpící schizofrenií přestane do ordinace
docházet, neděje se dál nic.
Oprávněné pobouření veřejnosti je
bohužel mechanismy bulvárního zpravodajství manipulováno do slepé uličky
odporu proti duševně nemocným. Viníky nejsou útočící schizofrenici, ale
lidé, kteří jsou zodpovědní za „nastavení systému.“ Systém
psychiatrické péče v České republice se omezuje na hospitalizace
převážně v psychiatrických nemocnicích a na možnost využívání
ambulantní péče (v průměru dvanáct minut jednou za měsíc). Chybí
legislativa, která by stanovila povinnost zajištění péče o vážně duševně
nemocné, chybí odborníci v terénu, kteří by se věnovali těm nejtěžším
nespolupracujícím pacientům i po propuštění ze zdravotnického zařízení.
Chybí odpovídající zařízení (krizová centra, denní sanatoria), vyškolený
personál, finanční zajištění. Pokud nedojde ke skutečné transformaci
systému psychiatrické péče, podobné tragédie jako ve Žďáru nad Sázavou
se mohou opakovat.
Mluvčí Platformy pro transformaci systému péče o lidi s duševním onemocněním v ČR:
Pavel Novák – ředitel Fokusu Praha
MUDr. Ondřej Pěč
Jan Jaroš – ředitel občanského sdružení KOLUMBUS -
Mgr. Jana Poljaková – za organizace rodinných příslušníků pacientů
