Film Otázky pana Lásky

20. května jsem si zašel do frýdeckého kina Vlast. Byl jsem se podívat na film Otázky pana Lásky, který zobrazoval život jednoho zajímavého schizofrenika z ČR, Jiřího Lásky.

Film zobrazil souhrn videoústřižků z jeho života. Tento souhrn byl podle mne tak kompletní, že nabídl důkladný vhled do života nemocných. Bylo tam všechno, s čím jsem se potkal sám, nebo s čím jsem se potkal ve svém okolí. Traumatická zkušenost blázince a s tím spojeného vězení (v podobě ústavu), problémy s pamatováním si užívání léků (a řešení v podobě krabičky na léky), práce rukama na výrobě malých předmětů, ztracené případy kvůli alkoholu, nalezení zábavného odreagování od stavu duše, hledání spirituálního rozměru vlastní nemoci, odlišný pohled na realitu oproti běžnému vnímání, problémy s deorganizovaným myšlením a divnými myšlenkami či představami a tak dále.

Rudolf Steiner psal, že když člověk dokáže překonat chronická onemocnění a začne se zabývat nějakou činností v duchovní oblasti, která nebude spojena s nemocí, nalezne velkou vnitřní sílu. A to se podle mne Jiřímu Láskovi dokonale povedlo. Záliba v točení krátkých, zvláštně zajímavých a originálních videí, vysílání přes vysílačky a amatérský rozhlas, to všechno naplnilo jeho život kouzlem. A on tak dokázal získat sílu, která z něj podle mne působila i na další diváky v kině.

Film byl zvláštním způsobem piktoreskní, zobrazoval detailní a krásné momenty, malinkaté zábavy, drobné detaily ze života, ale i originální uvažování hlavního protagonisty a jeho nejbližšího okolí (Kdo léčí lidskou duši? A) Bůh, b) psychiatr, c) pan farář. Kolik andělů se vleze na špičku jehly? Kolik chce, oni mají svobodu. Postaráme se o sebe navzájem tak, že každý bude dělat tolik, kolik zvládne.). Ale definitivní pointu dala filmu máma hlavního hrdiny Jaroslava Lásková, když uvedla, že doufá, že tento film změní svět. 
Alespoň tak, aby se na nikoho nezapomnělo. 

Podle mne dost dobrý, ale zároveň jemný film, který ale neosloví každého podobně - silně osloví jen ty, kdo budou na stejné vlně. Mne film zaujal natolik, že jsem si jeho plakát odnesl z kina.

Starry Starry Night

Text skladby Don Mc Leana o Vincentu Van Goghovi v anglickém originále a českém překladu pp: 

Stary stary nights
made your pallet blue and grey
look out on the summer´s day
with eyes the knowed the darkness in my soul
Shadows on the hills
catch the trees a daffodills
catch thke breeze and would you chill
in colours on the snowing living land
now I understand
what you try to say to me
how you suffer for your sanity
how you try the septan free
would not listen I did not know how
Perhaps they listen now
Stary stary nights
flaming flowers the brighting blaze
whirling clouds in violet haze
reflect in Vincent eyes a china blue
Colours change in you
morning fields the amber grain
weathered faces lining pale
are sued bengnity are this loving hand
Now I understand
what you try to say to me
how you suffer for your sanity
how you try the septan free
would not listen I did not how
Perhaps they listen now
What I could not love you
Still your love with true
when know hope would inside
Stary stary night
You took your life at lovers upon due
What I could told you Vincent this world would never met for one this beatifull like you
Stary stary nights
warted turn in empty halls
frameles heads on nameless walls
with eyes the watched the world and can forget
like the strangers that you´ve met
thke rugged man in rugged clothes
Silver thorne in bloody rose
Eye crashed and broken on the virgin snow
Now i think i know
what you try to say to me
how you suffer for your sanity
how you try the septan free
would not listen earn not listening still
Perhaps they never will

Hvězdnaté, hvězdnaté noci
proměnily tvou paletu na modrou a šedou
podívej se na letní den
očima, které znají temnotu v mé duši
Stíny na kopcích zachytí stromy a narcisky
zachytí vánek a ty se zachvěješ
v barvách na zasněžené živoucí zemi
Teď rozumím
co se mi pokoušíš říci
jak trpíš pro svou vyrovnanost
jak se snažíš být při horečce svobodný
Poslouchal bych tě, ale nevěděl jsem jak
Možná tě lidé teď slyší
Hvězdnaté, hvězdnaté noci
květy jasně planou
vířící mraky ve fialovém oparu
zrcadlí ve Vincentových očích čínskou modř
Barvy se mění v tebe
ranní pole, jantarová zrnka
ošlehané tváře a v nich namalovaná bledost
žalují vlídnou milující rukou
Teď rozumím
co se mi pokoušíš říci
jak trpíš pro svou vyrovnanost
jak se snažíš být při stálé horeččce svobodný
Poslouchal bych tě, ale nevěděl jsem jak
Snad tě lidé teď slyší
Jak bych tě mohl milovat
tvá láska je stále pravdivá
a když víš, že naděje se skrývá v nitru
Hvězdnatá, hvězdnatá noci
bereš svůj život jak řádný milovník
co bych ti mohl říci:
Vincente, tento svět by nikdy nešel vstříc takovým krásným lidem jako jsi ty
Hvězdnatá hvězdnatá noci
To co namaluješ jak skutečně vypadá se vrací do prázdných hal
neorámované hlavy na bezejmenných zdech
s očima které pozorují svět a nemohou zapomenout
jako cizince, které jsi potkal
drsný člověk v rozedraných šatech
stříbrný trn v krvavé růži
Oko zničené a zlomené na panenském sněhu
Nyní si myslím, že vím
co se mi pokoušíš říci
jak trpíš pro svou vyrovnanost
jak se snažíš být při stálé horečce svobodný
Poslouchal bych tě, jak by sis zasloužil, ale stále tě není slyšet
A možná tě lidé nikdy neuslyší
(překlad pp)